Nizozemsko - Keukenhof - unikátní květinový park, známý jako Zahrada Evropy

Vstáváme v půl osmé. Jsem zvyklá začít tím, že vyvětrám. Jenže je tady klimatizace a už večer jsem zjistila, že okna otevřít nejdou. Sice mi to vadí, ale musím se s tím smířit. Naštěstí teplota v pokoji je okolo 20 stupňů, takže horko na spaní nebylo. Spalo se dobře.

V osm máme být na snídani, v devět u autobusu. Do jídelny jdeme již připraveni na cestu. Tam je však hrozný blázinec. Nestíhají uklízet se stolu, ani doplňovat jídlo. Lidí spousta, jeden se plete druhému. Máme pocit, že některé národnosti musí být všude první a tak je lepší jim občas uhnout.

Do toho se špatně orientujeme. Neustále něco hledáme - hrnečky, příbory, ubrousky. Jeden stolek jsme si uklidili - použité nádobí jsme přesunuli na vedlejší stůl.

Snídaně však byla bohatá - tři druhy sýrů, šunka, tři druhy salámů, opečená slanina, vejce na tvrdo i míchaná, párky, jogurty a müsli. Různé druhy pečiva, ale i sladkého, dokonce i lívance, opět s možností vybrat si na ně marmeládu asi ze 4 druhů. K tomu ovoce - jablka, pomeranče, byla tu také paprika, rajčata, okurka. Určitě jsem ještě na něco ještě zapomněla.

Naštěstí u automatu na kávu mají kelímky s víčkem, takže o ni nepřijdu. Tady bych si ji v klidu už nestačila vypít. Měli jsme co dělat, abychom se stačili vůbec najíst. Stejně mám pocit, že tímto způsobem neustále snídat, že bych si zadělala brzy na žaludeční vředy. Zítra musíme jít dřív.

K tomu ještě musím honit Otu, který je přesvědčen, že u autobusu jsme za chvilku. Sám se pak divil, že je to nějak daleko. Autobus už na nás čekal, ale dorazili jsme včas, dokonce jsme nepřišli poslední. V devět jsme už všichni a odjíždíme dle plánu.

Včera jsme prochodili snad celé historické centrum Amsterdamu, byli v muzeu Van Gogha i v brusírně diamantů. Také dnes máme program nabitý. V Keukenhofu si prohlédneme květinový park, pak se podíváme na průvod alegorických vozů, které jsou vyzdobeny tisícem řezaných květů. Večer ještě zajedeme do Rotterdamu. To vše jsme sice věděli, přesto nám to Katka zopakovala a ještě nám stačila říct několik dalších podrobností.

Keukenhof je částí starobylého městečka Lisse, které r. 1998 oslavilo své 800leté výročí. I když zde pravděpodobně byla již v 10. století malá osada. I když městečko není přímo na břehu moře, tak 15 - 16 % rozlohy tvoří vodní plochy. V okolí města byla celá řada usedlostí, které však musely uvolnit místo pěstování cibulovin. Písčitá půda v okolí Lisse byla pro tento účel velmi vhodná. Aby se pole pro květinářství mohla rozšiřovat, byly vykáceny i lesy. Však si také užíváme pohled z autobusu na ty nekonečné lány barevného pole tulipánů. I dnes je zde centrum pěstování cibulovin, které se vyváží do více než stovky zemí světa.

Zachoval se jediný statek - Keukenhof, který se stal světově proslulým svými květinovými výstavami. Jsou známy také jako Zahrada Evropy. Je to největší květinový park nejen v Nizozemsku, ale v celé Evropě.

Již r. 1840 zde byl založen park, navržený zahradním architektem. R. 1949 na podnět tehdejšího starosty městečka byla severní část parku poprvé využita k výstavě cibulovitých květin. Veřejnost měla možnost tuto květinovou zahradu poprvé navštívit r. 1950.

V současné době park zaujímá rozlohu 32 ha a každoročně zde prý vykvete 6 - 7 milionů hlavně cibulovin (krokusy, narcisy, tulipány, hyacinty, lilie a další). Je otevřen od března do května. Je zde zaměstnáno 24 zahradníků. Jsou tu restaurace, stánky s občerstvením, toalety a také výstavy květin v různých pavilonech, muzeum.

Od hotelu to máme na parkoviště asi 20 km, takže jsme tu docela brzy. Parkoviště je veliké, ale zatím je tu ještě volno. Sektory jsou označeny písmeny a tak snad nebude problém autobus najít. Výhodu máme i v tom, že je patrový a těch tu přece jen tolik není.

Máme společnou jízdenku, musíme tedy dovnitř jít společně. Jak prý vyjdeme ven, už nás zpátky nepustí. Máme štěstí, neprší, dokonce svítí i sluníčko. I přesto je zima. Ale ta se nechá vydržet. U vchodu jsou koše s plánky zahrady, ale nakonec stejně využívám mapu v tabletu. Pravda, že jen občas. Jen jsem zjistila, že vpravo jsou vyhlídky a rozhledna. Tím směrem se vydáváme nejdřív. Je tu však tolik cestiček, že se později ani nesnažím zjistit, kde jsme a kudy jdeme.

Nejdřív vidíme barevnou obrovskou plochu tulipánů. Už tady jsme nadšeni. Ale to netušíme, co nás čeká. Květiny jsou různě uspořádány - někdy jsou to klasické obdélníky, ale i různé jiné tvary. Někdy jsou záhony jednodruhové, někdy jsou pohromadě 2 - 3 druhy. Jsou tu i názvy jednotlivých druhů.

Asi nejvíc je zde samozřejmě tulipánů. Že je hodně druhů, to vím, ale že je jich tolik, to jsem netušila. Jsou malinké a zase obrovské, jednoduché i plnokvěté. Některé květy vypadají doslova jako pivoňky, že zkoumám, zda mají skutečně tulipánovité listy. Obrovské je i množství barev, jsou i světle modré i temně vínově, skoro černé. Jsou i více barevné, žíhané, některé mají konce jak krajkové. Je to neuvěřitelné.

Nejsou tu jen květiny. Je tady vodotrysk, vyhlídky i vyhlídková věžička - z té je nejvíc vidět na venkovní barevná pole tulipánů. Škoda, že už jsou některé plochy otrhané. Prý je trhají v plném rozkvětu, aby cibulky mohly uzrát a zesílit. Jsme v Nizozemsku, tak tu nesmí chybět ani větrný mlýn. I ten slouží jako vyhlídka. Je tady i přírodní bludiště, dětské hřiště. A protože tady jsou kanály, tak je tady i spousta lávek, mostků nebo kamenných přechodů, jsou ty i malé vodopády. Prostě i tohle je nádhera.

Nechá se tady pobýt klidně celý den. Jsou tu i restaurace a stánky s občerstvením. Ota samozřejmě má žízeň, chce pivo. Dává si ho v blízkosti jednoho pavilonu. Tam se jdu podívat tedy sama. Tady je opět velké množství různých květin, jejichž názvy ani neznám. Nejvíc je tu však orchidejí. Je to s nimi jako s těmi tulipány. Některé květy jsou malinké a je jich na stonku hodně v různých skupenstvích, jiné jsou naopak snad větší než pořádná chlapská dlaň, ale zase je těch květů na stonku jen pár. Samozřejmě mezi tím je celá škála velikostí, barev, odstínů. Kdybych to nemusela celý den opatrovat, určitě bych si aspoň jeden květináč s orchidejí koupila. Ale lenost vítězí. Navíc v tom větru a v zimě je otázka, jak by to s ní dopadlo.

Měli jsme štěstí, že jsme přijeli poměrně brzy, že jsme si snad první polovinu prohlídky užili jen s menším davem. Ten samozřejmě houstne. Když jsem šla do pavilonu orchidejí, dostala jsem se tam bez problémů. Narváno nebylo ani uvnitř. Pohodlně jsem procházela, fotila. Byla jsem tam skoro půl hodiny. Když jsem vyšla, je již u vstupu několika metrová fronta. Ota akorát dopil pivo a tak můžeme spolu pokračovat dál. Samozřejmě jdu pomaleji než on a tak po sobě stále koukáme, abychom se jeden druhému neztratili.

Dostali jsme se do další části parku, je okolo poledne a je tu už obrovské množství lidí. Už jen procházíme okolo potůčků a vodopádů a směřujeme k východu. Možná, že jsme o některé zajímavosti přišli, ale dojmů máme hodně a ty davy nám už začínají vadit. Mám pocit, že je problém už někde zastavit a něco vyfotit. Je tedy skutečně nejvyšší čas odejít. Proto tento nádherný areál opouštíme.

Davy se neustále hrnou dovnitř, parkoviště je už téměř plné. Myslím, že to cestovka vymyslela perfektně, že jsme sempřijeli ráno.

Do centra města Lissa je to asi kilometr. Na opačném konci tohoto městečka asi v půl třetí začíná květinový průvod. Máme tedy skoro dvě hodiny času, jdeme si projít městečko a snad najdeme hospůdku, kde bychom si mohli dát oběd.

Nizozemsko - Keukenhof - unikátní květinový park, známý jako Zahrada Evropy na mapě