Německo – Belgie – Londýn - jižní Anglie. Retro ´99 6. část.

Babacombe – Dorchester – Portsmouth - Gosport

Na zpáteční cestě z Paigntonu, za Torrquay, zastavujeme na chvíli i v Babacombe. V plně rozkvetlém parku se z laviček skvostně relaxuje výhledem na moře s nekonečným modrým obzorem. Protější francouzská Bretaň je totiž až 150km daleko.

Na tomto velkém poloostrově také stojí za zmínku dva národní parky. Dartmoor, oblast drsné krajiny vřesovišť, bažin a žulových skal. Severnější Exmoor má kopcovitý ráz obdělávané krajiny.

Z anglické riviéry míříme přes Exeter do Portsmouthu. Cestou v Dorchestru projíždíme okolo pěkného kostela St. Peters ze 14. stol., později však vícekrát upravovaného. Z památek je tu ještě kostel sv. Jiřího z r.1140 a zajímavá kamenná pevnostní stavba s vojenským muzeem.

V jedné oblasti vede silnice zajímavými vřesovišti, které bych tady nečekal. O 10 let později jsem si je pak vychutnal ve Skotsku.

Portsmouth, velké přístavní město s 200 tis. obyvateli, je známé hlavně svým přístavem v chráněném Portsmouthském zálivu. Jeho základy vybudovali kdysi Římané. V duchu této tradice se zde nalézá i muzeum lodí. Přístav se proslavil m.j. slavnostním vyplutím nešťastného Titaniku. Také je známý zavražděním vévody z Buckinghamu.

My tu vylézáme ne kvůli němu, ale známému lodnímu muzeu. V suchém doku tu stojí velká vlajková lod Victory, na které velel admirál Nelson při bitvě u Trafalgaru, krátce zmíněné ve 3. části cestopisu o Londýnu.

Nádherný kus, trojstěžník se 100 děly a pěti palubami. Děla kompletně zaplňovala tři paluby. Nic jiného mimo potřebného příslušenství tam nebylo. Venkovní pohled na bok lodi spatří tři řady vyčnívajících dělových hlavní nad sebou. Takže jsme tu měli možnost vidět, v jakých podmínkách zde námořníci a vojáci žili a bojovali.

Nízké stropy umožňovaly snížení těžiště a plochy nad čarou ponoru pro zmenšení cíle pro nepřítele i plochy proti větru. Ale vyšší lidé se nemohli moc roztahovat. Na zádi lodi však důstojníci měli ve třech poschodích slušné pohodlí, téměř přepychové. Víno pili z broušených skleniček, a když bylo chladno, topili v běžných kamnech.

Neméně pozoruhodná je 128m dlouhá paroplachetní bitevní loď Warior. Trojstěžník o výtlaku 9300 tun s 32 děly (porovnejte se 100 děly Victory), z nichž 4 s ráží 203mm. Každopádně určitě zajímavá pro chlapy. Zejména pro ročníky, co byly na vojně.

V roce 1860, vůbec první postavená železná, nedřevěná, válečná loď. Dnes by se řeklo prototyp nových bitevních lodí. Tenkrát neměla na moři konkurenci. Jenže byla klidná doba a žádného boje se nezúčastnila.

Od roku 1871 už s ní nebylo počítáno, zůstala však v rezervní vojenské záloze. Po třech letech byla vylepšena na pancéřový křižník a dál zůstala v rezervě. Později sloužila k vojenské námořní výuce.

Pro technicky založené, je lahůdkou pohled z galerie dolů na dva obrovské písty na příslušně velkých ojnicích, zvolna se pohybující pro názornost.

Osádka každého děla tvořila, tuším 6 osob. Každý z nich měl určitou funkci. Za boje, když v podpalubí hřměly nepřetržitě desítky děl, pro kouř nebylo vidět, a všichni kmitali o život. To muselo být peklo. Nechápu, jak mohli slyšet rozkazy velícího.

A na palubě? Tolik lan a každé s jinou funkcí. Že se v tom vyznali. Před odchodem si ještě musím vyzkoušet velitelský můstek. Jelikož má přístav současně vojenskou část, je vedle vidět jakousi současnou strážní loď.

Součástí muzea je také bitevní loď Mary Rose ze 16. stol. v zastřešené části suchého doku staré loděnice. V červenci 1545 vytáhli Francouzi proti Anglii s velkou přesilou lodí 225 proti 80. Mary Rose byla vlajkovou bitevní lodí krále Jindřicha VIII. Angličané vytáhli ráno proti nim. Při dělostřelecké palbě potřebovala Mary Rose před nabitím vystřelených děl, otočit druhý bok s nabitými, proti nepříteli. Při tomto manévru, za přispění silného poryvu větru se položila na bok a potopila se. Přesná příčina není známa. Snad byla přetížená dalšími přidanými děly a vojáky, možná relativně služebně novější velitel byl překvapen vlastnostmi přetížené lodě. Ovšem konečný výsledek dopadl lépe pro Angličany, Francouze odrazili.

Od lodí povrchových, si odskakujeme na lodě podvodní. Ponorkové muzeum sídlí v Gosportu, naproti, na začátku zúžení Portsmouthského zálivu. To jsme netušili. Možnosti jsou dvě, buď se tam přes úžinu přeplavit, nebo objet 15 mil.

Royal Navy Submarine Museum provádí návštěvníka od prvních pokusů pod vodou do novějších ponorek, včetně související techniky. O víc jako 10 let dříve, jsem lezl v německém muzeu do německé ponorky. Tak nyní ještě do anglické.

Jen si osvěžuji paměť z návštěvy německé ponorky v Německu před lety. Jedno je společné. Hrůza. Nedovedu si představit v ní jako voják, žít několik měsíců. I když nejsou celou dobu pod vodou. A to netrpím klaustrofobií! Je to nepříjemný pocit být tak uzavřený pod vodou. A bez ženských (i když?).

Zvlášť, pokud okolo vybuchují hlubinné bomby z torpédoborce. Při poplachu v těch úzkých chodbičkách bych se asi přerazil. Kdyby ta ponorka měla dnešní chytré baterie, jako mám ve svém autě, tak by pod vodou dlouho nevydržela. Před ponorkovou elitou hluboce smekám. Tankisté jsou na tom myslím lépe.