Německo – Belgie – Londýn - již.Anglie. Retro ´99 2.část.

Dunkerque – Calais - Dover – Canterbury

V podvečer dojíždíme z belgických Brugg do Dunkerque ve Francii. V minulých letech jsme vždy přespávali v Calais. Tentokrát jsme kvůli dětem zvolili Dunkerque. Ještě večer se jdeme brouzdat na prázdnou pláž. Fouká bohužel dost protivný severák, tak brzy zaleháváme.

Ke všem cestám do Velké Británie vždy používáme trajekt. Je o něco levnější, ale každopádně je cesta pro nás vnitrozemce romantičtější. A když náhodou fouká silný vítr tak je legrace. Nejen si užijeme trochu houpání, i chůze po lodi je zajímavá. Z oken se dá pozorovat na druhé straně, jak mizí a znovu se vynořuje obzor a moře. Zkrátka cesta je zábavnější. Z vlaku v tunelu toho moc vidět není.

Ráno popojíždíme k trajektu do přístavu v Calais. Určují nám jedno nástupiště ze snad sedmdesáti. Naloďovacích ramp je, podle číslování, asi 10. Nájezd do útrob trajektu probíhá za pomoci profesionálních regulovčíků. Trajekt se plní najednou, dvěma nájezdy nad sebou. Horní je dvoupruhový. Je to cvrkot.

Uvnitř natlačí auta těsně na sebe. Kamiony většinou dole, ostatní auta o poschodí výše. Tuším, že to bylo ve čtyřech řadách vedle sebe. Vozidla se musí uzamknout, a s osobními věcmi se vyjíždí výtahy do prostorů pro cestující. Podpalubí se uzamyká.

I když cesta trvá jen hodinu a půl, je na lodi k dispozici restaurace, bufet, menší obchod, pro děti herna, a další služby. Aby cesta rychleji uběhla, konáme po lodi procházku. Před Doverem pak vyhlížíme známé „bílé útesy Doverské“. Natočené k jihovýchodu ráno opravdu svítí bělostí.

Přes kanál je pěkný cvrkot. Jen trajektů propluje za den víc jak 50. Mimo to samozřejmě další menší i větší nákladní lodě. No uvidíme po brexitu, do jaké míry kanál osiří.

Ideální v Doveru je, že první z lodi (přesněji z přístavu), vyrazí v rámci možnosti staří mazáci. Začátečníci vyjíždí levou stranou opatrněji. Dávám si také na změnu pozor. Nejprve vyjíždíme nad město omrknout mohutný Doverský hrad. Je to pěkný kousek. Kdysi tu stával na jeho místě římský maják. Ani při dalších cestách do Velké Británie jsem neměl nikdy čas, si řádně město prohlédnout. Mělo by tu být pár starobylých domů a staré městské vězení.

Z parkoviště nad hradem, pak suverénně vyjíždím ze zvyku na pravou stranu. Ve zlomku vteřiny si to však uvědomuji a po silnici už jedu nalevo. To dělá zvyk. Nikdo tady totiž není, silnice je pustá. Já v zamyšlení, kudy a jak dál, kde pak z hlavní silnice sjet. Při provozu by mně pravá strana vůbec nenapadla. Automaticky bych bez rozmýšlení namířil správně vlevo, jako všichni. Bylo to jen pár metrů. Dokonce se mi později, po ujetých asi 5000 km Velkou Británií a courání Skotskem stalo, že poté ve Francii jsem měl cukání jet naopak vlevo. To je ta automatika.

Zapomněl jsem připomenout, že je tu všechno v mílích. Vzdálenosti, a zejména povolená rychlost. Než si člověk zvykne, kolik je to na kilometrovém tachometru, tak přepočítává, či odhaduje.

Od Doveru máme v plánu prohlédnout si 20 mil vzdálené, největší poutní místo Anglie, Canterbury.

Nejdřív projíždíme okolo městských hradeb. Vzhledem k významu města nepřekvapí, že nejvýznamnější stavbou je tu nádherná katedrála. Nejkrásnější jsou portály, průčelí a okna se sklomalbami. Presbytář obsahuje náhrobky arcibiskupů. V kapli byl zavražděn Thomas Becket. V katedrále je pohřben také král Jindřich IV.

Historické centrum je docela sympatické. Procházejícím zpívá a hraje na kytaru před hlavní třídou zvláštní postava v cylindru, s rancem na zádech. Na konci ústí hlavní tepna do staré městské brány v hradbách.

V Canterbury je ještě zajímavá gotická brána Christ Church Dateway a několik klášterů, jak se na správné poutní místo sluší.

V historickém centru sídlí královská škola, což jsme poznali podle mládeže ve školních stejnokrojích. Není to špatný nápad. Stejnokroj dodává jisté důstojnost a tak brání klukovinám.

Pěkným portálem a bránou se pyšní vstup ke zřícenině opatství sv. Augustina. Impozantní je též západní brána West Gate se dvěma mohutnými válcovými věžemi po bocích.

Dodatečně prosím o shovívavost s kvalitou starých fotografií, zejména stažených z VHS kamery, za což děkuji.