Návrat na Ukrajinu V.

Předchozí díl putování je k nalezení tady.

La revedere, řeklo by se v jednom z místních jazyků, tedy v rumunštině, jejíž říše o 20 milionech mluvčích se rozkládá nedaleko za řekou. Ale rozloučit se se Solotvinem nebude tak snadné. Nejprve, útlocitnější laskavě prominou, mám neodkladný úkol, jež věru nesnese odkladu. My ze středu Evropy jsme již zvyklí na jakýsi základní hygienický komfort, leč ta toelata, kterou jsem našel opravdu na poslední chvíli na jakési pumpě, byla tak vzdálena jakékoliv naší, že jsem si připadal, že do republiky nechybí pár stovek kilometrů, ale pár stovek let. Pominu-li chybějící papír, pak ta tmavá kobka, kdy by každý, i nevěřící, úpěnlivě vzýval boha, je zážitek tak silný, že jej máloco dovede překonat.

Tedy po této štrapáci vyrážíme do hor. Do města Rachiv na nám již důvěrně známé Tise. Autobus prý pojede za pár minut, říkají místní, přesný čas ale nevědí. Jednoduše na něj počkejte na zastávce, on by měl dorazit. Jízdní řád, co je tu spíše jen prázdným pojmem, samozřejmě nikde nevisí. Tak vyčkáváme a dlouhou chvíli si zkracujeme také konsumací vodky, toho zkázonosného nápoje místních. Ježto ani po půl hodině nesedíme uvnitř uhánějícího dopravního prostředku, začínáme být poněkud nesví. A kolem uhánějí volhy, dacie, mercedesy. Tak každý desátý vůz s poznávací značkou z vlasti. Že by turisté? Nechce se věřit. Opravdu ne, jde o Ukrajince, co pracovali u nás. No, asi se jim dost dařilo, že si mohli dovolit auto.

Nakonec se tedy po dlouhých průtazích povedlo. Jedeme! Sice nesedíme, ale i tak. Rovina ustupuje. Terén se stává členitějším. K tomu dravý proud Tisy. A koleje, co se po nich proháněl i dávný rychlík z Jasini do Prahy. Že využíval i peáž přes rumunské území, jezdil by z dnešního pohledu vlastně celkem ve čtyřech zemích. Žial teď tu člověk zaslechne houkání vlaků stěží. Osobní spoje nejezdí a s těmi nákladními to nejspíš bude stejné. Jak by se ale vyjímal rychlík o deseti vagonech se sergejem v čele v tomto zapomenutém karpatském kraji. Jak by se rozléhala do všech dolin jeho hlasitá píseň. Třeba se jednou znovu dočkáme.

Jako my, co opouštíme tortury stání. Ubytování si můžeme vybírat dle libosti. Cena není tím rozhodujícím faktorem. Neznámý, ale velmi příjemný pocit. O městě uveďme ještě důležitou informaci zjištěnou až ex post. Totiž jde o nejvýše položené město na Ukrajině! Rozhodně to však není poslední nej na našem putování.