Návrat na Plankenberk (Hrádek u Jevíčka)

Je tomu bezmála dvacet let co jsem pro sebe objevil zajímavý kout Moravy a to Bouzovskou vrchovinu a s ní zbytky zříceniny zvané Plankenberk. Bouzovská vrchovina je vrchovinný většinou zalesněný masiv bez výrazných vrcholů navazující na jihu na Drahanskou vrchovinu, na pomezí Olomouckého a Pardubického kraje.

V tomto koutu Moravy se rozprostírá Nectavské údolí v délce cca 4km. Údolí se dá projít nebo projet podél říčky Nectavy po lesní cestě pěšky nebo na kole. Souběžně se silnicí procházející Nectavským údolím vede i regionální železniční trať z Prostějova do Chornice. Údolí je z pohledu železniční tratě vymezeno železničnímu zastávkami Šubířov a Nectava. Na zastávce Šubířov můžeme vystoupit a údolím projít pěšky. Půl kilometru před Nectavou odbočíme vlevo a napojíme se na modrou turistickou značku směřující směrem na Jaroměřice přes zříceninu hradu Plankenberk (uváděného v mapách i pod názvem Hrádek u Jevíčka).

A právě před dvaceti roky cesta na Plankenberk nebyla značená a nabízela romantické hledání zbytků zdiva hradu v bočním údolí říčky Nectavy, podle nepřesného značení ve starých turistických mapách. Hledání základů hradu bylo tenkrát obtížné i z důvodu zalesnění hradního návrší. O správnosti nalezeného místa návštěvníka informovala kromě v porostu ukrytých zbytků zdiva i strojem psaná tabulka o historii hradu zavěšená v plastové složce na stromě nad zbytky zdiva.

Stavitelem hradu byl mezi roky 1361 až 1371 markrabě Jan Jindřich, mladší syn krále Jana Lucemburského, bratr krále Karla IV. Za války mezi syny markraběte Jindřich Joštem a Prokopem došlo k velkému k poškození hradu a v roce 1412 se uvádí jako pustý. Na přelomu 60. a 70. let 15. století v době česko-uherských válek bylo obnoveno opevnění hradu. Hrad byl následně dobit vojskem krále Matyáše a zanikl.

Mnohokrát jsem uvažoval, že se sem vrátím. Jednoho podzimního dne jsem při průjezdu Nectavským údolím směrem na Moravskou Třebovou odbočil z hlavní silnice přes železníční trať a dojel k lesu, kde jsem zaparkoval auto. Dále jsem pokračoval pěšky do známých míst doprovázen turistickými značkami. Stoupal jsem po lesní cestě stále do vrchu a hledal známá místa. Přibližně po 1 km jsem dorazil k rozcestníku s odbočkou (viz. fotogalerie) k zbytkům hradu. Dříve se k jádru hradu šplhalo přímo příkrým zalesněným svahem. Dnes se jde pohodlněji po zpevněné stezce kopírující vrstevnice. Stejně jako před léty je v prostoru vlastního hradu umístěna informační tabule týkající se stavebního vývoje hradu, ale dnes profesionálně vyrobená a umístěná Lesy české republiky.

Výraznou změnou, kterou vnímám okamžitě je odlesnění hradního jádra, po kterém zbyly pařezy pokácených stromu. Těžba dřeva v těchto místech umožnila výhled z hradního návrší a přehlednost zbytků zdiva a základů hradu. K návštěvě této lokality je nejvhodnější podzim, kdy opadané listí stromů umožňuje lepší přehled místa. Viz. Fotogalerie.