Národní parky, přírodní památky a města Dalmácie, 4. část (ostrovy Kornati a vodické akvárium)

Předposlední díl chorvatského dovolenkového vyprávění bude – stejně jako ten závěrečný - určen hlavně čtenářům Turistiky, kteří upřednostňují krásy přírodní před historickými památkami. Ty tak jistě potěší fakt, že bude celý věnován všem těm ostrovům i ostrůvkům, moři i národním parkům … zkrátka naší drahé Matce Přírodě.

Celý čtvrtek (15.9.2011) je totiž věnován výletu na ostrovy Kornati (název ostrovů pochází od největšího z nich, ostrova Kornatu - 32,6 km2), které jsou NP od r. 1980. Původně jsme tento výlet ani moc neplánovali (cena cca 1.000,- Kč za osobu v eurech, kterých jsem s sebou tolik ani zdaleka neměl) a počítal jsem spíše s možností ještě jednou místním autobusem zajet do Šibeniku (15 km) nebo do Zadaru (70 km), ale nakonec jsme se rozhodli, že do toho půjdeme. Upozornili jsme tedy průvodkyni, že v propozicích k zájezdu je uvedeno, že tento zájezd můžeme zaplatit v eurech, kunách nebo i v korunách. Kuny nám nakonec uznala a my tedy vyrážíme.

Kornati jsou skupinou drobných ostrovů, ostrůvků a útesů (různé materiály uvádí 147 - 184 kusů), které dle pověsti vytvořil Bůh tím, že ve svůj poslední pracovní den hodil za hlavu hrst kamínků, které mu po robotě zbyly v pacce. Ostrovy jsou to krásné (hlavně z leteckého pohledu), ale z důvodu absence sladké vody víceméně neobyvatelné (zkrátka a dobře, pán nejvyšší byl unaven). Přesto jsou zde prostory pro robinzonské pobyty i nějaké "hospody". V době našeho pobytu zde údajně někde kotvila i jachta Romana Abramoviče (bývalý gubernátor Čukotky a dnešní majitel fotbalového klubu Chelsea Londýn), prý snad v hodnotě 1,5 miliardy dolarů (RA je sice magor, ale to se mi zdá trošku přehnané - třeba se někdo seknul v nulách). Bohužel jsme ji ale nikde nezahlédli ...

Ve spojení s tím Abramovičem mě napadlo, že Kornatské ostrovy byly údajně vždy útočištěm zajímavých až pochybných existencí; od římského komanda přes různé piráty a korzáry až po Titovy partyzány. A ještě jedna zajímavost: Ani na ostrovech Kornati jsme Karlu Mayovi tak úplně neutekli, jeden z větších ostrovů se totiž jmenuje Žut.

Cesta lodí měla být doplněna velmi bohatým hodokvasem, ale naše průvodkyně občas ráda přeháněla. Prostě každý dostal malého panáka rakije, dvojku bílého vína a dvě jakési mřenky se zelným salátem (ovšem ryba i salát byly super!). Na ostrovech jsme měli pauzu na koupání v krásné zátoce, kterou jsme využili i k výstupu na jeden z vrcholů ostrova s vyhlídkou (na ten vyšší už se mnou spolucestující lozit odmítli a samotnému se mi nechtělo - a prý jsme o dost přišli). Cesta zpět do murterského přístavu už byla celkem únavná (plavidlem se jelo dohromady asi 82 km a slunce nás zrovna nešetřilo), takže zpestřením byla pouze silně se naklánějící loď. Nejprve na levobok, kde se všichni pokoušeli najít trochu stínu, poté na pravobok, kde nás chvíli doprovázela miniskupinka nad hladinu vyskakujících delfínů. Jednoho se podařilo vyfotit kolegovi z Prahy, ten mi snímek poslal, takže ho do fotogalerie pro zajímavost přidávám. 

No a po návratu do přístavu v Murteru jsme si najednou tak nějak uvědomili, že se naše dovolená, bohužel, velmi rychle chýlí ke svému definitivnímu konci...

Pátek (16.9.) je posledním dnem volna. Část dne lenošíme u moře a snažíme se moc nepozorovat okolí. Poloobnažené krasavice z geriatrických oddělení celé ČR (vhodně je doplňují Chorvatky, Němky a Slovenky stejné jakosti) nepůsobí nijak esteticky, většina připomíná spíše mořem vyvržené vorvaně a jen občas je proloží nějaká silně vysušená treska. A tu jedinou šikovnou, cca 30-letou, domorodku mám zrovna proti sluníčku, které mi občas manželka zastíní tak rafinovaně, že mi to v pozorování krás přírody ale vůbec nepomůže ...

Večer hodláme konečně navštívit vodické akvárium. Nechali jsme si to úmyslně na poslední den a nakonec ho viděli jen se štěstím. Ve Vodicích jsou ten den totiž slavnosti na počest nezničení města při občanské válce. Mnoho obchůdků (a snad všechny trafiky) mají zavřeno, i akvárium zavírá ve 21,00 hod. místo obvyklých 23,00. To jsme, samozřejmě, netušili, takže když budovu ve 21,15 hod. opouštíme, tvaří se prodavač vstupenek méně přívětivě, než když jsem mu při vstupu odevzdával 50-kunovou bankovku. Akvárium stojí určitě za prohlídku (pokud nechcete pořád jenom courat městem, nakupovat, sedět v hospodě, cpát se zmrzlinou nebo jen tak zevlovat po bulvárech): v přízemí jsou klasická akvária s různými tvory od mořského koníka po malé žraloky a murény, v 1. patře se nacházejí nálezy z potopených lodí (většinou se jedná o různé nádobí z období od dávno před naším letopočtem po 17. stol.) a ve 2. patře jsou modely lodí a různá mušlata.

Průvodkyně nám na páteční slavnosti slibuje hektolitry rakije na každém kroku a bujaré veselí. Zase si ale trošku zapřeháněla. Proti běžnému dni přibylo jen pár stánků, s rakijí ovšem žádný. Místo plánovaného 1,5 kartonu cigaret (i v Chorvatsku jsou už levnější než u nás) jsem nám u jednoho z nich nakonec raději koupil půlbochník sýra (výborný, ale strašně rychle zmizel) a hlavní atrakcí tak byl opékaný vůl, kterého rožnili přímo na nábřežní ulici (něco takového jsem ještě nikdy neviděl, byl to fakt celý kolos - viz. foto), u kterého prodávali pivo za 2/3 běžné ceny. Ochutnali jsme, byl dobrý, ale cizincům - tedy hlavně Čechům - úmyslně dávali větší a tužší kousky, takže jsem to trhal zubama jako neandrtálec (naše průvodkyně dopadla stejně, ale dokázala si vyštěkat výměnu porce). Davy lidí nám po chvíli už celkem dost vadily, tak jsme trošku pokecali s nějakými Slováky (hlavně o /ne/kvalitě zdejších piv) a šli raději do poloprázdné hospody na točené za plnou cenu. Ani jakési chórové zpěvy několika ženštin nás moc neupoutaly.

Smutnou zprávou (a ta tentokrát byla, bohužel, bez přehánění) pro nás byla informace průvodkyně, že do Brna přijedeme nikoliv ráno, jak program zájezdu sliboval, ale v noci. Spřátelení Brňané nám ovšem slíbili, že se o nás postarají, a tak se nám, po obvyklém večerním růžovém vínečku, usínalo přece jen o něco klidněji.

(psáno v září 2011)