Na zámek do Náměšti nad Oslavou a procházka Třebíčem

Naši dnešní malou ochutnávku skvostů Vysočiny začínáme v městečku Náměšť nad Oslavou. Od vlakového nádraží se kousek "svezeme" po červené značce do centra obce, kde procházíme Komenského a Masarykovo náměstí - ( obě ulicového typu) - až k raně baroknímu kostelu sv.Jana Křtitele. Oba jsme s Janou tak trochu nešťastni z dnešního počasí a osvětlení. Zatím je sice jakžtakž hezky a po nebi se honí mraky, odpoledne se má ale zatáhnout a prý bude i pršet. No a co se týče toho osvětlení, tak samozřejmě jak kostel, tak i nádherný barokní most přes řeku Oslavu za ním a dominanta městečka - zámek na zalesněném hrbu nad řekou - jsou v silném protisvětle ! (Takže stvořit foto bez "vypáleného" nebe prostě nelze...) Starý kamenný most má celkem 7 oblouků a zdobí ho velké množství soch světců (rovných 20). Most s mohutným zámkem v pozadí tak působí přímo pohádkovým dojmem !

Následuje zdolání krpálu hodně strmým asfaltovým chodníkem až po budovy zámku a parkovou úpravu před ním. Vcházíme na nádvoří, kde se zrovna odbývá svatba a novomanželé i s příbuzenstvem se fotí na mohutném dvojramenném schodišti. Ona i rozlehlá budova zámku působí mimořádně mohutně. Na místě původního gotického hradu, který byl založen pány z Lomnice a byl mnohokrát rozšiřován a přestavován, vznikl s využitím některých částí hradu renesanční zámek. Další majitelé -Žerotínové - podporovali Jednotu bratrskou a dokonce jim přímo na zámku dovolili využívat tiskárnu. Později přestěhována do nedalekých Kralic a tam taky vznikl i nejslavnější bestseller té doby - slavná Bible kralická. Víte, že toto dílo zestávalo ze 6 svazků ? Roku 1760 tu hodně hořelo a veliký zámek dostal barokní kabát, mnohé části byly upraveny a původní ráz mohutné pevnosti se stal minulostí...Po 2.světové válce byly některé místnosti v 1.patře upraveny jako letní sídlo prezidenta E.Beneše, později zřízen prohlídkový okruh, který má možnost vidět i dnešní turista.

V pokladně si kupujeme lístky a protože máme ještě asi 20 min čas, scházíme po schodišti do bývalého hradního příkopu a jdeme omrknout menší parčík pod nejvyšší stěnou zámku. Vlastní prohlídku začínáme na překrásném arkádovém nádvoří, pak už výstup do 1.patra a zde nás napřed čeká překrásný Čajový salon, následují menší i větší pokoje a komnaty, jejichž stěny zdobí převážně kolekce vzácných tapisérií, které jsou "poznávací" značkou zdejších interiérů. V místnostech dále uvidíme ukázky uměleckého nábytku a předmětů, používaných původními majiteli - tato instalace je ale víceméně náznaková. V každé komnatě pak visí od stropu nejméně jeden křišťálový lustr, z foukaného i štípaného skla. Kupodivu většina z nich není dílem českých mistrů sklářů . Každá komnata byla vytápěna krásnými kachlovými kamny, které mají samozřejmě taky místnost od místnosti jinou podobu. Dále nás zaujme pracovna prezidenta Beneše a úplně na závěr scházíme dolů na nádvoří a po točitém schodišti se dostáváme do výstavních prostor, kde probíhá aktuálně výstava Osvětlení v průběhu věků. Jako zlatý hřeb nás na závěr čeká prohlídka mimořádně rozlehlé prostory knihovny s válenými klenbami a freskovou výzdobou a čítárnou, která dostane každého milovníka umění téměř stoprocentně na kolena !! ( Málem bych zapomněl na samý úvod prohlídky zámku, kdy jsme navštívili hradní kapli sv.Václava, nádherné oltáře a sochy světců sem byly přemístěny z bývalého kláštera, patřícího řádu kapucínů...)

Loučíme se s krásným zámkem a spěcháme přes městečko zpět na nádraží, aby nám neujel vlak do Třebíče. Když přecházíme po mostě přes Oslavu, mohu si jen s bolestí v srdci představit, jakými krásnými místy voda v nedalekých kaňonech Oslavy a Chvojnice protéká, ale není v lidských silách za 1 den vidět vše !!!

Vlakem do Třebíče je to slabá půlhodinka cesty přes půvabnou krajinu Vysočiny s četnými mezemi, alejemi stromů a Rybníky. Město nás vítá už silně zataženou oblohou a na jeho letmou prohlídku máme vymezen čas pouhých 3.hodin ! A tak rychle z nádraží dolů do centra, rozkládajícího se poměrně hluboko v údolí okolo řeky Jihlavy. Napřed nás vítá jeden místní obyvatel - roztomilá bílá kočička, která má jedno oko žluté a druhé má zbarveno do modra - vidíme kostel s věží a vyhlídkovým Ochozem a o kousek dál přecházíme křižovatku.( Milí občané Třebíčtí, nechte si spravit semafory, přecházet cestu v silném provozu bez zapnutých světel je děs a běs !) V malém parčíku vidíme krásné erotické sousoší pištce a mladé dívky. Uličkou s už hezkými a starobylejšími domy se dostáváme k nárožnímu domu s překrásnou sgrafitovou výzdobou. Protože sebou nemáme plánek města, můžem jen hádat, že se asi jedná o tzv.Černý dům - v současnosti se mu bohužel opravuje střecha. Třebíčské Karlovo náměstí je překvapivě rozlehlé, není to ale žádný pravoúhlý čtverec, ale obdélník a ještě jaksi do "zatáčky". Jeho prohlídkou nyní nemarníme čas - to si necháme až na konec - nyní spěcháme na most přes Jihlavu a na "návštěvu" rozsáhlé a zachovalé židovské čtvrti. Ale už z mostu cítíme veliké rozčarování - nábřeží po proudu řeky vypadá jak po leteckém náletu !! Všude rypadla, dělníci a nábřeží se po obou stranách řeky opravuje, bohužel i ta část pod židovskou čtvrtí. Procházíme si jednu hlavní a několik menších uliček zdejšího bývalého ghetta. Je to hezké, romantické, ale hodně domů ještě musí na opravu počkat. Náladu ze zážitku nám začíná kazit počasí - obloha je kovově šedá a směrem k zemi vysílá první dešťové kapky ! Přes cestu a k další dominantě města Třebíče - budově zámku s muzeem - ( prý to dříve býval klášter, patřící řádu benediktínů) - a k nádherné bazilice sv.Prokopa. Při našem dnešním "štěstí" se už ani nedivíme, že i zámek je pro veřejnost uzavřen - ( taky se opravuje ) - a tak si aspoň obcházíme impozantní a skvostnou budovu baziliky. Na terase před ní se nachází novodobá bylinková zahrada a všechny záhonky opatřeny cedulemi. Z terasy pak máme nádherný výhled nejen na historickou část města. Poté si ještě procházíme část parku nad zámkem a po chodníčku scházíme k řece Jihlavě.

Po mostě opět na druhou stranu a jdeme se podívat kousek po nově zbudovaném chodníku proti toku řeky, odkud se nám otvírá nejhezčí výhled na zámek a baziliku. Nedaleko od nás krouží po hladině řeky žlutý člun a neznámý borec do vody umisťuje nahé figuríny muže a ženy - ře by recese ??? Z protějšího břehu je povzbuzován halasným křikem fandících kamarádů, studentů...

Úplně na samý závěr pobytu v tomto městě si obcházíme kolem dokola to velikánské třebíčské náměstí. Mají tu i historické domy a dostatek restaurací se zahrádkami, my ale přes velký hlad a " smed" nenavštěvujeme žádnou z nich, ale vracíme se do kopce těsně pod nádraží k hostinci, jehož vývěsní tabule s neodolatelně nízkými cenami za jídlo je pro nás velikým lákadlem...

Manželka si dává přírodní řízek s rýží, já klasický bůček se zelím, pak máme ještě každý velikou kofolu a kafé a za to vše platíme jen 181 korun!!! Protože vedle řvala televize a já jsem poněkud nahluchlý z poslechu "bigbítu", slyšel jsem číšníka říkat 189 kč. A tak aby měl nějaký "tringelt", tak jsem cenu zaokrouhlil na 195 korun! Číšník na mne hodil nevěřícný Pohled a převelice mi děkoval, Jana vybuchla v hlasitý chechtot a když jsme vycházeli ze dveří ven, tak mi číšník a i jedna servírka ještě jednou hezky poděkovali... ( Ano, takových blbců z Valašska, kteří dávají spropitné celých 14 korun,tu za rok asi moc neuvidí !!!! )

Ale to už se definitivně loučíme s centrem této části Vysočiny, sedáme do osobáku a následuje úmorná cesta až do Brna a zde přestup na rychlík a přes Břeclav a Otrokovice domů do Zlína...