Na Moravské pole

Na Moravské pole a do Burgenlandu
27.4. - 1.5. 2001

Jsa vzdělán Palackým a četbou Haškova Švejka, rozhodl jsem se proto, navštívit
místa bojů, které svedli v roce 1278 na Moravském poli český král Přemysl Otakar
II. s Rudolfem I. Habsburským a v roce 1914 v Királyhidě Josef Švejk spolu se
sapérem Vodičkou, kteří , jak psal tehdejší Pester Lloyd, přepadli a trýznili
tamnějšího obchodníka Gyulu Kákonyie. ( Skrytou pohnutkou ovšem byla i
zvědavost, zda se ve městě dosud nachází bordel U kukuřičného klasu, který jsem chtěl poctít svou návštěvou, stejně jako arcivévoda Štěpán při velkých manévrech u Šoproně v roce 1908.)

Jelikož mi zbyly po zimních tábořeních čtyři konservy, tři paštiky, sardinky a
několik polívek v pytlíku, přibalil jsem do ruksaku ještě štangli vuřtu a
vyrazil jsem v pátek ráno na výše uvedenou cestu. Využil jsem
zjednodušené Dopravy a za 16 Kč jsem dopravil kolo přes Brno do Břeclavi. V 11
hodin jsem opustil břeclavské nádraží a vydal se k nejbližšímu obchodu, kde jsem koupil pecen chleba a několik Radegastů v plechu, vše přidrátoval ke kolu a v
poledním horku se vydal na hraniční přechod Poštorná - Reinthal. Z obav, aby mi
rakušáci nezabavili potraviny, jsem financům řekl, že jedu kolem Dunaje do
Budapešti, ale vše proběhlo hladce. Za minimálního provozu, ale proti silnému
větru jsem ujížděl kolem řeky Moravy přes Hohenau k obci Dürnkrut (Suché Krůty). Zastavuji na Moravském poli u památníku bitvy, kde 26.8.1278 v prohraném boji
ztratil zradou život český král Přemysl Otakar II. Uchyluji se na lavičku do
stínu a posiluji se na další cestu, která nebude lehká, jelikož slunce peče a už
to cítím na kůži. (1.chyba - nevzal jsem si krém). V podvečer zastavuji v městě
Marchegg, kde jsem se rozhodl přespat. Zajíždím na kraj města a využívám k
noclehu zařízení místní Kindergarten. Už za šera chystám večeři a připravuji si
lože ke spaní. Nesmím se moc pohybovat, jelikož tu jsou zabudována čidla, která
při pohybu po objektu rozsvěcují světlo a já nechci na sebe moc upozorňovat.
Po klidné noci následuje rutinní činnost : vaření snídaně, balení bagáže a úklid
tábořiště. Odjíždím na místní nádraží, kde na WC provádím nezbytnou očistu a
nabírám denní příděl pitné vody. Zbývá mi 12 km k Dunaji a proto vyrážím na
další cestu. Zastavuji se v Hainburgu, klábosím s bratislavskými cykloturisty a
po procházce městem mé kolo směřuje k Neziderskému jezeru. Vyhledávám stinná místa na cestě a proto odbočuji do jakéhosi parčíku, který najednou končí u brány se závorou, pod kterou mi neprojede kolo. Rozladěn sundávám bagaž,
přetahuji kolo na druhou stranu a při této příležitosti jsem se rozhodl k vaření
oběda. Servíruji vepřová játra s chlebem a prokládám to jedním radegastem. Po
krátké siestě se vydávám na další cestu s úmyslem najet na značenou cyklostezku Neusiedler See Radweg. Šlapu do táhlého kopce a na jeho vrcholu zjišťuji, že cyklostezka vede po druhé straně silně frekventované silnice a navíc za železniční trati. Vracím se proto na místo, kde jsem cyklostezku opustil, nacházím značku a pokračuji dále už ve správném směru. (2. chyba - nechal jsem doma cyklomapu). Stezka vede po polních cestách a podle toho vypadá i její povrch - na silniční kolo to rozhodně není. Po chvíli narážím na osídlenou oblast a slušnou cestu, která vede s kopce k řece Litavě. Přejíždím most přes řeku a rázem se ocitám ve spolkové zemi Burgenland. Chybí mi zapomenutá mapa, protože zdejší cyklostezka se dělí na několik okruhů a ty jsou označeny pouze
čísly. Řídím se automapou a dojíždím do městečka Neundorf , ve kterém žije
početná slovinská menšina (dvojjazyčné nápisy na škole a vlastní kulturní dům).
Směřuji dále k Neziderskému jezeru a pod pálícím sluncem dorážím k jeho břehům u města Neusiedl a. See. Nějakou dobu se zdržuji na jeho rákosem zarostlých březích, ale pak rychle pokračuji po bundesstrasse směrem na Parndorf a Bruck a.d.Leitha. Po rozpálené cestě se přibližuji k cílí své cesty, k bájné to
Királyhidě - dnes Bruck-Neudorf. Se smutkem zjišťuji, že doby kdy ve zdejším
divadle hrály macaté židovské herečky, které nenosily trikot ani kalhotky a dole
se holily jako Tatarky jsou už dávno pryč, ani proslulé červené lucerny tu
nevisí, je zde pouze reklama na Coca-Colu. Opět následuje most přes Litavu a
jsem zpět v Dolním Rakousku - v městě Bruck an der Leitha. Projíždím městem a
směřuji k Vídni, cestou hledám místečko ke spaní. Přijíždím do oblasti vinných
sklípků a terasu před jedním z nich si vybírám jako místo k bivaku. Vařím večeři
a po jídle zalézám do spacáku a jelikož jsem dost utahaný ihned usínám.
Spal jsem do 8 hodin a po snídaní jedu do Vídně. Na kraji města najíždím na
cyklostezku směřující do Prátru a po ni se dostávám až k Obřímu kolu. Vjíždím do
centra a mířím k svatoštěpánskému dómu, ale to už musím s kola dolů, jelikož tu jsou davy lidí. Dělám pěší okruh centrem a odpočívám v parku u Hofburgu kde
svačím a nabírám vodu. Tentokrát už na kole jedu k Dunaji, kde potkávám dva
brněnské cykloturisty, kteří mě pohostili pivem za 8 ATS. Společně jsme se
vydali proti proudu Dunaje, kde oni chtěli přespat v kempu (slabí jedinci) a já
jsem jel až za Klosterneuburg, pod hrad Greifenstein, kde jsem se usalašil na
břehu Dunaje. Umyl jsem se v řece, navařil večeři a z rozmaru jsem si postavil
stan, ve kterém jsem spal až do druhého dne.
Ráno v klidu snídám a poté balím caik. Vracímse do Vídně a po cestě se potkávám s dvěma Pražáky (jeden pocházel zOstravy), kteří jeli z HorníhoDvořiště. Společně jsme zajeli na nejbližšínádraží pro pitnou vodu a dále jsme pokračovali každý sám. Zajel jsem se podívat na Mexikoplatz, kde se to jen hemžilo bandou různých Rumunů a muslimů. Rychle jsem se vzdálil a překročil most přes Dunaj a zamíchal se mezi početný houf Vídeňáků, kteří se zde rekreovali u řeky. Lehl jsem si do stínu k vodě, najedl a odpočíval. Odpoledne jsem vyrazil ven z města, abych našel někde místo ke spaní, což se mi po 20 km podařilo. Postavil jsem si stan, navařil večeři, chvíli jsem poslouchal rádio(Bratislavu) a bezproblémově usnul.
Ráno vařím snídani, balím věci na kolo a vyrážím k safari parku do Gänserndorfu.
Prohlížím si okolí, protože na kole se dovnitř nesmí (sežrali by mě lvi) a
pokračuji v cestě k domovu. V Angernu najíždím na cestu po které v pátek přijel
a svižným (relativně) tempem se blížím k domovu. Znovu projíždím kolem památníku na Moravském poli a před 15 hodinou jsem na celnici v Poštorné. Vyprahlý a spálený přijíždím na nádraží v Břeclavi, hodím do sebe dvě piva a podávám kolo k přepravě. V 17.10 mě už veze rychlík do Ostravy a dále do F-M. Ve 21,30 jsem už doma a piju kafé.
Cesta proběhla bez závad, až na spáleniny, které jsem utrpěl (dnes je 19.5. a
ještě se mažu Panthenolem). Nedostatkem byla rovněž malá fysická kondice, která je následkem zranění kolena (meniskus). Přesto jsem ujel 400 km a viděl kousek světa.