Na kole za krásami Českého středohoří.

Můj domov, České středohoří, nabízí tolik krás, to je všeobecně známé. Když je čas, tak se jdu třeba jen tak projít, či projet na kole. Jenže v poslední době toho času je nějak čím dál méně, takže je občas problém, jak si po mém rodném kraji a domově, udělat alespoň menší výlet na kole. Ale naštěstí, i když to může tak vypadat, to tak hrozné zase není a ten čas si na výlet udělám, i když se to třeba nepodaří hned v ten den, kdy si to plánuji. To se týká i mého na první pokus nevydařeného výletu na kole přes hrad Kamýk.

Necelý týden před druhým, již vydařeným, pokusem o projížďku na kole přes zříceninu hradu Kamýk do Litoměřic, jsem dojel k přívozu do Malých Žernosek a zjistil jsem, že přívoz nejezdí. To mi přišlo divné, pak jsem si ale všiml lístečku na nástěnce, že loď má poruchu a jako náhrada funguje přívoz v Lovosicích. Takže jsem se přesunul do Lovosic na přívoz, který jezdí na pravý břeh Labe do Píšťan. Ovšem odtud se mi už nechtělo zpět vracet po proudu tentokrát do Velkých Žernosek. Kdyby to bylo v mírnějším terénu po celou dobu, ještě bych nad tím zauvažoval, ale cesta přes Kamýk do Litoměřic je docela náročná na stoupání a má letošní kondička na tom není zrovna nejlépe. Projel jsem se tedy jen tak do Litoměřic, kde jsem zkusil železniční štěstí na Dolním nádraží a pak na městské zastávce- nějak to moc nejezdilo, inu neděle …

Druhý pokus vyšel, jak jsem již napsal, přívoz následující víkend, který jsem měl kupodivu poměrně v klidu,  opět jezdil, takže se mi v sobotu 7.7.2018 podařilo dostat přívozem z Malých Žernosek na pravý břeh do Velkých Žernosek. Vyfoukaný vzduch věstil pěkné výhledy do krajiny, což se mi po docela náročném výšlapu na zříceninu hradu Kamýk potvrdilo. Z Kamýku jsou krásné, ale částečně omezené výhledy, přes vzrostlé borovice tu je špatně vidět královna Českého středohoří Milešovka. Ale i tak, stálo to za to. Když jsem se pokochal výhledy z Kamýku a zároveň samozřejmě ,,něco málo“ nafotil, sjel jsem zpět dolů do obce na náves. Zde mě to ale nějak pořád tlačilo na pravou stranu do jedné uličky. Tím směrem to vypadalo nadějně, že by odtud mohly být lepší výhledy, než ze samotného hradu, to se mi také následně potvrdilo. Na konci ulice se nachází místní hřiště a u něho louka, z které se rozprostírají úchvatné panoramatické výhledy na České středohoří. Byl jsem z toho doslova unešený. Na zřícenině hradu Kamýk jsem byl už několikrát, ale že se pod ním nachází taková krásná vyhlídka do kraje, jsem až do této návštěvy netušil.

Samozřejmostí bylo, že jsem si tuto krásu musel zvěčnit svým fotopřístrojem. Když to zkrátím, tou krásou jsem byl tak unešený, že se mi odtud nějak moc nechtělo. Jenže čas je nekompromisní a měl jsem ještě před sebou návštěvu mého krásného, rodného, královského města Litoměřice.

Nad obcí Kamýk na mě čekalo další stoupání, už ne tak náročné a následně byl přede mnou dlouhý sjezd až do samotných Litoměřic. Jenže ono mi to přišlo dost fádní, takže jsem na jedné odbočně vpravo odbočil a po takové malé silničce, spíše lepší polní cestě, jsem se opět vypravil hledat, jestli nenarazím na další výhledy do krajiny. Tato akce byla také úspěšná, z další louky pod obcí Malíč, se přede mnou opět rozprostřel krásný pohled na kopečky mého milovaného České středohoří. Už teď mi bylo jasné, že tento výlet na kole je vydařený. Po pokochání jsem se definitivně pustil z kopce dolů do mého rodného města. Zde jsem opět zamířil na Dolní nádraží- co kdyby tu náhodou bylo něco zajímavého…. Prostě deformace železnicí.

Z Litoměřic jsem se následně vydal po cyklostezce vedoucí podél ,,pravobřežky“, neboli jinak tratě Lysá nad Labem-Ústí nad Labem. Ve Velkých Žernosekách jsem se opět nechal převést na levý břeh Labe do Malých Žernosek a odtud se vypravil domů do Velemína Opárenským údolím.

Když se tak zpětně podívám, dojdu k tomu, že i takové zaspání je k něčemu dobré. Původně jsem totiž na tento den plánoval výlet kolem česko-německé hranice do Hřenska, Schöny apod. Jenže jsem zaspal. Rozhodl jsem se tedy pro již jednou nezdařený výlet a oplatilo se mi to, stálo to opravdu za to.