Na Bystřičku a do Valmezu za zámky - ( 2006)

Ráno vstáváme velmi brzy a celí natěšení se chystáme na velikou cestu. Dneska to bude jak kontakt s přírodou - ( Skály nad Přehradou Bystřičkou) , tak i kulturní vyžití - (prohlídka města Valašského Meziříčí a návštěva jeho zámků.) Dnešní den v půlce měsíce dubna už má být podle předpovědi hezky a kupodivu se tak i stane...Po půl 7. jedem busem do Vsetína. Tady máme čas akorát si odskočit na WC a už máme přistavený spoj na Bystřičku. Vozidlo je přeplněno turisty s malými dětmi, mnoha serpentinami se dostáváme na hřeben Vsetínských vrchů a na rozcestí Dušná všichni vystupujeme, rodiče a děti jdou naštěstí na opačnou stranu než my - na Cáb...

Já a Janina ruku v ruce po velmi pohodlné silničce, vedoucí po hřebeni směrem k přehradě na Bystřičce. Je velice krásný den a nebe je modré jak pondělí, nalevo vidíme hluboko v údolí obec Růžďku a kopce kolem ní. Zanedlouho míjíme v lese ostroh, kde se někde v lese na hřebeni pod námi ukrývá mi dosud neznámé skalisko " Žába" a pak nás čeká vyhlídkový úsek po hřebeni a v ranním oparu vidíme Radhošť a další vrcholky Beskyd. Pak přicházíme na chráněné louky pod Klenovem, turistická značka nás nasměruje ostře vpravo a pod chalupami na konci louky vcházíme do temného smrkového lesa, místy se tu ještě musíme brodit přes zbytky sněhu. Po lesní silničce zestupujeme do sedla pod Klenovem. Je tu umístěn nový panel s fotografiemi a popisem nedaleké " Svantovítovy skály" ( ono je tam těch skal víc), ale tam my dneska nejdeme...

Místo toho projdeme kolem maličkého lesního jezírka dole v sedle a začínáme strmě stoupat ke kuželovitému vrchu hory Klenov. Cesta se naštěstí brzy zalomí vlevo do úbočí hory a vede daleko schůdnějším terénem. ( Vlevo vede do údolí skalnatý hřbítek, na kterém byste po několika stech metrech objevili hezkou skalní stěnu " Jazevky", zdobenou voštinami a skalní věž " Komín".) Místo toho lezu prozkoumat výrazné vrcholové skalisko asi 7 m Vysoké a oblast skalnatého vrcholu, kde ve středověku stával spíše asi dřevěný skalní hrad. (Vlastní vrchol Klenova je proto také lidově nazýván Zámčiskem). Z hradu do dnešních časů skoro nic nezbylo, jen nějaké ty záseky pro trámy do skal. Skály tu jsou sice docela hezké, ale zdejší pískovce o místo v mém fotoalbu nestojí, protože se nechtějí dát v protisvětle vyfotit ! Jdu se ještě podívat na vrcholek ohromného skaliska dole pod hradem, uklouznu a vezu se po lokti v listí až na vrcholek skály, pak už se radši přískoky vracím zpět za Janou.

Společně pokračujeme dál po skalnatém hřebeni - já ještě jeden "odskok" na průzkum menší skalní hradbičky - a pak už všude kolem nás jen nádherné buky a stejně hezký a fotogenický lesní průsek. Přicházíme k hraně skalního srázu, naše cesta se tu prudce lomí vlevo a my se nedočkavě ženeme k okraji srázu, jestli už je přehrada konečně napuštěná... JE !!! A pohled na zelené jezero hluboko pod námi nám bere dech... A co teprve to okolí, doslova poseté vršky a lesíky a loukami s chalupami !!!

Asi 200 m pod námi vidím cestu, kudy vede turistická značka a hned dostávám "geniální" nápad se k ní shora spustit. Pod první skalou a po pár desítkách metrů zjišťuju, že to kvůli spadanému listí a balvanům v něm ukrytým až tak dobrý nápad nebyl a chci se vrátit. Jana to ale rezolutně odmítá a protože trpí závratěmi všude, kde je to výš jak 1 m nad zemí, tak sedá na zadek a těch zbývajících 150 m z kopce jede - s mezi zastávkami a proklínáním všech hovad na světě a miláčka k tomu - až dolů na cestu !! (Z vrcholu skály, kde zrovna stojím, je na její počínání velice pěkný pohled - tady by byly fotografie málo výstižné, tady by to chtělo kameru a nejlíp tu televizní !!)

Když se Jaňula dostane na cestu, tak jsou její gatě doslova a do písmene na cáry a zralé na vyhození. Jediné štěstí je, že má kvůli městu sebou kalhoty náhradní, jinak by do Valmezu jela s holou prdelí...Čekám, že to od ní šíleně schytám - no, chválen sice nejsem, ale být tu místo s Janou s mojí mamou - tak už tady na tomto světě nejsem !!! )

S pohmožděnou Janou procházíme pod Vysokými a zarostenými útesy zeleně zbarvených skal " Havranek" a po turistchodníku velice strmě dolů lesem až k chatkám a letnímu kinu nad přehradou. Zde se děvče převléká a " použité gaťata" pak hážeme rovnou do kontejneru ! U hotelu Klenov bufet ještě v provozu není, ale zato tu jsou lavičky a my máme dobrou svačinu sebou...Po napapání a zmírnění "politické situace" se jdeme podívat na přehradní hráz, obdivujeme vodní plochu umělého jezera a pak jdeme po hrázi na 2.stranu do restaurace " U Mokrošů" na kafé a limonádu. Mají tady i veliký funkční krb a dokonce i v provozu... Autobusem se pak dostáváme na vlakové nádraží v Bystřičce a odtud nám to jede za chvíli do Valmezu. Je krásné odpoledne a my jdeme napřed do hezkého parku se starým kostelem bez věže a k zámku Kinských. nyní je v něm umístěno Muzeum a jak vidno, tak si jeho interiéry dneska s Janou prohlížíme jen my dva -mají tu vystaveny ukázky ve městě vyráběných gobelínů a osvětlovacího skla a pak taky něco z historie města Valašského Meziříčí a Krásna, které byly od sebe v minulosti odděleny. Zámek byl vystavěn po r.1854 panem Kinským - ( byl to hrábě) - ve stylu empíru a je zastřešen velikánskou mansardovou střechou.

Venku v parku si pak fotíme a obdivujeme nádherné stromy a pak se přesunujeme pod most přes Bečvu, mají tu na řece docela hezké peřeje. Po lávce na druhou stranu a po schodech nahoru k nádherně opravenému Žerotínskému zámku, který dostal docela slušivý červený kabátek. Původní zámek vznikl už po r.1548 a byl vystavěn, jak název napovídá - majiteli - Žerotínskými pány - v renesančním stylu. Ve 30.leté válce velmi poškozen, pak barokní přestavba, v Napoleonských válkách v něm zřízena nemocnice a později vězení pro ženy ! Veškerá výzdoba a zařízení tak samozřejmě přišly vniveč, na další destrukci zámku se pak podepsalo to, že v dalších letech sloužil jako ubytovací zařízení pro vojáky - kasárna - a pak se to celé přestavělo na byty. V 50.letech byl opraven, nyní se z něj stává významné kulturní centrum města a najdeme v něm i stylovou restauraci.

My si pak s Janou procházíme opravené náměstí a podnikáme průzkum dvou uliček. Nic víc "historického" se už ve Valmezu díky komunistům - kteří zbourali co mohli a zastavěli to hnusnými paneláky v podstatě nedochovalo... Jdeme si ještě do jedné moc sympatické hospůdky na kofolu a na zmrzlinu a před 6.hodinou večerní odjíždíme zpět do Zlína...