Montmartre – Paříž umělců

Cestopisy

Sacré Coeur • Fotografie (5) • Foto: katafr

Vstoupit do fotogalerie (5 fotografií)

Moulin Rouge

Muž procházející zdí

Vstoupit do fotogalerie (5 fotografií)

Kdo by neznal Montmartre, 130 metrů vysoký pahorek v severní části Paříže. Denně se v ulicích Montmartru projdou tisíce turistů, kteří míří především do kabaretu Moulin Rouge a na samotné návrší k jednomu z orientačních bodů Paříže, bělostnému chrámu Sacré-Coeur, odkud je nádherný pohled na Paříž. Mnozí však netuší, že zde v minulosti žili a tvořili dnes jedni z nejslavnějších umělců světa. Vydejme se po jejich stopách dnešními ulicemi.

Zpět do minulosti

Název Montmartre vznikl z původního pojmenování Mont des Martyrs (Hora mučedníků), které vychází z legendy o třech mučednících (svatých Denisovi, Eleutheriovi a Rustikovi), kteří byli v polovině 3.stol.n.l. vysláni do Galie šířit křesťanství. Byli však římským prefektem postaveni před soud a odsouzeni k smrti.Legenda praví, že když kat odsekl hlavu Denisovi, stal se zázrak. Sťatý Denis zvedl svou hlavu a ušel z místa popravy ještě šest tisíc kroků, pak klesl k zemi.Na tom místě byl později postavena basilika Saint Denis.

Montmartre byl původně jen vesnicí poblíž Paříže.Vesnice byla rozdělena na dolní a horní část oddělenou hradbami. V dolní části se shromažďovala spodina a dobrodruzi z celé Paříže v hospodách a kabaretech. Na horním Montmartru žili hlavně sedláci, vinaři, kameníci a mlynáři.

V roce 1860 byly zbořeny hradby a Montmartre spolu s okolními vesnicemi byl připojen k Paříži. Obyvatelstvo Montmartru se začalo promíchávat. Z důvodu nízkých životních nákladů začali na Montmartre přicházet umělci, hlavně malíři, kteří se usazovali především v horní části. Po určitou dobu zde tvořili malíři jako například Auguste Renoir, Henri Matisse, Vincent van Gogh, Toulouse-Lautrec či Pablo Picasso. Svůj domek tu měl básník Heinrich Heine. Zde vzniklo mnoho nových dekadentních směrů jako kubismus či fauvismus.

Zlatý věk Montmartru byl v období konce 19. stol. a počátku 20. stol., kdy se do montmarterských kabaretů , lokálů a tančíren přicházela bavit společnost z celé Paříže.

Poloha Montmartru měla však i nevýhodu- stahovali se sem všechny armády, které táhly na Paříž. Zde se zrodila i zanikla Pařížská komuna.

Většina avantgardních umělců opustila Montmarte po první světové válce, kdy se střediskem uměleckého života stal Montparnasse.

Boulevard de Clichy

Cestu začneme na bulváru de Clichy, kde se nachází na Place de Blanche slavný kabaret Moulin Rouge. Jeho častým návštěvníkem byl i malíř Henri de Toulouse-Lautrec (1864-1901),který nějaký čas bydlel v domě č.104 a měl zde zamluvený každý večer stůl. Byl kabaretem tak fascinován, že namaloval několik obrazů z jeho prostředí a na požádání majitele vytvořil i plakát La Gouloue, který pak visel po celé Paříži a lákal na stejnojmenné představení.

Na scéně Moulin Rouge vystupovali mimo jiné Maurice Chevalier, Josephine Bakerová, Jean Gabin, Charles Aznavour či Frank Sinatra a v hledišti se objevil i princ Waleský, pozdější anglický král král Eduard VII.

Dnes je bulvár centrem prostitutek a neonových obchodů s erotikou. A zvědavých turistů.

Rue Lepic

Vydejme se ulicí Rue Lepic, která začíná hned vedle Moulin Rouge, směrem nahoru. Nenechme se zmýlit , když dojdeme jakoby na konec ulice, kterou protíná Rue des Abesses. Rue Lepic pokračuje směrem do leva nahoru.

Po pár metrech se ulice začíná stáčet Doprava. Zde ve 3. patře domu č. 54 žil v letech 1886-1887 u svého bratra Thea Vincent van Gogh. V domě měl i ateliér a z jeho oken namaloval několik pohledů na Paříž. Na domě je viditelná pamětní deska.

Pokračujme ulicí nahoru. Po levé straně stojí ve svahu mlýn Moulin de la Galette, který lze však snadno přehlédnout, protože jej obklopuje hustá zeleň ohraničená zeleným plotem s bránou, která je ke škodě turistů uzamčena. Mlýn je viditelný z ulice Tholozé, která klesá z Rue Lepic přímo před bránou.

V ulici Rue Lepic po pár metrech objevíme v rohovém domku další mlýn. I to je Moulin de la Galette. Oba mlýny patřily od poloviny 17. století rodině mlynářů Debray. Mlýn v uzamčené zahradě je mladší a jmenuje se Le Radet, mlýn v rohovém domku, dnes restauraci, pochází ze 13. století a nese označení Blute-fin.

S tímto mlýnem je spojena jedna z nejslavnějších legend 19. století. V roce 1814, v době obléhání Paříže vojsky Svaté aliance, na mlýn zaútočila vojska kozáků. Když mlynář Pierre Charles Debray zastřelil ruského důstojníka, byl kozáky zabit a kusy jeho těla byly rozvěšeny na lopatkách mlýna. Mlynářka pak manželovy ostatky v noci pohřbila.

Place Émile Goudeau

Na náměstíčko proslavené domem č.13 nazvaným „Bateau Lavoir“ (Prádelní loď) se dostaneme od Moulin de la Galette ulicí Rue d’Orchampt vedoucí napravo dolů z Rue Lepic. Uprostřed náměstí stojí ve stínu kaštanů litinová kašna z období „Belle Epoque“.

Bateau Lavoir byla jednopatrová dřevěná stavba postavená v roce 1860, která ovšem ve své zadní části měla pater pět, jelikož byla postavena ve stráni. Budově se nejprve říkalo „U zálesáka“, ale jelikož připomínala prádelní loď na Seině, byla montmarterským spisovatelem Maxem Jakobem přejmenována.

Dům se stal místem setkání umělců již koncem 19. století. Přicházeli sem August Renoir, Vincent van Gogh, Henri Matisse či Paul Gaugin. Svůj první ateliér tu měl Pablo Picasso, který zde vytvořil první kubistická díla (Avignonské slečny). V domě se scházeli Picassovi přátelé G. Apollinaire, Jean Cocteau, Alfred Jarry a další.

Dnes již Bateau Lavoir neexistuje, vyhořel v roce 1970. Na jeho místě stojí ateliéry pro začínající umělce.

Od Moulin de la Galette k ateliéru Picassa

Zabočíme-li kolem restaurace Moulin de la Galette, dostaneme se na ulici Rue Girardon, která nás dovede až na Place Dalida. Zde stojí socha slavné šansonové zpěvačky 70. a 80.let, která si však v roce 1987 dobrovolně vzala život ve svém domě na tomto náměstíčku.

U restaurace Moulin de la Galette křižuje Rue Girardon z leva Avenue Junot. Zprava navazuje Rue Norvins. Je tu malé náměstíčko a dům, ve kterém bydlel a psal spisovatel a dramatik Marcel Ayme. Na zdi vedle domu je umístěna na počest jeho díla „Muž procházející zdí“ stejnojmenná socha vytvořená hercem Jeanem Maraisem. Jean Marais bydlel za rohem v Rue Girardon.

Vydáme se ulicí Rue Norvins, dojdeme až na malé náměstíčko Place Jean-Baptiste Clément, kde začíná rušná turistická zóna lemovaná obchůdky s reprodukcemi slavných malířů, pohledy a obrázky místních malířů.

Když sejdeme po náměstí dolů, dostaneme se k domu č.17 na ulici Rue Gabrielle. Zde je umístěna pamětní deska oznamující, že v tomto domě měl svůj ateliér Pablo Picasso.

Rue des Saules

V horní části náměstíčka Jean-Baptiste Clément se nachází pekařství a obchůdek s reprodukcemi a obrázky Montmartru. Když u obchůdku zahneme směrem dolů ulicí Rue des Saules, dojdeme po několika krocích k rohovému domku nazvanému podle jeho růžové barvy „La maison rose“. Tento domek zvěčnil známý montmarterský malíř Maurice Utrillo, který bydlel se svou matkou Suzanne Valadonovou ve vedlejší ulici rue Cortot. Dnes je v domečku malá restaurace před níž si můžeme posedět.

Jdeme ulicí stále dolů, až dojdeme k proslulému kabaretu Lapin Agile v domku č.4. Třetina domku je schována ve stínu stromu. Nad dveřmi je namalován obraz tančícího zajíce. Původně se kabaret jmenoval Cabaret des Assassins (Kabaret vrahů). Občas sem zavítal tehdy již známý malíř André Gill. Jednou, když zde seděl, ho majitel kabaretu požádal o namalování vývěsního štítu. Hotový štít představoval králíka prchajícího z kastrolu a návštěvníci při pohledu říkali „Voici le lapin à Gill“(tady je Gillův králík). Z neustálého opakování lovního spojení lapin à Gill vzniklo nové jméno kabaretu Au Lapin Agil (Čilý králík). Často sem chodil i Pablo Picasso, který prý sedal vždy naproti svému obrazu Harlekýn.

Přes uličku vedle kabaretu je ve svahu jediná zachovaná vinice na Montmarteru.

Naproti kabaretu stojí zeď, za kterou je hřbitov Svatého Vincenta, kde odpočívá mimo jiné malíř Maurice Utrillo a spisovatel Marcel Ayme. Na hřbitov lze vstoupit z ulice rue Lucien-Gaulard.

Rue Cortot

Ulička se zvedá z pravé strany Rue des Saules naproti Růžovému domu. V roce 1875 byl dům č.12, původně šlechtické sídlo, rozdělen na byty, které si pronajímali malíři a spisovatelé. Žil a pracoval zde Auguste Renoir a ve druhém patře měl ateliér Edgar Degas. Oběma malířům stála modelem tanečnice a pozdější malířka Suzanne Valadonová, matka Maurice Utrilla, která tu po určitou dobu se synem žila.

V roce 1922 byl dům zrekonstruován a bylo z něj vytvořeno muzeum uchovávající památky dávného Montmartru.

Cesta k Sacré Coeur

Půjdeme-li rovně ulicí Rue Norvins dostaneme se až na Place du Tertre, náměstí, uprostřed něhož jsou zahrádky restaurací obklopené malířskými stojany, na nichž jsou vystaveny obrazy místních malířů a karikaturistů. Kolem toho všeho se tísní zvědaví turisté.

Pokračujeme dál směrem k chrámu, který nám roste přímo před očima. Obejdeme zprava kostel Sv. Petra a již stojíme před Sacré Coeur. Ráno je tu relativní klid, ale k večeru se prostranství a schody zaplní turisty i místními, kteří před sebou sledují rozsvěcující se Paříž. Pokud chceme vidět rozsvěcení Eiffelovy věže, musíme se vrátit plácek před kostel sv. Petra. Věž se rozsvěcí ve 21 a ve 22 hodin a rozhodně stojí za to si na tuto podívanou počkat.

Chrám Sacré-Coeur, zasvěcený Nejsvětějšímu srdci Páně, byl vybudován z veřejné sbírky v byzantsko-románském slohu v letech 1876-1914.Vysvěcen byl až po 1.světové válce.

Od chrámu lze sestoupit po schodech (či sjet lanovkou).

Rue Becquerel

Když obejdeme Sacré Coeur, dostaneme se k parčíku, podél něhož vede ulice Rue de la Bonne. Dojdeme až na konec ulice.Po pravé straně na začátku Rue Becquerel sejdeme schody. V domě č.7 bylo první společné bydliště španělského surrealisty Salvadora Dalího a jeho ženy Galy.

Place Pigalle

Sejdeme- li schody pod Sacré-Coeur, dojdeme k bulváru de Rochechouart. V roce 1843 bydlel v domě č.46 Heinrich Heine.

Zatočíme Doprava a pokračujeme asi na 200 metrů vzdálené prostranství mezi dvěmi silnicemi Place Pigalle. Nemůžeme to přejít. Stojí tu zastávka metra.

V kavárně Café de la Nouvelle Athénes se v roce 1870 začali scházet impresionisté.

V domě č.11 bydlel český malíř Vojtěch Hynais. Jeho sousedem a přítelem byl malíř Pierre Puvis de Chevannes, který zde měl ateliér. Ten Hynaise seznámil se svou modelkou Marií Valadonovou, později známou jako Suzanne Valadonová. Podle ní Hynais namaloval Anděla Slávy nesoucí český prapor na oponu pro pražské Národní divadlo.

Z Place Pigalle vede směrem z kopce ulice Rue Pigalle. Zde v domě č.12 bydlel dramatik Eugene Scribe (1791-1861), který napsal za svůj život téměř sto divadelních her.

V domku č.16 bydlela od roku 1838 spisovatelka Georgie Sandová. O rok později se k ní nastěhoval její milenec Fryderik Chopin.

V domě č.55 bydlel nějakou dobu Viktor Hugo (1802-1885). O kousek dál v domě č.60 býval hotel, kde v letech 1852-1854 bydlel a pracoval na překladech děl E.A.Poea básník Charles Baudelaire.

Montmarterský hřbitov

Je místem posledního odpočinku Známých i neznámých osobností. Dostaneme se na něj, půjdeme-li z Place Blanche bulvárem de Clichy směrem na západ kolem Moulin Rouge. U konce bulváru zahneme Doprava na Avenue Rachel, na jejímž konci je vchod na hřbitov.

Na začátku je informační tabule, která pomůže se zorientovat a na níž jsou zaznačeny hroby známých osobností, které pobývaly na Montmartru. Mimo jiné zde odpočívají malíři Edgar Degas, skladatel Hector Berliotz, zpěvačka Dalida, básník Heinrich Heine, spisovatelé Emil Zola, Henry Beyle známý jako Stendhal, Alexandre Dumas mladší či pravá „dáma s kaméliemi“ Alphonsine Plessiová, podle níž Dumas napsal svůj román.

Montmartre dnes

Kouzlo Montmartru pomalu mizí. Montmartre, dříve místo setkání umělců, kteří malovali obrázky pro sebe, či své známé, se změnilo na působiště pouličních portrétistů a karikaturistů. Z ulic již téměř zmizely i pro turisticky oblíbené „živé sochy“, které se za drobný peníz pohnuly. Z nedaleké periferie se sem stahují převážně afričtí přistěhovalci, kteří jsou až nepříjemně vlezlí, jak se snaží prodat svoje zboží.

Pokud si chceme projít uličky aniž bychom zakopávali o skupiny turistů, je nejlepší se sem vydat ve všední den ráno. V pozdním odpoledni se Montmartre probouzí a nastává velké hemžení. Večer je nejlepší si sednout na schody před Sacré Coeur poblíž skupinky místních s kytarou a při jejich zpěvu nasávat místní atmosféru a pozorovat ten nejhezčí obraz ze všech-noční Paříž.