Modrá - Archeoskanzen

Přeneste se s námi na chvíli do období ranného středověku, do období Velkomoravské říše, tj asi do 9. století našeho letopočtu, a pojďte navštívit Velkomoravské opevněné sídliště středního Pomoraví, které se nachází v blízkosti zatím známějšího poutního místa - Velehradu u Uherského Hradiště.

Tento jedinečný skanzen nevznikl jen tak na zelené Louce, ale v místech, kde byly odkryty archeologické nálezy dosvědčující osídlení lidskou komunitou od období neolitu, kdy se naši pravěcí předchůdci začali učit pěstovat zemědělské plodiny a chovat domácí zvířata až po novověk. Pro zemědělství tu měli ideální podmínky. Mírně svažité pozemky sklánějící se k jihu byly chráněny od studených severních větrů, tekoucí vodu – potok, který se tehdy zcela jistě nejmenoval Salašský, okolní lesy a pole a v neposlední řadě i blízkost důležité pravěké cesty či spíše stezky vedoucí podél řeky Moravy.

Jedinečnost archeoskanzenu spočívá mimo jiné i v tom, že byl postaven v neuvěřitelně krátké době. Nápad starosty obce Modrá pana Miroslava Kováříka zviditelnit toto historické místo a oživit je turistickým ruchem našel příznivce nejen v zastupitelstvu obce ale také mezi odborníky. Podařilo se sehnat i potřebné peníze a mohlo se začít. Realizace začala na přelomu zimy 2002-3 a 19. června 2004 byl skanzen slavnostně otevřen pro veřejnost.

A co tu návštěvník může za obvyklé vstupné spatřit? Po vstupu do areálu ohrazeného palisádou a střeženého dvěma Ochozem propojenými věžemi a pokladní, navštívíme informační centrum s nezbytným občerstvením, které je replikou obdobných staveb v tehdejších mocenských centrech např. v Mikulčicích, Pohansku u Břeclavi nebo ve Starém Městě u Uherského Hradiště. Na tomto místě je nutno přiznat, že objekty, které tu jsou postaveny, jsou věrnými kopiemi staveb objevených v nejrůznějších lokalitách Velkomoravské říše, ponejvíce ze Starého Města a z Uherského Hradiště – Sadů.

Jen první objekt vlevo – roubená zemnice- nejrozšířenější a v podstatě typizované obydlí nejstarších Slovanů z doby 6. – 10. století n. l. pochází z Uherského Ostrova-Kvačic. Vyznačuje se tím, že má podlahu hlouběji pod terénem, pec sloužící k vytápění vnitřního prostoru je v rohu naproti vstupu a nosné části střechy jsou zapuštěny do země. Podle dnešní odborné terminologie to byla typizovaná řadovka ale nenalepená na sousedy.

Studna s rumpálem, jaký by kdekdo chtěl mít na své chaloupce, je replikou nálezu ze Starého Města. Vodu ze studny považovali naši dávní předkové za vodu „neživou“ a používali ji jako vodu užitkovou. Živou vodou – pitnou, byla pro ně tehdy ještě křišťálově čistá voda z potoka.

Dalším typem bytovky byla zemnice s jen mírně zahloubenou podlahou, která mohla být plovoucí jen když hodně zapršelo. Její stěny byly udělány z větví zapletených do sebe a aby tam nefoukalo, byly omazány jílem. Polystyrén tehdy nebyl znám a na zateplení nebyly ani dotace. Ale její obyvatelé netrpěli zimou, neboť si topili a vařili na otevřeném ohništi nebo používali pec.

Podobně jako dnešní podnikatelé začali s podnikáním v garáži, objevili se i tehdy podnikavci, kterým nestačilo jenom to že žijí, bydlí a plodí děti, ale chtěli vytvořit také nějaké DPH. Proto si k stávajícímu obydlí přistavili přístavek k uskladnění nářadí a tovaru (stavební povolení tehdy vydával zřejmě stařešina obce) a začali vyrábět přesleny neboli vřetena ze sadského lupku (podle nálezu v Uherském Hradišti-Sadech).

Zajímavou stavbou je kleť , která sloužila k uskladnění sklizeného obilí, sena případně zemědělského nářadí. Na rozdíl od předchozích staveb se do ní vstupovalo po žebříku, neboť podlaha byla nadzemní na kůlech. Stěny byly vyplétané proutím, které však nebylo vymazáno jílem, aby uskladněný materiál byl dobře odvětráván.

Najdeme tu samozřejmě i „honosnější“ stavbu, kterou již můžeme nazývati domem. Byl zčásti postaven z nepálených cihel a stěny jsou sroubené nebo kombinované – dřevo- hliněné hrázděné konstrukce.

Pekárna, obilnice, sdružené řemeslnické pracoviště – v dnešní terminologii: výrobní družstvo, dílna kovolitce a šperkaře, kovárna, keramická dílna, zkrátka vše, co tehdejší obyvatelé pravěkého sídliště potřebovali k životu a nemuseli to shánět v supermarketu.

Zastavme se ještě u stavby paláce postaveného z lomového kamene přivezeného až z Beskyd, v jehož interiéru můžeme shlédnout diorama – průvod, který přijímá kníže Svatopluk a na informačních tabulkách se seznámíme s tím, jak to bylo s bratrskou nesvorností jeho synů.

Nezapomeňme však ani na duchovní stránku, která již tehdy patřila k životu Slovanů - křesťanství, které na Moravu přinesli bratři ze Soluně Cyril a Metoděj. Za hradbou stromů, mimo hlavní areál, je zvědavým zrakům návštěvníků poněkud ukryt areál církevní. Úzkým chodníkem vedoucím přes dva soukromé pozemky na nejvyšším místě severně od skanzenu se nachází zvýšené základy raně středověkého kostela Sv. Jana a vedle něj jeho novodobá rekonstrukce. Právě objevy základů kostela, jehož stavba je historiky datována do 9. století dala podnět starostovi obce Modrá panu Miroslavu Kováříkovi k jeho znovupostavení již v polovině devadesátých let a v návaznosti na to i k vybudování níže položeného archeoskanzenu.

Na své si tu přijdou i děti, které se rády pomazlí s domácími zvířátky – kůzlaty a koťaty a možná některé z nich poprvé na vlastní oči spatří domácí drůbež.

A budete-li se chtít dozvědět více, najděte si ji na webových stránkách:

www.archeoskanzen.cz. Tehdejší Slované internet, bohužel nebo snad bohudík, ještě neměli.

Jen škoda, že středověký areál narušují dráty elektrického vedení, které, podle mého názoru, by neměly být alespoň vidět.

Úplně na konec vám doporučuji, abyste po prohlídce skanzenu projeli obec Modrou až na kopec, kde vznikla za jediný den! pod taktovkou pana starosty a pod rukama skautů 10 metrová rozhledna, z níž jsou vidět vrcholky Chřibů i červené střechy Velehradského chrámu.

Text i foto: Ing. Rostislav Novák