Malá předvánoční nouzovka

Předem upozorňuji, že než cestopis, tedy sdělení o sáhodlouhé cestě či výpravě jde jen o malý popis dojmů z vycházky, lépe řečeno scházky z Červenohorského sedla do Koutů.

V minulých letech se mi skoro vždy podařilo popsat nějaký výlet, který se uskutečnil na počátku zimy, když už napadl i nějaký sníh. Zatímní zima začíná zatím stejně mizerně, jak ta minulá skončila (téměř neproběhla). Ačkoliv tedy ještě na začátku prosince meteorologové slibovali spíš nižší průběh teplot a nějaké to sněžení, počasí si jako obvykle určilo průběh mimo jejich přání, takže aktuální teploty leckdy přesahující 10 °C přání meteorologů ignorují. Zřejmě nadšení musí být z takových předpovědí vlekaři, kteří v bláhové naději spustí na dva dny sněžná děla, aby jim to za tři dny uplavalo, bo prší i na hřebenech.

Když pak na jeden či dva dny teplota mírně poklesne a trošku zasněží, je to málem státní svátek. To se nakonec poštěstilo na noc před zlatou nedělí. Tak alespoň na malou vycházku. Když se ráno podívám na panoramu, zdá se, že skutečně nějaký snížek dorazil, takže na autobus a na sedlo. Kupodivu je nás odvážných víc (asi 5), kteří si nenechají ujít jednu z prvních důstojnějších nadílek bílé hmoty. Ještě do Velkých Losin jsou okolní pole celkem zelená, nicméně okolní vršky jsou iž hezky pocukrované. Pravda, v autobuse sedí spíše předvánoční nákupčí, ale nakonec i v Koutech přisednou asi 2 výletníci.

Horská cesta na červeňák, tedy zejména okolí je dosti prokácené, je to příprava na rekonstrukci, která bude probíhat v následujících letech. Něco bylo už loni, takže kdo sem jezdí poměrně málo, bude překvapen množstvím nových výhledů.

Nahoře to vypadá skoro jako v zimě, nějakých 10-15 cm nadílky se snaží vyvolat dojem zimy. Autobusová zastávka je hned u kraje areálu severních svahů, tedy hlavní sjezdovek na Červenohorském sedle. Za bufetovým stanem se mi zdá něco fouká. Ano, od letoška je na sedle v provozu zasněžování. Loňská sezona byla pro zdejší skiareál katastrofou, léta se tu spoléhali na přírodní sníh, ten jak známo se nekonal, banky a energeticky si ale žádali své, takže dosavadní provozovatel Ski klub Šumperk přišel v podstatě na buben. Musel přijít investor (z Jeseníku), který současně drží 55% majetku. Kromě financí (část na dluhy) přišlo tedy i vytoužené zasněžování.

V hospodě jsem zjistil nějaké detaily, prozatím je hotový vodovod kolem modré sjezdovky v dalších letech snad bude ještě kolem červené (to jsou na sedle ty nejlepší tratě). Má být 16 přípojek k dělům. Zatím mají na sedle 6 děl, vodu berou z Červenohorského potoka, někde pod soutokem co sem přivádí ještě Hluboký potok od Červené hory a potůček od Pekárky, asi někde pod chatou Rusalka, prý to na těch 6 děl bohatě stačí (myslím, že tam bude nějaká povodňová hrázka).

Původní úvaha byl sestup po Vodní cestě, ale je celkem větrno a ta je dosti otevřená, takže zbaběle do Koutů po Staré cestě – tj. žluté značce. Je to klasická výstupová, či sestupová cesta, zejména pro pěší, sice v létě ji používají nějací horští cyklisté, já bych ale jel klidně po hlavní cestě. V zimě je to ovšem jiná, sjezd patří k nejveselejším zážitků, které lyžař v Jeseníkách má. A to nejen běžkař, zhusta ji používají sjezdaři, kteří v Koutech přebývají (nebo i zkratka na autobus či vlak).

Sněhu je tak akorát, takže se to neboří, občas vysvitne i sluníčko, takže to supluje zčásti tu atmosféru, kterou nevím proč se nám každoročně snaží filmaři vnutit, že o Vánocích sněží.

Dole si udělám pár zimních záběrů lávky na Divokém potoce a jsou tu chaty. Vítězňák, tedy sjezdovka Šindelná čeká na delší mrazy, jede lanovka na Medvědí horu, ale nakonec podle sdělení dívčiny, co mě kousek provázela k vlaku, sjezdovka U Vrtulí (na horní stanici) nic moc, proužek sněhu u vleku a trocha umělého sněhu s přírodním popraškem. Loni se dalo touto dobu jezdit po dvou sjezdovkách až dolů. Pak to ale taky všechno uplavalo.