Maďarskem na kole aneb nevěřte nikomu, kdo tvrdí, že Maďarsko je placka

Maďarsko je země, která je geograficky, historicky i hospodářsky velmi blízká České republice. Přesto jsem ji až donedávna znal jen málo a s kamarádem jsme se to rozhodli změnit. A jak už máme vyzkoušené, velmi „intenzivně“ lze zemi poznat při cestování na kolech. Plán byl následující: dopravit se vlakem i s koly do Košic a odtud po vlastní ose na západ do ČR. Dopředu jsme si vytipovali pamětihodnosti, které jsme chtěli vidět: Památky UNESCO Tokaj, Hortobágy (národní park), Hollókő, Pannonhalma, národní park Bükk, nejvyšší hora Maďarska Kékes, katedrála v Ostřihomi (Esztergom), Visegrád. Kromě toho jsme na náš seznam zařadili i Neusiedler See v Rakousku a hrad Devín na Slovensku.

Naše putování tedy začalo v Košicích, odkud jsme zamířili na jih, nejkratší cestou do Maďarska přes Čaňu a Trstené pri Hornáde do maďarské vesničky Kekéd a přes Zemplínské vrchy do Makkoshotyka, kde jsme přespali. Následovala dlouhá cesta podél řeky Bodrog až k vyhaslé sopce Tokaj, jejíž vinohradnictví celou oblast proslavilo natolik, že byla zapsána na seznam UNESCO. Samotné městečko Tokaj je příjemné, čisté, plné vína.

Po polední siestě jsme zamířili k dalšímu cíli, kterým byly Hortobágy. Řeku Tiszu jsme překročili u města Tiszalök a po nádherné cyklostezce jsme pokračovali podél řeky až k Tiszacsege. Národní park Hortobágy je nejznámější příklad tzv. puszty původní maďarské středoevropské stepi. Jedná se o rovinatou oblast pokrytou travinami, u rákosím zarostlých jezer hnízdí spousty druhů ptactva. Pro návštěvníky jsou připraveny naučné stezky, speciální pozorovatelny a další atrakce, které velmi zpříjemní čas zde trávený. Ze stejnojmenného městečka jsme se vydali směrem k horám: k národnímu parku Bükk, kam jsme dojeli přes Tiszafüred a Mezökövesd.

Stoupání z nížiny nám zpříjemnila úžasná příroda: husté lesy, hluboké kaňony, zelené louky. U osady Répáshuta jsme byli na dně sil, ale naštěstí i na vrcholu pohoří. Sjezd do města Eger byl snadný a rychlý. Eger je zajímavé historické město, ale pro nás bohužel příliš velké město a opět jsme byli rádi, když jsme jeho frekventované ulice opustili. Úžasnou zvlněnou zemědělsky využívanou krajinou jsme se blížili ke stále prudčeji se tyčícímu pohoří Mátra s nejvyšším bodem Maďarska, horou Kekes. Výhledy z ní byly opravdu úžasné a útrapy, které jsme prožili po cestě k ní, za to stály.

Z Mátry už to není daleko k jednomu z nejkrásnějších míst, které jsem kdy navštívil: k vesničce Hollókő. Ta je významná tím, že se zde zachovalo původní zemědělské osídlení ze 17. a 18. století. Byť původně zemědělská stavení již většinou fungovala „jen“ jako muzea nebo prodejny suvenýrů, mělo celé místo nádhernou a nezapomenutelnou atmosféru. Následná cesta zvlněnou až kopcovitou krajinou směrem k Dunaji, patřila k těm nejkrásnějším z celého výletu: malebné vesničky, poklidná nálada, zajímavá krajina, ideální počasí.

U města Vác jsme najeli na cyklotrasu a mířili k Visegrádu, který se tyčil vysoko nad údolím mohutného Dunaje. Proti jeho proudu jsme pokračovali i dále, směrem k úžasné katedrále v Esztergomu a městu Komárom, kde jsme se začali vzdalovat od Dunaje, protože se na obzoru začala rýsovat silueta kláštera Pannonhalmy.

Tento klášter se pojí s počátky křesťanství v Maďarsku, jeho základy se datují k roku 996, má tedy více než tisíciletou tradici, která se projevila prolínáním všech možných architektonických slohů. Odtud jsme opět sjeli do nížiny v blízkosti Dunaje, probloudili jsme Györ a za dalším lázeňským městem Moszonmagyaróvár jsme překročili hranice do Rakouska a u obce Halbturn jsme začali vnímat jiný stát: dokonale uklizené, čisté a jakoby na vše připravené Rakousko. U Neusiedl am See jsme krátce zhlédli velké jezero, pojmenované podle tohoto města, a po dokonale značených cyklotrasách zamířili severně ke Kittsee a do chaotické a divoké Bratislavy. Zbývala nám poslední památka, kterou jsme si nechtěli nechat ujít: Devín, a pak už jen vlakem zpět domů do ČR.

Myslím si, že výlet předčil naše očekávání. Poznali jsme maďarský venkov, jídla, vína, život. Co bylo ale nejdůležitější, poznali jsme Maďarsko jako krásnou a zajímavou zemi, kam se rádi vracíme.

Tento výlet trval přibližně 10 dní, ale pokud byste se rozhodli jej absolvovat, klidně si zarezervujte více času, nebudete muset tolik hnát na kolech, na jednotlivých místech můžete strávit více času, přidat si nějaké lázně nebo další zajímavá místa, která jsme my minuli (Slovenský/Maďarský kras, Szentendre). Na maďarském venkově jsou ceny nižší než v ČR. Nejpohodlnější je asi ubytování v kempech, ale neměli jsme problém se stanováním ve volné přírodě. Cyklotrasy nebyly vůbec dobře značené, ale přesto jsme prakticky nebloudili.

Na úplný závěr bych chtěl poznamenat, že budu vděčný za jakékoli připomínky, komentáře a kritiku z vaší strany. Na jakékoli případné dotazy velmi rád odpovím.