Krajem Thomase Jeffersona

Krajem Thomase Jeffersona

Úzkou vyhlídkovou silničkou Blue Ridge Parkway, táhnoucí se po hřebenech Appalačského pohoří, přijíždíme do státu Virginia. Byla to první britská kolonie, pojmenovaná po panenské královně Alžbětě I. Postavou, která nás však v amerických dějinách nejvíce zaujala, je třetí prezident Thomas Jefferson, autor Prohlášení nezávislosti amerických kolonií. Rozhodli jsme se proto sledovat jeho stopy po státě, který byl jeho domovem.

Thomas Jefferson byl asi nejvzdělanějším a nejvšestrannějším prezidentem v historii. Kromě toho, že se stal politikem, diplomatem a státníkem, byl také spisovatelem, vědcem, vychovatelem nebo zakladatelem univerzity. Nebyl však žádným snílkem, což dokázal na své plantáži, kde farmařil, zabýval se zahradní architekturou, výstavbou a zvelebováním svého domu a nejrůznějšími vynálezy.

U města Lexington se nachází jeden ze sedmi přírodních divů světa (podle Američanů samozřejmě). V našem průvodci a starších cestopisech se píše o přírodním mostu, přes který vede silnice číslo 11. Tato informace nás poněkud zmátla, takže jsme trošku bloudili, než nám došlo, že musíme zaparkovat na velké křižovatce u luxusního hotelu, muzea voskových figurín a velkého nákupního centra. Hala s gift shopy, restauracemi, hracími automaty, bazénem, minigolfem a kdovíčímještě je zároveň vstupem k přírodním zajímavostem.

Konečně tedy sestupujeme po schůdcích kolem potoka k našemu cíli. Znavení američtí mladíci nás však varují a přemlouvají, abychom použili raději autobus. Víme o nich už své, proto se nenecháme odradit, určitě to tak strašné nebude.

A dobře jsme udělali, protože hned pár desítek metrů od vchodu roste Strom života asi 1600 let starý a kolem něj jeho děti. Míjíme letní restauraci a u blízkého potoka Cedar Creek se již můžeme kochat výtvorem, který zde statisíce let vytvářela voda. Skalní oblouk se tyčí do výšky 215 stop, což je asi 66 metrů, je tedy o 55 stop vyšší než Niagarské vodopády. Prostor mezi stěnami je široký 90 stop (27 metrů) a skála tvořící Boží most váží údajně 36 000 tun.

Toto místo bylo původně obětištěm indiánského kmene Monakanů, než ho objevili bílí lidé a začali si ho přivlastňovat. Ve výšce 23 stop můžeme na levé straně nad potokem spatřit iniciály G. W., které tam vyškrábal osmnáctiletý mladík, netušící zcela jistě, že budou za pár desítek let samostatné Spojené státy americké a on jejich první prezident. Třetímu prezidentovi se Natural Bridge zalíbil dokonce natolik, že požádal anglického krále, aby mu ho prodal. Tak se Thomas Jefferson stal 5. července 1774 vlastníkem mostu a 157 akrů okolní půdy, za které zaplatil britské koruně 20 šilinků.

Procházka vede podél potoka dál k jeskyním Saltpeter Cave, ve kterých se za války v roce 1812 ukrývali lidé a zbraně. Při zpáteční cestě se můžeme u mostu ještě zastavit a poslechnout si koncert nebo večer se zde hraje divadlo (samozřejmě americké se světelnou show).

Další den vedla naše cesta do univerzitního města Charlottesville. U silnice číslo 64 se nachází Shadwell, rodiště Thomase Jeffersona, a o kousek dál bylo vybudováno velké informační centrum, kde se můžeme seznámit s preziden- tovým životem a dílem v expozici Thomas Jefferson na Monticellu. Touto italskou zdrobnělinou nazval totiž svou plantáž na nedalekém kopečku.

Abychom se dostali k Jeffersonovu sídlu, musíme se vydat na opačnou stranu, nalevo od dálnice. Mineme historickou hospodu Michie Tavern a po pár kilometrech přijedeme na parkoviště, koupíme lístky a vystojíme frontu na autobus.

Netušila jsem, že zrovna tady a ve Spojených státech zažiju takový šok. Poté co jsme vystoupili z autobusu u prezidentova domu, jsme byli neustále sledováni, přepočítáváni a předáváni mezi zaměstnanci s vysílačkami. Asi čtvrt hodiny jsme v příšerném horku stáli na chodníku a už nemohli ani tam, ani zpátky. Závistivě jsme sledovali ty, kteří se volně procházeli po zahradě. Nakonec jsme byli seřazeni do dvojic a po několikerém zkontrolování jako děti z mateřské školky vykročili na prohlídku domu.

Již ve vstupní hale jsme však na nepříjemný zážitek zapomněli a pozorně sledovali výklad i mapy na stěnách, kde jsme našli dokonce naše rodné město Olomouc. Jsou zde také památky na původní obyvatele Ameriky a dokumentace z cesty Meriwerthera Lewise a Williama Clarka na Západ, kterou Jefferson sponzoroval.

Vcházíme do dětské studovny, jejíž zařízení patřilo oblíbené dceři Martě (1772-1836), která svého otce doprovázela i do Bílého domu. Jeffersonovi se během desetiletého manželství narodilo šest dětí, pouze dvě dcery se však dožily dospělosti. Žena zemřela ve 34 letech při porodu.

Další soukromé místnosti pána domu nám dávají nahlédnout do nitra tohoto pozoruhodného muže. V knihovně jsou vyrovnány svazky filozofické, přírodovědné, právnické a také z mnoha dalších oborů v sedmi jazycích, které Jefferson ovládal. Je to pouze zlomek, protože sbírku 7 000 knih věnoval státu, když vyhořela Kongresová knihovna, a další věnoval univerzitě v Charlottesville, jejímž zakladatelem se v roce 1819 stal.

Univerzitní komplex, který stvořil také jako architekt, je inspirován řeckou a římskou architekturou. Campus se stal vzorem pro další americké univerzity. Revoluční myšlenkou se zdál být požadavek na stejné možnosti přístupu ke vzdělání, byť stále jen pro určité vrstvy společnosti.

V dalších místnostech, které jsou vybaveny třeba otočnou židlí, glóbusy nebo teleskopem, pracoval Jefferson na svých vynálezech, přemýšlel o zdokonalování svého domu, plánoval zahrady, psal svá díla nebo dopisy, dělal vědecké pokusy. Nejvíc ho fascinovaly obory jako je paleontologie, archeologie, botanika, astronomie a meteorologie.

Jeho ložnice se nachází uprostřed pracoven a z postele mohl vykročit k té činnosti, která ho ten den nejvíc lákala. V této posteli také 4. července 1856, přesně 50. let po podepsání Prohlášení nezávislosti, ve věku 83 let zemřel.

V obývacím pokoji se scházela rodina ke konverzaci, muzicírování nebo ke společenským hrám. Na stěnách visí obrazy, mezi nimi dominují portréty „tří nejznamenitějších mužů světa" - Francise Bacona, Johna Locka a Isaaca Newtona. Ve výklenku se každý den servírovala dvě jídla, která byla kombinací viržinské a francouzské kuchyně. I další místnosti, čajovna a pokoje pro hosty, jsou vymyšleny do posledního detailu. Součástí je vždy také výhled z okna, který pokaždé směřuje do jiného kouta zahrady.

I když Jefferson byl zastáncem názoru, že všichni lidé na světě jsou si rovni, byl po rodičích jižanským plantážníkem a zdědil 20 otroků. Také jeho žena si sem přivedla své lidi. Jejich příbytky a kuchyně se nacházejí v podzemí směrem k zeleninové zahradě a byly propojeny s domem. Třebaže zařízení bylo asi velmi nuzné, zdá se, že je v této části sídla nejpříjemnější vzduch a není zde takové horko a dusno jako v domě.

Podél kouzelné zeleninové zahrady, kterou tvoří úzké proužky 250 pěstovaných plodin, se dříve táhla ulička Mulberry Row. V jednotlivých domečcích pracovali otroci-řemeslníci, takže plantáž byla zcela soběstačná. Žil zde zahradník, kovář, kameník, truhlář, ženy, které praly, čistily a šily oděvy a další. Dnes jsou zde již jen malebné ruiny zkoumané archeology.

Prohlídka podivuhodného výtvoru geniálního a praktického člověka, jeho celoživotního díla, které stále boural, stavěl a přetvářel, končí na malém hřbitůvku, ukrytém v lesíku pod kopcem. Jsou zde kromě prezidenta pohřbeni členové jeho rodiny a skromné náhrobky označují hroby otroků, kteří také nosili jméno Jefferson.