KORSIKA - Monte Cinto, Lac de Nino, Lozzi, Corte, Bastia

Z prosluněného portského zálivu jsme  ujížděli (D84) do vnitrozemí, vysoko do hor. Dostavník nás vysypal  v  horském sedle Col de Vergio (1 477 m.n.m.). Shlédli jsme sochu Krista  a vydali se na túru k horskému jezeru Lac de Nino (6 hod, ↑ 700 m, ↓ 800 m). Lesní stezku nahradila cestička vedoucí po souřadnicích hor. Na protější straně se vypínala nejvyšší hora Korsiky - Monte Cinto. U jezera jsme  si vydechli a pak se kutáleli kamenitým terénem prudce dolů k salaši. Následoval opět les. Cesta byla nekonečná a poměrně náročná, nedokážu si představit, že bychom ji měli scházet v dešti.

U silnice čekal autobus, který nás vyvezl pod nejvyšší horu. Z hlavní  (D84) jsme po 11 km (u přehrady Calacuccia) odbočili doleva a směřovali uzounkou silničkou vzhůru  do Lozzi, osady, zasazené vysoko ve strmých svazích.

Lozzi nás  přeneslo do minulosti. Některé domečky tu byly výrazně poznamenané zubem času. Na samém vrcholu vísky jsme zaparkovali v kempu. S úsměvem jsme ho nazvali retrokempem, protože  byl až neskutečný. Umyvadla i dřezy s ledovou vodou se nacházely pod širým nebem. Záchody měly prkýnka, což bylo super, protože jsme se s touto vymožeností  doposud na Korsice nesetkali,  ale toaletní papír se nekonal. Sprchy (kupodivu i s teplou) neznaly pojem tlak. Občas ale netekla voda vůbec.

Bylo tu velmi chladno a větrno. Své příbytky jsme museli obložit  balvany, abychom neuletěli. Noc byla  očistcem, protože jsem se na takovou zimu nenabalila. S jektajícími zuby jsem, zamotaná ve všem co kufr nabídl, vzpomínala na teplo v Portu, v kempu u moře. Přes všechny výše popsané nesnáze byl kempík na konci světa velmi příjemný.

Večer jsme  v hospůdce ochutnali výborné vínko a pastis. V mnohých  z nás se rvaly obavy s pokušením a adrenalinem. Čekal nás totiž výstup na Cinto, nejvyšší horu Korsiky. U mne zvítězil strach, pokora a holý rozum. Nejsem sice lenoch, ale ani trénovaný sportovec. Průvodci  nabídli kompromis. Vzdala jsem se  sice  (11 hod, ↑ 1800 m, ↓ 1800 m)  nejvyšší hory Korsiky, ale vystoupala  k jezeru Cinto.

Až později se ukázalo, že výškový rozdíl mezi plesem  Monte Cintem (2 706 m.n.m.) byl pouhých 400 m.

 

Banda, která vyrazila pokořit  Cinto, opustila v siberii  kemp po páté hodině  ranní. My ostatní jsme se na cestu vydali o pár hodin později. Nejprve jsme putovali (po oranžových tečkách) pastvinami. Terén  byl lehce vysušený, cesty velmi prašné.  Vystoupali jsme  k ruině Refuge de Petra Pinzuta. Kromě pískotu větru a švitoření ptáků jsme si  užívali nádherného ticha. Krajina později výrazně  zezelenala. Refuge de l ́Erco (1 650 m. n. m. ) - příjemná útulna - se stala cílem těch, kteří se  již neměli zájem lopotit. My, "pološneci", pokračovali výš a výš k nebi. S přibývající nadmořskou výškou měnila  oblast charakter. Zelenou trávu nahrazovaly zakrslé keře, kamínky, kameny, valouny, skály  a suť. K cíli nás vedly kamenné mohyly. Šplhali jsme žlaby, překonávali římsy, oblézali skály… Finální výstup do skalního kotle  dal zabrat.  U Lac du Cinto (2 289 m. n. m.), zdobeného sněhovými lízanci,  jsme se  potkali s naší ranní skupinou, která nejvyšší horu Korsiky zdolala. Poté jsme se  všichni skutáleli  zpět do našeho kempu v Lozzi.

 

Následujícího rána  jsme sbalili své příbytky do kufrů, zamávali panenské přírodě a sjeli zpět  do civilizace… Nahlédli jsme do  Corte,  srdce ostrova, čtvrtého největšího města  Korsiky. Nebýt turistů, stalo by se  nám malinkaté zachovalé historické jádro městečka, obehnaného mohutnými masivy hor,  kratičkou návštěvou do hluboké  minulosti.

Corte je studnicí historických událostí, které hýbaly dějinami Korsiky. Zažilo mnoho bitev proti janovské nadvládě. Roku 1731 zde byla sepsána první demokratická ústava v novověké Evropě. Zasloužil se o to revolucionář Pascal Paoli ("otec korsického národa" - viz úvodní článek). Jediná korsická universita byla založena též díky Paolimu. Kvůli nájezdu Francouzů  však brzy  došlo k jejímu uzavření.  Znovuotevřena  byla  až po 212 letech, tedy  v roce 1981. Žije zde 6 700 obyvatel, z nichž výraznou část tvoří právě studenti univerzity.

 Dominantou  městečka je citadela z poč. 15. stol., vypínající se   na vrcholu  skalnatého výběžku nad soutokem řek Restonica, Orta a Tavignana. V její části se nachází od roku 1998  velké muzeum Korsiky.

"Orlí hnízdečko" se stalo naším hlavním cílem. Propletli jsme  se nahoru uzounkými uličkami a užili si odtud  výhledů na  střechy Corte, do hor, údolí  i do širokého okolí.

Na Place Paoli, kde se nacházelo mnoho  restaurací a obchodů, jsme zakoupili  dárečky pro  své blízké,  zamávali  soše  Paoliho a pak upalovali k dostavníku. Dovezl nás do Bastie, největšího korsického  přístavu, který je hlavní vstupní turistickou  bránou ostrova. U moře (v teploučku) jsme strávili poslední noc ve stanu. Předcházela jí procházka městem a závěrečný  večírek v přístavišti  s výhledem na gigantické trajekty.

Moc pěkný  pohled na druhé největší  korsické město  i okolní horskou scenérii se naskytl  následujícího dne z  trajektu, který směřoval na italskou Savonu… Čekala nás pak dlouhá cesta autobusem zpět  do reality…

Vůbec  se nám z té nádhery nechtělo.

 

Podrobné trasy výletů - viz průvodci CK Alpina

(VIDEO)

Poděkování za skvělou společnost Olči, Vendě a  Monči

 

KORSIKA - FOTOALBUM

Články související:

KORSIKA - historie, Monte d´Oro, Punta del Oriente, Spelunca

KORSIKA – Calanche - Capu d’Ortu, Piana – Vendeta, Capo Rosso