K Anglikánskému a Pravoslavnému kostelu v Mariánkách - 5.díl

Lázeňský pobyt se mi krátí a tak vyrážím ještě k Anglikánskému a Pravoslavnému kostelu. Oba se nachází na Ruské ulici, do níž se dostanu z Hlavní třídy, kterou jsem jen tak letmo a ne úplně celou prošla.

Vyšla jsem opět z hotelu Harmonie na ulici Třebízského, sešla po ní dolů okolo ruiny Lesního mlýna na jedné straně, a na druhé okolo lázeňských domů a dostala se k divadlu. Okolo něj jsem vešla na Mírové náměstí a ubírala se dál po Hlavní třídě. Tentokrát jsem se více rozhlížela po parku, který se táhl z jedné strany okolo ní. Byl nádherný, zdobený jezírky, sem tam s vodotrysky a sochami. Na jedné z parkových ploch byla na podstavci busta Václava Skalníka,(1775 – 1854) který budoval parky a taktéž zeleň v Mariánských Lázních. Co mě velice zaujalo, byly sochy dvou pánů – cisaře Franze Josefa I. a britského krále Eduarda VII., kteří Mariánské Lázně navštívili a setkali se zde. Jsou velmi pěkně zhotovené zřejmě při jejich dialogu…

Potkala jsem opět koníčky, kdybych tu byla déle, určitě bych zvolila také jednu okružní jízdu s nimi. Ale bohužel, čas je neúprosný a na vše, co jsem chtěla vidět, se čas nedostával.

Z Hlavní ulice jsem zahnula do Ruské, která vedla mírně do kopečka, kde na levé straně stála budova Magistrátu města. Za ní jsem hned zatočila a pokračovala dál směrem ke kostelům. Ani zde mě neminula jedna rozpadající se budova. A hned za ní, ve svahu, pod úrovní ulice v malém parčíku se nacházel Anglikánský kostel, spíše kostelík.

Kostel byl postaven v pseudogotickém slohu s červených pálených cihel v letech 1853 – 1857, podle vzoru anglických románsko - gotických venkovských staveb. Je dílem londýnského architekta Williama Burgese. Podnět ke stavbě dala lady Anna Scott of Rodono na památku svého manžela, jenž v tomto městě zemřel. V letech 1897 – 1909 zdejší mše navštěvoval i anglický král Eduard VII.

Od rekonstrukce kostela v r. 1994 slouží kostel jako výstavní a koncertní síň.

Po venkovní prohlídce tohoto hezkého kostelíku jsem se ubírala ulicí dál a za chvíli jsem viděla vykukovat věže Pravoslavného kostela. Pravoslavný kostel je pojmenován po Sv. Vladimíru, byl otevřen a tak jsem do něj vešla. Mimo bohoslužeb je kostel volně přístupný k prohlídce bohatě zdobeného interiéru. Vstupné bylo 20 Kč, jako příspěvek na udržování a jeho opravy. Za 10 Kč lze zakoupit svíčku a rozsvítit ji za své zemřelé, což jsem také udělala.

Pravoslavný kostel byl postaven v rusko-byzantském slohu na přání ruské klientely v r. 1900 – 1902. Podle návrhu architekta N. V. Sultanova z Petrohradu, jej postavil Gustav Wiedermann.

Tento kostel je o hodně menší, než je Pravoslavný kostel v Karlových Varech, který jsem navštívila zhruba před 2 roky.

Vedle Pravoslavného kostela jsem sešla dolů ulicí, a ještě po pár schodech, a ocitla jsem se opět na Hlavní třídě, ze které se dá k němu také vystoupat.

Slunce zase vysílalo svoje žhavé paprsky a tak jsem si koupila zmrzlinu, a pomalu se vracela do svého hotelu, opět tou samou silnicí, kterou jsem sešla dolů.

Cestou se loučila se mnou při silnici tabule: „Nashledanou v Mariánských Lázních“. A to mě již lesní velikáni, Vysoké a rovné jak svíce, vítaly před vstupem do parku okolo hotelu Harmonie.

A znovu okolo mě profrčel zase vláček – už po několikáté…