Jižní Čechy a Šumava III. (Rožmberk, Kaplice, Hradišťský vrch, Křížová hora, Třeboň, Český Krumlov)

Třetí pokračování jihočeského cestopisu bude takovou směsicí splněných přání, kterou vyvolala jak změna počasí k horšímu, tak touha jedné z „účastnic zájezdu“ vidět dosud neviděné, popř. znovu zažít věci v dobrém odzkoušené. Něco málo z původního plánu se mi ovšem do programu oněch dvou dní nakonec stejně protlačit podařilo.  

Středa 14.9.2022 měla být původně jedním z nejhezčích dnů celého týdne, ale hned od rána nám dávala obloha jasně najevo, že i meteorologové dobře znají ono osvědčené „slibem nezarmoutíš“. A tak jsme na přání našich přátel neplánovaně vyrazili směr Rožmberk. Koneckonců, když jsme tady byli naposledy, taky z nebes zavlažovali. A i ten „pobytový“ program jsme tehdy měli podobný. Naši přátelé tedy vyrazili na prohlídku hradozámku, my se zašli podívat na to, jak spravili hradní věž Jakobínku.

Ve spojitosti s Rožmberkem musím použít jedno expresivní dvojsloví, a to „zhovadilá nenažranost". Jestliže téměř celé jižní Čechy jsou ve srovnání např. s jižní Moravou „za hubičku“, tak na Rožmberku to rozhodně neplatí. Turistické vizitky, které se mají prodávat za 12 Kč, tady „střílí“ za dvacku a za výstup na vyhlídkový ochoz věže chtějí 180 Kč, čímž cenově drtí i Prahu. Přitom zde ani neposkytují žádné slevy podle věku a postižení, což mi ovšem vadilo ze všeho nejméně. Naštěstí na Jakobínce otevírají později než na zámku, a tak jsme zašli raději na prohlídku historického domu s hotelem a restaurací U Martina. Byl to dobrý nápad a ranní Budvar rozhodně neurazil ...

Zanedlouho dorazili naši přátelé a nijak nadšeně se netvářili. Ani se nedivím, protože za průchod čtyřmi cimrami zaplatili každý 170 Kč. Zkrátka a dobře, návštěvu Rožmberku bych doporučil asi jen masochistům nebo lidem, kteří se nutně potřebují rychle zbavit peněz. A tak jsme se raději rychle přesunuli k severovýchodu.

Naším dalším cílem byla sedmitisícová Kaplice. Toto městečko leží na řece Malši i okraji Novohradských hor a krom toho, že je docela pohledné, nabízí i několik zajímavých pamětihodností. Úvod nám zde ale moc nevyšel. Nákupy obtěžkané pracovnice infocentra se na obědě zdržely o čtvrthodinku déle a hned nám sdělily, že zdejší Galerie Krampus s unikátní expozicí démonických masek má zavřeno. Později jsme zjistili, že pozvánkový stojan do galerie na náměstí stojí a na galerii je napsáno, že je otevřeno na telefonní zavolání nebo na požádání právě v infocentru. Byli jsme už ale po obědě a nic se nám rozporovat nechtělo.

Spokojili jsme se tedy se zdejším radničním náměstím a zajímavým dvojkostelím. Kostel sv. Petra a Pavla je gotickým dvojlodním z 13. století, do jehož interiéru s neogotickým mobiliářem se dalo nahlédnout, kostel sv. Floriána pozdně gotickou stavbou z počátku 16. století, která byla neprodyšně uzavřena. Bonusem byla socha sv. Jana Nepomuckého, kaple sv. Josefa a sv. Barbory, komplex někdejšího panského pivovaru, kamenný mostek a sgrafitový měšťanský dům na náměstí.       

Následoval přesun do nedalekého Hradiště, kde nás nejvíce zaujalo sousoší Nejsvětější Trojice z roku 1764. Následně se přesně 75 % z nás vydalo směrem vzhůru nad obec, tedy do míst kde se nachází Hradišťský vrch, na kterém se od roku 2018 k nebesům tyčí stejnojmenná rozhledna. Abychom tuto krásnou Jurovu stavbu viděli, museli jsme vystoupat do nadmořské výšky 779 m. Potom nás čekalo ještě 149 schodů, ale rozhodně to stálo za námahu, při které jsme si dokonce navíc opět zahoubařili. Tuto 28 m vysokou dřevěnou stavbu, která prý má symbolizovat jehličnatý strom i rožmberskou růži rozhodně řadím k našim TOP rozhlednám.

Tím ale ještě program dne stále nekončil. Čekala na nás ještě Křížová hora nad Českým Krumlovem, na jejímž vrcholu se nachází Spazziho barokní kaple z roku 1710, kterou později obklopila křížová chodba s ambity. Jedná se o nesmírně půvabné místo, kde by se daly trávit hodiny a hodiny. Nejen proto, že se tady dá meditovat a vyhlížet do krajiny, ale hlavně proto, že zde dva starší lidé (evidentně bez jakéhokoliv zájmu orgánů církevních i světských) vlastními silami vytvořili velmi zajímavou expozici.

Byl to krásný závěr prvního dne druhé poloviny našeho jihočeského zářijového putování … a to nás ještě cestou dolů do okresního města pod vlajkou UNESCO zavedla křížová cesta, která se nazývá Sedm zastavení bolesti Panny Marie. A za chvíli už se na kalendáři objevil čtvrtek 15.9.2022. Tento den si program (nebo alespoň směr cesty) vytyčili jen a pouze naši přátelé a já jen přidal nějaké ty příslovečné perličky na dně. Program dne tak byl víc komerční, ale tento fakt nemusí být vždy na škodu. Nakonec panovala všeobecná spokojenost … vždyť jsem si v Regentu koupil dárkové balení piva a zmokli jsme vlastně jen jednou.

Ráno jsme se sice vypravili pod Kleť, ale silně pršelo, takže i když se počasí evidentně zlepšovalo, bylo jasné, že na lanovce bude mokro a výhledy shora ponesou nálepku „omezené“. A tak jsme vyrazili směr Třeboň. Někteří měli v plánu jen ty věhlasné kapří hranolky, jiní dumali min. o Schwarzenberské hrobce a nedávno rekonstruované Zámecké lékárně, která se nachází v někdejším příbytku Petra Voka. A nakonec se stihlo vše.

Začínali jsme u Krčínova 200-hektarového rybníka Svět, kolem kterého jsme se přesunuli k oné neogotické knížecí hrobce z roku 1877. U ní jsem už byl několikrát, v jejím interiéru však nikdy. Vstupné sice není zrovna haléřovou položkou, ale za své peníze navštívíte nejen temnou hrobku, ale i bílou kapli. V každém podlaží jiná průvodkyně – a obě velmi příjemné, znalé a mluvící srozumitelnou češtinou. Maximální spokojenost.

Po obchůzce domanínské funerální stavby jsme se ještě vydali k – bohužel interiérově nepřístupnému - hřbitovnímu kostelu sv. Jiljí z 16. století, u kterého je pohřben slavný cestovatel Jiří Hanzelka. No a potom už mi bylo jasně naznačeno, že se sem jelo hlavně kvůli jídlu. A tak zatímco ostatní zapluli do Šupiny, já si ještě rychle odskočil do areálu pivovaru Regent, za což jsem byl následně peskován i plísněn. Vizitku a razítko už jsem ale měl a dobrotu na nákup při zpáteční cestě vybránu také.

Kapří hranolky jsou vážně skvělé, ale cena přesahující 360 Kč za porci mi přijde tak nějak přehnaná (bylo zde ale celkem plno, takže se možná mýlím). Když navíc kamarád našel v bramborách (tedy napřed v ústech) kovovou matičku a personál mu pak jako kompenzaci nabídl jen kávičku zdarma, ztratil jsem k Šupině důvěru. A tak jsme vyrazili na náměstí.

Zde jsme konečně navštívili Zámeckou lékárnu. Sídlí tam jakýsi obchůdek s rozmanitostmi a něco mezi cukrárnou a kavárnou, celkově se ale jedná o kulturní centrum. V době naší návštěvy zde probíhala výstava Jsem kráva! Jednalo se o soubor portrétů krav, které vytvořila Petra Urbanová. Faktem je, že prostředí je zde velmi příjemné, na druhé straně mi obyčejný věneček za 65 Kč přijde docela drahý. Asi chce Třeboň chvílemi překonat i zmíněný Rožmberk. Tím ovšem netvrdím, že bych přestal mít Třeboň rád. Je to krásné město, které má každému co nabídnout. Já si cestou zpět např. nabídnul dárkové balení výrobků zdejšího pivovaru Regent.

Závěrečným bodem programu dne byla procházka unescovým městem Český Krumlov. Tady jsme se rozdělili a šli si každý po svém (pravda, to zápolení šelem v zámeckém Medvědím příkopu jsme pak přátelům trošku záviděli, ale pustili nám ho alespoň na mobilním videu). Nás čekala nejprve krumlovská synagoga, poté historické centrum, pár vyhlídek na město, jedna průtrž mračen, množství renesančních domů, sousoší Kalvárie na nádvoří bývalé prelatury i pohled na nepříliš zručné vodáky, kteří se na vltavské šlajsně – k všeobecnému obveselení přihlížejícího „publika“ – udělali.

Když jsme Český Krumlov opouštěli, uvědomili jsme si, že se naše dovolená pomalu, ale jistě, blíží ke svému konci …