Jižní Čechy - 15.-17. den – 3,5 km dlouhý okruh: Židovna (u Milevska) – vyhlídka Držkrajov - židovský hřbitov; památník romského holocaustu Lety u Písku; 6 km okruh: Mirovice (městská památková zóna) - Horosedly; Chudenice - pivovar Stará škola

Teplota v noci klesala, ale tak hrozne to nebylo, jak zněla včera předpověď. Pod 10 stupňů to v autě nekleslo..

Vstáváme v 8, na sluníčku je vedro a nefouká to. I ve stínu je příjemně. Dnes nespěcháme. Program nemáme náročný. Určitě toho moc nenachodíme, o to víc toho najezdíme.

Po 10. hodině odjíždíme na rozcestí Židovna u Milevska. Sice potřebujeme jet na zcela opačnou stranu, jenže právě u Milevska je dřevěná malá rozhledna. Tam samozřejmě musíme.

Než jsme dojeli na parkoviště, začíná se to lehce zatahovat. Vylézají bílé, ale i šedé mráčky. My vyrážíme po místním červeném značení na krátký nenáročný okruh. Vpravo kousek od cesty je v lese menhir. Toho jsem si na mapě nevšimla, takže ho míjíme.

Červený okruh odbočuje po širší cestě mírně vlevo, my jdeme po lesní cestě vpravo. Po chvíli vycházíme z lesa. Mezitím se zvedl i poměrně chladný a silný vítr. Je to fajn, aspoň nám není horko.

Před námi vidíme Držkrajov, za chvíli i dřevěnou vyhlídkovou věž. Byla postavena na jaře r. 2021. Je 7 m vysoká a vede na ni žebřík se 14 prudkými nepohodlnými vysokými špriclíky. Opět vidíme Držkrajov, ale také okolní lesy a kopečky. U rozhledny je lavička, i vysoký kamenný kříž.

Právě jsme zdolali nejvyšší dnešní bod (nastoupali jsme celých 38 m a čeká nás už jen mírné klesání. Na jižním okraji obce odbočujeme po zelené vpravo. Značky se držíme až na rozcestí Bělohrad. Tady zleva přichází žlutá trasa, ale také naučná stezka Na Onen Svět. Tato naučná stezka je zajímavá hlavně tím, že to je jedna z nejdelších naučných stezek u nás. Vede malebnou jihočeskou krajinou. Měří 68 km a je na ní 21 informačních tabulí. My po ní jdeme k autu jen kousek.

Cestou ještě odbočujeme k židovskému hřbitovu, který je u bývalé hájovny Židovna. Byl založen před r. 1714. Pohřbívalo se zde až do r. 1942. Je zde kolem 200 barokních a klasicistních náhrobků a secesní márnice je z r. 1928. Tady je pohřben i Samuel Kafka, předek spisovatele France Kafky.

Cestou k autu vidíme i klášter v Milevsku. Jeho prohlídka nám stále uniká. O prázdninách je otevřen denně, jenže my vždy okolo jedeme ve zcela jinou dobu a to má zavřeno. Tak snad nám to někdy vyjde.

 

Vracíme se zpátky západním směrem. Orlickou přehradu přejíždíme po Žďákovském mostě. Na trase máme odbočku k památníku Lety u Písku. Ota projevil zájem zajet se tam podívat. Já tohle prostředí nemám ráda, hrozně na mne působí ta negativní energie. Uznávám však, že se to připomínat musí. Ať všichni ví, co se za války dělo. Musíme jen doufat, že se to nikdy opakovat nebude.

Tento kárný pracovní tábor byl otevřen 10. 8. 1940. Byli sem umístěni jen zdraví muži starší 18 let, kterým se nechtělo pracovat. Byli tady jen po určitou dobu, kdy si odpykávali trest prací. Pracovali na stavbě úseků dálnice z Plzně do Moravské Ostravy.

Dne 9. 3. 1942 byl přejmenován na sběrný a tzv. cikánský tábor, kam byli umísťováni především cikáni, ale i poloviční cikáni jako nepřizpůsobiví občané. Byl jim odebrán veškerý majetek i osobní doklady, chlapům i oblečení – dostali jednotný táborový oděv. Ženy a děti tu chodili v tom, v čem přišli. Všichni, vč. dětí pracovali - v kamenolomu, na stavbě silnic, v zemědělství i ve vězeňské kuchyni a zdejších dílnách. R. 1944 byl proveden transport mužů do Buchenwaldu a žen do Ravensbrücku. Zůstali zde pouze staří a nemocní, ženy a děti – ti zemřeli v plynových komorách.

V 70. letech 20. století byly budovy srovnány se zemí a byl tu postaven velkokapacitní vepřín. V 90. letech byl jeho sousedství zřízen památník. Až r. 2017 vláda vepřín odkoupila a vybudovala zde důstojný památník. Tudy vede 3,8 km dlouhá naučná stezka Lety, kde jsou uvedeny informace o tomto táboře. Tu jsme však neprocházeli.

Tady se nám povedlo doplnit užitkovou vodu. Máme poslední petku pitné vody, a to jen proto, že jsme se včera byli vykoupat v přehradě. Jinak bychom snad neměli vodu ani na snídani. Teď máme i vodu na uvaření oběda. Tady na parkovišti by to šlo. Je hezky zastrčené, ale já chci tohle místo opustit co nejdřív. Jak jsem psala, necítím se tu dobře.

Pokračujeme do Mirovic, kde máme další zastávku. Památková zóna zde byla vyhlášena r. 2003. Parkujeme zdarma na Masarykovo náměstí. Nakonec jsme se rozhodli, že tady půjdeme na oběd. Tím začneme. Jenže ani v jedné hospodě na náměstí nevaří. Musíme do Kulturního domu u stadionu. Po výborném obědě si Ota může dát pivo.

Pak se jdeme napojit na náš okruh. Vracíme se na náměstí, kde je barokní Mariánský morový sloup z r. 1717 se sochou Panny Marie Immaculaty na vrcholu.

Kousek z náměstí je to k tvrzi. Dříve se říkalo, že to je stavba z 15. století, ale později došli k názoru, že ji postavili Švamberkové až na přelomu 16. a 17. století v době vrcholu renesance. Později se stala součástí poplužního dvora. Do dnešního dne se na jedné z budov zachoval renesanční štít. To je však to jediné, co nás zaujalo. Areál byl upraven na byty.

Jdeme zpátky přes náměstí a po cyklotrase procházíme do obce Horosedly, která r. 1234 byla v majetku pražského biskupství. R. 1584 tu byla postavena renesanční tvrz, která byla v letech 1711 - 1713 přestavěna na barokní zámeček. Dnes je součástí hospodářského dvora. Při pozemkové reformě r. 1924 dvůr získal pan František Mašek, dnes jej vlastní jeho potomci.

Součástí zámku je kaple sv. Jana Nepomuckého, která byla postavena při přestavbě tvrze na zámek.

Vracíme se kolem barokní výklenkové kaple z přelomu 18. a 19. století. V šesti nikách jsou nástěnné malby.
Jsou tady i pěkně opravené statky. Tady se mi líbí.

Po mostě s kamennými pilíři přecházíme řeku Skalice a podle ní se po červené vracíme. Míjíme Kuchařův mlýn. Mlynáři tady bydleli již před r. 1526. Podle nich se mlýn jmenoval Růžkovský, Podmirovský, Kotaškovský. Posledními majiteli byli František a Josefa Kuchařovi, kteří ho koupili 26. 6. 1921. Ve mlýně funguje malá vodní elektrárna.

Do města se vracíme přes inundační most. Byl postaven v letech 1870 – 1876 – to měl šest oblouků. R. 1988 při byly ubourány dva jižní oblouky. Most nyní slouží jen pro pěší a cyklisty.

Ještě se jdeme podívat k opevněnému kostelu sv. Klimenta, který má raně gotické jádro. První písemná zmínka o něm je již z r. 1344. Předpokládá se však, že na zvýšeném návrší nad říčkou Skalicí byl postaven již v pol. 13. století. R. 1724 byl barokně upraven a rozšířen. Severně od kostela byla v letech 1513-90 postavena samostatná zvonice. Ve 3. čtvrtletí 17. století byla zvýšena, přibyla tam i střílnová okna.

Ulicí Pod Kostelem – okolo bývalého pivovaru jdeme na Masarykovo náměstí, které lemují patrové řadové městské domy. Trošku jsme se tu porozhlédli a odjíždíme.

 

Tím jsme skončili dnešní program a vlastně program návštěvy jižních Čech. Zítra máme jarní prase v Chudenicích. Jsou krásné dny, domů nepojedeme. Chvíli přemýšlíme, kde přespíme, ale nakonec jsme kamarádovi do Chudenic zavolali, zda můžeme přijet už dnes. Zhruba za 1,5 hodiny tam jsme.
Už se těšíme na příjemný večer. Trochu nám kazí radost na displeji náhle se rozsvěcující obrázek baterie. Naznačuje to problém s dobíjením. To by nám tak scházelo, když chceme za pár dnů zase odjet. Snad to nebude nic vážného.

Ještě se zastavujeme v chudenickém pivovaru Stará škola. R. 2012 ho vybudovali v prostorách staré chudenické školy vedle kostela, kde koncem 90. let 20. století byla vybudována restaurace. Navázali tak na zdejší tradici pivovarnictví. První dochované písemné zmínky o vaření zdejšího piva jsou z r. 1564, i když se zde pivo vařilo mnohem dříve.
Tady kupujeme petku piva a po šesté jsme na místě. Venku se rychle ochlazuje. Naštěstí v autě máme spoustu teplého oblečení, tak jsme vydrželi sedět venku docela dlouho. Spát jdeme v 10, v autě je 14,5 stupně. Je jasno, v noci bude pěkná zima.

V noci bylo skutečně chladno, k ránu klesla teplota v autě k 6 stupňům.

Dle našeho zvyku vstáváme v půl deváté, je jasno, sluníčko sálá a lehce chladně to profukuje. Já jsem tak spokojená, že kromě snídaně nemusím skoro nic dělat a nikam jít. Jen potřebuji udělat seznam potravin, které jsme nesnědli a které nechám v autě, abych je jen doplnila na další výjezd. Tedy pokud nám auto někde brzy opraví.

Pak musím sbalit vše, co je nutno vyprat, to je práce na dopoledne docela dost.

Vše jsem zvládla během hodinky, dala si kávu a na sluníčku relaxuji. Po obědě začali přijíždět kamarádi, povídalo se a bylo veselo. Pivo teklo proudem a vepřová kýta se pěkně opékala. Jako vždy byla vynikající. Předpůlnocí začaly naše řady řídnout. Pro někoho přijela manželka, někdo nepil a odvezl se sám. Samozřejmě dost nás tam přespalo – v autě nebo pod stanem.

V noci bylo jen o stupínek tepleji než včera. Někomu v noci zábly nohy, ale nám pod peřinou bylo fajn. Ráno už zase sálalo sluníčko, snídáme, balíme a uklízíme, ať tam po nás panu domácímu nezbude moc velký nepořádek. Ani se nám nechce odjet, jak je tady krásně.

Nakonec se po poledni loučíme a odjíždíme. Naše baterka v autě na nás stále svítí, ale starost si neděláme. Auto jsme v pohodě nastartovali, tak snad problém nebude. Ten začal, když jsme se blížili k Plzni a na dohled jsme už měli borskou věznici. Na displeji se rozsvěcovalo stále více kontrolek, přestaly svítit blinkry a najednou to na nás začalo nejen blikat, ale také to spustilo výstražné signály a rozsvěcel se výstražný vykřičník. Ale to už jsme měli k domu jen několik bloků, tak snad dojedeme. Dojeli jsme do naší ulice, kde bylo jedno volné parkovací místo. To máme štěstí. Když Ota zastavil a dal zpátečku, tak auto chcíplo a nastartovat už nešlo.
Problém byl, že bydlíme v jednosměrce a jedno stojící auto uprostřed zablokuje celou silnici. Zkoušíme vyndat naši záchrannou powerbanku, ale i ta se nějak sama rychle vybila. Dokázala jen rozsvítit blikačky, ale ne nás nastartovat. Prostě smůla se nás dnes drží. Já se snažila vysvětlit řidičům, co za námi přijeli, aby zvolili jinou trasu, že to bude trvat déle. Naštěstí jsme stáli těsně vedle auta našeho známého, jen jsme jsme si v tom zmatku nemohli vzpomenout, jak se jmenuje. Ve spolupráci s jeho sousedy jsme ho nakonec sehnali, startovací kabely byly dost dlouhé a tak se nám povedlo nastartovat a zacouvat.
Vše tedy naštěstí dobře dopadlo. Ulice je zase průjezdná. Vynesli jsme věci z auta domů a dokonce se povedlo ho i zamknout. Zadní dveře totiž fungují jen na centrální zamykání, klíčem zamknout nejdou. Konečně až doma jsme si vydechli. Je nám jasné, že honem nám auto nikdo neopraví, ale co se dá dělat.

Náš dvorní automechanik nám v pondělí slíbil se na to koncem týdne podívat – prý může těch problémů být víc. Uvidíme. Hlavně, že jsme doma a že těch 14 dnů jsme si skutečně užili. Problémy budou vždycky a je na nás, abychom je vyřešili a smířili se s tím, co nám jejich řešení přinese. Program máme na další dny, ale vždy se nechá upravit. 

Jižní Čechy - 15.-17. den – 3,5 km dlouhý okruh: Židovna (u Milevska) – vyhlídka Držkrajov - židovský hřbitov; památník romského holocaustu Lety u Písku; 6 km okruh: Mirovice (městská památková zóna) - Horosedly; Chudenice - pivovar Stará škola na mapě