Jizerskými horami přes Lužické hory do Pekelných dolů, 5.část. Německá část Lužických hor, Oybin.

Ráno v Kurort Oybinu, hned po snídani, kvačíme prohlédnout si město a zejména hrad. Ten městu od r.1256 dominuje na mohutné skále ve výšce 515m n.m, kde strážil zemskou stezku z Lužice do Čech. Je vidět, že Oybin je lázeňské a výletní místo. Udržované, malebné a čisté.

Míříme hlavní štatltřídou směrem ke hradu. Ulicí s výstavními hotely, restauracemi, hospůdkami a sem tam obchůdkem. Z ulice Hauptstrasse zahýbáme v polovině na širší chodník, vedoucí poměrně dost vzhůru. Cestou nahoru míjíme luteránský kostel, kde bývají pořádány varhanní koncerty i jiné kulturní akce.

Majetnost města je vidět i na více jak 200 m dlouhém zábradlí, které je včetně příslušenství celé z nerezu. Další tuny nerezových zábradlí a bran jsou dále také na hradě. Za hradní bránou, která kdysi měla padací most, platíme u vstupu 6€ včetně plánku v češtině. Sami pak procházíme jak hradem, tak i zříceninou kláštera.

Na hradě se vystřídalo v historii mnoho známých osobností. Mimo jiných, Jindřich z Lipé, Jan Lucemburský a Karel IV., který ho rozšířil a vybudoval klášter zčásti vytesaný do skály. Pozornost si tu zaslouží jeho nádherná, vysoká zdobená okna a křížová chodba.

Poblíž kláštera u hradu, nahoře v areálu, hýří barvami kytek udržovaný hřbitůvek, používaný dodnes městečkem Oybin. Za ním, na severní výspě masívu vyčnívá vyhlídková restaurace švýcarského stylu, odkud míří dolů i nákladní lanovka. Mezi hřbitůvkem a restaurací kráčíme okolo druhé původní, do skály zasekané hradní cisterny.

Procházíme venkovním opevněním, jako galeriemi po skalách, z nichž se otevírá výhled na městečko ležící v hloubce 120m pod námi. Vyhlídkové galerie se kroutí skalami i úzkými průchody po obvodu celého hradu.

Vlastní jádro hradu je značně členité, že by se v něm dalo zabloudit. Plno chodeb a místnůstek, schody nahoru a dolů, vyhlídkové plošiny. Nechybí úzké točité schody na kruhovou hlásku s dalším výhledem.

Vylézáme z hradu a odspodu zrovna přijíždí turistický vláček. Vzhledem k výšce je to výborné ulehčení pro starší a méně pohyblivé turisty. Po sestupu dokončujeme obhlídku městečka. Sledujeme romantické hrázděné a dřevěné stavby s květinovou výzdobou. Před Městským úřadem si všímáme značky, povolující parkování 30minut. Zdá se, že mají rychle pracující úředníky. Nebo se tu vše řeší elektronicky.

Prohlížíme si i malé historické nádražíčko. Do  Kurort Oybinu a  Kurort Jonsdorfu vede od r.1890 úzkokolejná dráha ze Zittau. Denně po ní jezdí dvě historické parní lokomotivy a jeden starý motoráček. Poloviční, úzký rozchod kolejí 750mm, byl zvolen kvůli snížení nákladů a možnostem prudších zatáček. Úzkorozchodné tratě bývaly provozovány i na naší straně. Z Frýdlantu do Heřmanic a odtud přes hranice do Polské Bogatynie (Reichenau).