Jihočeský maraton 3

Rožmberk - Jindřichův Hradec (Ladštejn - Dačice)

3/4

Je pozdní odpoledne a štěstěna mi sahá na rameno. Vystupuji v Rožmberku a nacházím turistickou chatu. Tam můžu vše usušit, odpočinout si a nabrat morální sílu na další cestu. Je to prakticky jediná noc pod střechou, ale nestydím se za to. Vážně to přišlo vhod. Majitel očekává plný příjem až další den a tak mám i klid na rozjímání. Nezbytné věci jsem provedl a jdu si ještě nasnímkovat osvícený hrad, vlastně zámek. Určitě nebudu sám, komu tato dispozice připadá geniální. Druhý den prohlížím okolí a nádvoří. Tentokrát štěstěna ještě neví, že bych ji rád zase cítil. Tak hrozný výklad jsem už dlouho nezažil. Slečna evidentně nemá nárok rozeznat rozdíl mezi výkladem, natož přednáškou a kafemlýnkem (elektrickým). Jsem velice zklamaný. Místo je to však mimořádné a já si nenechám kazit náladu.

Další přejezd a vítá mě pěkná silueta kláštera ve Výšším Brodě, odrážející se ve vodní hladině. Nežli se dostávám na samotnou prohlídku absolvuji i tu v poštovním muzeu. „Vyšák“ je především ráj vodáků. Jsou jich zde tisíce.

Třeboň. Co o ní říci. Jasně zapadá do systému jihočeských památkových měst. Má co nabídnou a svou výstavností a lidským přístupem, se z mých vzpomínek, jen tak nevytratí. Rybářská výstava a oběd v přívětivé restauraci, samotný zámek i za Světem, ukrývající se hrobka. To vše a mnohé další, je na dlani v jednom z hlavních působišť Jakuba Krčína. Zvlášť chci vyzdvihnout hrobku Schwarzenberků. Je to ukázka okázalé a monumentální nádhery, v podobě novogotického „stánku“. Vše si ukládám do „oka“ a absolvuji přesun do Jindřichova Hradce. Už pozdě odpoledne se seznamuji s okolím zámku a procházím i četná nádvoří a park. Nastává nejnutnější věc pro tuto chvíli, ubytování. Jsem nucen jít tři km za město. Tří hvězdičkový hotel má volné poslední lůžko. Těch hvězd bylo popravdě víc. Klidné místo v trávě, s baldachýnem z borovích větví a hudbou ptáků nebylo kdovíjak přepychové. Mě však plně vyhovuje. Je tu klid od města a bezpečí šípků. Lehký odpočinek a ráno dál. Po dopnutí poslední přezky batohu, který ukryl vše mé vybavení, začíná krápat. Nemám důvod se znepokojovat. Já uschnu. Navíc se venku pohybuji jen málo. Ruksak nechávám na zámku a můžu se tak svobodněji pohybovat. Navštěvuji muzeum fotografie, městské muzeum, zámecká akvária i zámeckou elektrárnu. Vše je zajímavé až pěkné.

Města a vesnice, která jsem navštívil, nebyla vždy možno celá projít. Tak též i Hradec. Měl jsem však možnost více poznat různé „atrakce“, tohoto krásného města.

Nastává čas přesunout se na další působiště. Opouštím „mocné sídlo“, vzhlížející se v Malém Vajgaru. Je to trochu honička, ale tak to pojatý vandr, má pro mě jasnou cenu. Poznat „hromadu“ památek, mnoho cest a spoustu lidí a kraj rybníků, na jeden zátah. Náročnost je zde zřejmá. Berte to jako návod na spojení několika míst a vypravte se na cestu. Nemusíte přece vše stihnou, jako někteří blázni... Čiko