Jihočeský maraton 2

2/4 Zlatá Koruna-Český Krumlov (Rožmber-J. Hradec)

Musím přiznat, že vše má své výhody i nevýhody. Tak též vandr s podílem jediného účastníka. Pro jednu osobu je lepší se někam stočit, někam se dostat, prozkoumat, přizpůsobit. Nevýhody si každý jistě dokáže představit sám. Výpravu jsem pojal, vyloženě „památkářsky“. Projít co možná nejvíc naplánovaných míst. Tudíž do pozadí ustoupily pohodlí, odpočinek, jídlo. Vše se točilo jen kolem nejnutnějšího. Přiznávám, že jsem málo náročný na nocleh. Stačí mi relativně rovný plácek, kde mě nikdo neruší a já nikomu nepřekážím. Když mám k dispozici pohled na pěkné okolí, jak v noci tak po ránu, jsem náramně spokojen. Vše je na počátku a sklonku dne kouzelnější.

Osvětlený v noci a ranní mlžné probuzení, s kamennou siluetou Zlatokorunského kláštera, je jedinečný. Protože mě po celou dobu „maratonu“ tlačil čas, balím bágl a vyrážím do zdí, kdysi tak mocného sídla. Pořizuji další obrázkové upomínky, absolvuji prohlídku a opouštím vyhlášené místo vodáků. Další úsilí vydám na přechod na Kleť. Plno kilometrů do pěkně se zvedajícího vrchu. Neví někdo proč staví rozhledny na vysokých kopcích? V každém případě splavenej jak myš, stanu na kótě 1083 m. Zaslouženou gulášovou polévkou v tamní horské chatě si vychutnávám, jak už dlouho ne. Dva rohlíky, malé pivko a jsem jak znovuzrozený. Prozkoumávám okolí a už lehce pátrám, po možném místečku na nocleh. K tomu je však ještě dosti daleko. Rozhledna je bohužel v rekonstrukci. Umná stavbička. Navštěvuji tamní hvězdárnu a to hned dvakrát. Krásný a zasvěcený výklad a zajímavé informace, o kterých mám čas přemýšlet. Třeba při stmívání. Určitě každý z vás ví, jak pěkná fotka může být. Ale i to že originálu, tedy zažít to na vlastní oči, se nic nevyrovná. Pocit nic nenahradí.

Ukládám se. Jeden z výčepních z chaty venčí psa a povídá si s malým synkem. Stále má na sobě kilt, jako přes den. Je trochu chladněji, ale je horal a ti jsou zvyklí.

Dotáhnu boty a vyrážím pěší cestou pod lanovkou. Na spodním konci je parkoviště a tak i méně zdatní či špatně chodící lidičky, mají šanci shlédnout, co by jim bylo jinak upřeno. Další kilometříčky plynou. Procházím kolem ohromného keltského oppida a stanu na protějším svahu svého příštího místa účinkování. A že budu účinkovat, ještě netuším. U vstupu se dozvídám důležité informace a už spěchám do útrob hradu. Je rozsáhlý a tak mi trvá, vše projít, prohlédnou, nafotit. Společnost mi dělají tři kozy a oslík. Scházím zpět ke kase a s paní kastelánkou probírám možnosti mého pobytu na hradě. Jdu si prohlédnou valy oppida, přečíst informační tabule a vracím se. Pokud jste poznali, že na Dívčí Kámen, máte pravdu. Chápu se elektrické sekačky, jak bylo domluveno. Po různých peripetiích, že není struna pak benzín a asi po dvou hodinách mýcení beru hrábě. S pocitem, že jsem si zasloužil kousek prostoru k noclehu se ukládám na zbytky bergfritu, nyní vyhlídkové místo. Prohlížím si blízký vodácký Tábor a přemítám co dál.

Už jsem to zažil, ale že to bude znovu a teď nečekám. Je po jedenácté v noci natahuji budík a „odpadám“. A pak to jde ráz na ráz. Je 0:28 hodin ranních. Totálně promáčený, jednou rukou držící plachtu, jsem naštvaný. Z ničeho nic je tu lijavec. Před půl jednou se koukám na hodiny. Za sebou mám několika minutový boj s větrem a deštěm. Rozložení a ukotvení plachty. Snažím se zaspat „otevření stavidel“. Před pátou se trhá plachta. Déšť povolil, a vítr sílí. Teď už se jen směji. Tohle není ani možné. Je pět ráno. Vše hrozné téměř na ráz ustává. Jen lehčí teplí větřík suší spacák, abych ho mohl sbalit. Ve tři ráno jsem si nebyl jist, zdali dokončím celý vandr. Teď už mě nic nezastaví. Po druhé nejhorší noci v přírodě, se stal zlom a jsem rozhodnut vytrvat.

Vlak mě převáží na jedno z nejkouzelnějších míst a nejmalebnějších měst, naší republiky. Jsem v Českém Krumlově. Každý kdo zde nebyl, o mnohé přišel. Kdo měl to štěstí, dá mi za pravdu, že neopakovatelnost tohoto skvostu, je bez výhrad.

Procházím velkou část města, kompletně zámek s hradem, park a kochám se na každém kroku. Mocný rod, střídaný další a bohatším, zde zanechal velkolepou stopu. Nebudu zde popisovat, co každý může zažít sám. (A měl by.) Ale nemůžu opomenout jednu z tras zámku, která začíná v kostele. Dívčí sbor, jdoucí s námi má výborný nápat a předvedl zlato hrdla. Prostory jak stvořené ke koncertu. Bezmála třicet hlasů souzní v nezapomenutelné atmosféře. Procházíme prostorami a interiér odpovídá rezidenci nejvýznamnějšího muže středověkých Čech. Tedy po králi. Stejně jako na Hluboké i zde je vidět pozdější bohatý majitel. Architekti dokazují své mistrovství. Před odchodem mám ještě jeden okruh. Je to jedinečné divadlo, nemající sobě rovného v celém světě. Paní průvodkyní, jsem byl už jednou skvěle veden. Tentokrát nám k zasvěcenému výkladu přidává, několika minutový sólový živý operní zpěv. Nepopsatelný zážitek. Tohle v pohodlí křesla u televize nemáte šanci prožít, ani za sto let. Čiko