JESENÍKY – Dlouhé stráně, Rabštejn, Sovinec, Velké Losiny, Jiříkov – Pradědova galerie

Barevné Jeseníky -  pár  tipů na výlety

Ze  tří říjnových dnů strávených v Jeseníkách byly dva  pošmourné,  v čase zbylém  jsme si  však  užili ukázkového počasí i výhledů. 

Naše útočiště se nacházelo  v chatové  osadě kousek za  Šumperkem a malou přehradou Krásné, poměrně vysoko (a  zároveň  i hluboko) v lesích… v místě, kde  lišky dávají  dobrou noc.

Praskání dřeva v krbu, hřejivé teplo plápolajícího  ohně  (a dobré vínko k tomu) vytvářelo po večerech  příjemnou  atmosféru a  ráno, pokud  oblast nezakrývala nízká oblačnost,  balkon chaty nabízel   příjemný pohled  na   pestrobarevnou podzimní  scenérii.

Na výletech se  dalo uchýlit do jakési  samoty, odpoutat  od každodenní reality  a užívat krás, které tamní  příroda nabízela.

 

DLOUHÉ STRÁNĚ

Pěkného dne jsme  využili k návštěvě  jedné ze  součástí unikátního energetického díla -  přečerpávací vodní elektrárny (PVE) Dlouhé Stráně, nacházející se na řece Desná u obce Loučná nad Desnou v okrese Šumperk.   Horní nádrž elektrárny (nejvýše položená vodní plocha s celkovým objemem 2 719 750 m³, zatopenou plochou  15,4 ha a hloubkou 26 m) byla uměle  vytvořena uvnitř CHKO Jeseníky,  na vrcholu masivu Dlouhé stráně, v nadmořské výšce 1 350 m. PVE Dlouhé Stráně (jedna z nejvyhledávanějších stavebně - technických památek), jež  se v  roce 2005  zařadila mezi 7 největších divů ČR, je nejmladší přečerpávací elektrárnou na českém území. Stavba díla byla započata  v roce 1978 a (s pětiletou pauzou) dokončena po 18 letech, tedy v roce 1996.   Elektrárna  se může pochlubit několika dalšími  NEJ:

NEJvětší  spád v ČR (přečerpávání vody  v nádržích probíhá s výškovým rozdílem 510,7 m), NEJvětší výkon turbín v ČR dvakrát 325  (v režimu čerpadlovém max 312 MW) a NEJvětší reverzní vodní turbíny v Evropě.

 Z ekologických důvodů je v Chráněné krajinné oblasti Jeseníky technologie  této  energetické stavby zabudována do podzemí.

Do těchto  obrovských prostor  je možná exkurze. Přečerpávací vodní elektrárna umožňuje  uchovat větší množství přebytečné elektrické energie na delší dobu. Do  složitých technických podrobností   o funkci díla mi  nepřináleží zasahovat…  Stručně a  laicky: elektrárna má dvě  vodní nádrže (horní a  spodní), propojené spádovým potrubím.  Kdysi převážně v noci (tedy mimo energetickou špičku), v současnosti i několikrát denně se využívá z elektrorozvodné sítě  energie k přečerpání vody z dolní nádrže do nádrže horní. V době potřeby  je pak možné takto uskladněnou  energii* znovu použít. Potrubím je z horní nádrže  voda* přes  turbínu vodní elektrárny vypouštěna do dolní nádrže. Energie, odebraná na přečerpání vody se  takto vrací zpět do elektrorozvodné sítě.

Od techniky ale raději k přírodě. Přes Velké   Losiny, Loučnou nad Desnou      jsme se dostali  do  SKI  areálu Kouty nad  Desnou. Odtud jsme lanovkou (první šestisedačkou v Česku)  za necelých 7 min/ 175,- Kč (zpáteční jízdenka) vystoupali ze spodní stanice 588 m.n.m.  do  výšky 1 095 m.n.m. Zde jsme  pod rozhlednou  u Tetřeví chaty  pokousali   svačinu a  počkali na autobus (kyvadlovku), který   nás za 40 Kč (cena i za  zpáteční jízdu, kterou jsme ale nevyužili) vyvezl těsně  pod  vodní nádrž.  Kochali jsme se  pak  při procházce po obvodu  tohoto kolosu nádhernými výhledy a  užívali  příjemné atmosféry, umocněné parádním počasím. Zamávali jsme PradědOVI (1 491m.n.m.),  nejvyššímu vrcholu Hrubého Jeseníku, druhého nejvyššího pohoří v ČR a poté se  vydali po červené (stále  z kopce) pěšky  zcela nenáročnou asi 2 km vycházkou  zpět k horní stanici lanovky. Dole u parkoviště  jsme se odměnili v prostorách infocentra  v Restaurantu  Galerie  chutným obědem a ujížděli pak neznaveni, nabiti (nejen sluneční energií) do našeho útočiště.

 

Dny  pošmourné jsme využili  k návštěvě různých zajímavostí. Už  jízda  malebnou zvlněnou   podhorskou krajinou, či zapomenutými vesničkami  (bohužel mnohdy  až zchátralými) byla  příjemným zážitkem.

 

 RABŠTEJN

Jedním z výletních cílů se stal  Rabštejn – kdysi gotický hrad (který si svou nadm. výškou 830 m.n.m. vysloužil  prvenství na území Moravy),  nyní zajímavá zřícenina, na kterou  stálo za to vyšlápnout pruďák. Skalní oblast Rabštejn (ráj horolezců) se nachází v podhůří Hrubého Jeseníku, v Hraběšické hornatině, kousek  od obce  Bedřichov.

Hrad byl založen ve 13. stol. Na počátku  18. stol.  odtud odešli poslední lidé, ale dle pověsti   v opuštěných zdech starého sídla přebýval duch čaroděje, který  zde žil na přelomu 14. a 15. stol. Tehdy  slíbil že se sem po 300 letech vrátí. (Bližší popis o  pobytu  tohoto  mága na  Rabštejně – tedy na jednom ze tří vrcholů magického trojúhelníku, který  dotvářely  vrcholy Kamenného vrchu  a Skřítku -  je  ve  fotogalerii.)

Z Bedřichova jsme vyrazili po červené prudkou  lesní cestou  a po necelých 2 km  se dostali na louku  - k rozcestníku  Rabštejn  restaurace. Na travnaté ploše stálo pár stanů (mívají zde  tábořiště horolezci) a  horská chata  Rabštejn  s lákavou nabídkou jídel. Pokračovali jsme však dalšího půl km po červené až k troskám hradu a až cestou  zpět  v penzionu zakončili  výlet  výborným obědem.

Kolemjdoucí   turista  nám cestou k hradu  sdělil, že za pěkného počasí  by bylo možné se dostat žebříkem ve skalní plošině na  vrchol zříceniny a  odtud se kochat  parádními výhledy na Hrubý Jeseník a  Hanou. Bohužel nebylo příliš  vidět ani na cestu, natož  do širšího okolí, proto jsme  se do úplných výšek neškrábali. Ohromné skalní  hradby (nacházející se v Zadních skalách) vytvářely společně s pošmournem velmi zvláštní  a příjemnou atmosféru. Vůbec  nás netrápilo, že jsme  předem nenastudovali,  kterými  zachovalými částmi hradu  konkrétně   jsme procházeli.

TIP na  výletní a romantickou trasu autem  na Rabštejn:

Velké Losiny, Šumperk, Nový Malín, Mladoňov, Třemešek a Bedřichov

Cesta  autem zpět: Bedřichov, Oskava, Libina, Hrabišín, Nový Malín, Šumperk).

 

VELKÉ LOSINY

Cestě na  Rabštejn předcházela kratičká  návštěva Velkých  Losin, jednoho z nejstarších městeček na  Šumpersku, nacházejícího se v podhůří Hrubého Jeseníku,   místa spjatého s bohatou  historií a zajímavostmi. Zavítali jsme nejdříve do zámeckého parku, který je  součástí renesančního zámku.  Z  dřívější vodní tvrze asi z 15. stol. se díky Žerotínům  během 16. a 17. stol. stalo honosné sídlo. Zámecká zahrada byla zbudována  až v 18.stol.  Zámek  je  spjat s čarodějnickými procesy, které zde probíhaly  v letech  1678 -1693 rukou inkvizitora Františka Jindřicha Bobliga z Edelstadtu, povolaného do Losin hraběnkou z Galle. Pomocí mučení (tortury) bylo dosaženo přiznání obviněných. Obětmi  inkvizičního tribunálu (jenom v Losinách) byly desítky nešťastníků. Spisovatel Václav Kaplický vydal o této kruté historii svědectví formou románu  Kladivo na  čarodějnice. Stejně se jmenuje i film režiséra Otakara Vávry.

Přešli jsme   do venkovních prostor  Areálu zdraví,   které volně navazovaly na zámecký park. Komplex se  skládal z haly, restaurace  a volnočasového  prostranství s malým   rybníčkem a průlezkami pro děti.

Pokračovali  jsme  pak autem po hlavní silnici. Po levé straně jsme míjeli (stále  funkční)  Ruční papírnu  -  významnou technickou památku  ze 16. stol. (od  roku 2002 zároveň národní kulturní památku). Ruční  papír se zde vyrábí tradičním postupem ze lnu a bavlny. V objektu  se nachází Muzeum papíru, přibližující  vznik a vývoj papírenské výroby. Zastavili jsme na nedalekém parkovišti. 

Následovala vycházka  dalším parkem, tentokrát lázeňským. Lázně, nacházející se  v centru  Velkých Losin,  patří mezi nejstarší na Moravě. Jejich historie sahá do  16. století. Vyvěrají zde   sirné prameny  o teplotě  necelých 37°C.   Termální prameny mají blahodárné účinky na nervy,  pohybový aparát a kožní nemoci. Obdivovali jsme  v parku vysoké staré stromy, prohlíželi  si  pěkné lázeňské budovy a   máchali  ruce ve vyvěrajícím léčivém prameni. Příjemnou procházku  rozsáhlým  lázeňským parkem jsme zakončili v místě bývalého koupaliště shlédnutím výstavby nového areálu Thermeparku, jehož   bazény budou (snad  již v březnu 2015)  naplněny  vodou z léčebného termálního minerálního pramene Žerotín. 

 

 SOVINEC

Stejně jako zřícenině Rabštejn pošmourno  přidalo na tajemnosti, ani hradu  Sovinci nepříliš  vlídné počasí nijak zvlášť neublížilo. Stal se naším  dalším cílem. Nejrozsáhlejší hradní komplex  Nízkého Jeseníku, nacházející se 14 km jižně  od  Rýmařova, vévodí okolní lesnaté krajině stejnojmenné  vísky.

Historie  hradu je velmi  obšírná a zdlouhavá. V kostce snad jen to, že hrad vznikl v 1. pol. 14. stol. rukou  příslušníků  rodu Hrutoviců, kteří se pak začali  titulovat jako „páni ze  Sovince“. Název  hradu vznikl podle velkého výskytu sov  v okolí. Hrad  střídal majitele a  postupně procházel řadou úprav, přestaveb, rozšiřování a modernizování. Roku 1623 získal sídlo Řád německých rytířů. Tito zajistili Sovinci  mohutné opevnění poté, co byl (r. 1626) obsazen Dány,  přesto byl objekt  v roce 1643  opět dobyt  - tentokrát Švédy a stal se jejich pevností až do roku 1650. Od konce 17. století vojenský význam hradu postupně klesal. Sovinec  postihl v roce 1784  požár. V letech 1867-1896 zde  sídlila první lesnická škola v českých zemích. V období německé okupace  se stal Sovinec  základnou  SS a  vězením  francouzských  důstojníků. V roce 1945 zde vypukl další ničivý požár.

Rekonstrukce  hradu stále probíhá.

V den naší návštěvy se tu konalo slavnostní ukončení sezóny. Žilo to tu,  vonělo různými dobrotkami. Procházeli jsme několika branami a nádvořími, některými interiéry, nahlédli jsme do mučírny a různých hradních zákoutí. Z hradeb u věže  jsme shlédli kostel  svatého Augustina. Po celou dobu návštěvy  jsme vychutnávali teplou medovinku. Prohlíželi jsme krámečky,  na 5. nádvoří  shlédli pohádku pro děti a poté výcvik dravých ptáků a historický šerm. Trošku chyběly pohledy  do dálav  z tohoto  hradu, postaveného na skalním ostrohu, krajina totiž byla zahalena v šedivém hávu. Posilnili jsme se v hostinci  U rytíře, nacházejícího se u  odbočky z hlavní silnice  k Sovinci  a pak ujížděli do nedalekého  Jiříkova na výstavu obřích soch a betlémů.

Cena  za vstupenku v době  slavností 110,- Kč

Parkování nad  vesnicí

 

 JIŘÍKOV - PRADĚDOVA GALERIE

Pradědova  galerie  u Halouzků se nachází v obci Jiříkov u Rýmařova.  Galerie se rozkládá na ploše 6 ha v areálu daňčí farmy a dělí se na vnitřní a venkovní prohlídky.

Vstupem na prostranství jsme se dostali  do světa několika stovek  dřevěných soch (především zvířat, lidí a  mystických postav – draků, čertů, andělů… konkrétněji ZDE.  Prošli jsme také Muzeem betlémů Moravských řezbářů, shlédli obrovské dřevořezby s církevní tematikou a další zajímavosti. Po dobu prohlídky interiéru  nás  slovem   doprovázely mluvící sochy. Někteří nově vyřezaní  koníci (ze 140 let starých topolů, které rostly na pardubickém dostihovém závodišti) byli přizpůsobeni tak, aby se na ně dalo sednout. Bylo radostí pozorovat  malé  návštěvníky.

Dominantou celé galerie je obrovská vyřezávaná socha Děda Praděda (10,4 metru/15 tun). Další zajímavostí je obří dřevěný obraz Děda Praděda a jeho říše a  třetím unikátem  betlém s  vyřezávanými plastikami  v živé velikosti (oceněný titulem Největší betlém na světě). K výrobě  tohoto neustále se rozšiřujícího dřevěného betlému (nyní  o 260  figurách) přiměl autora, Jiřího Halouzky, papež Jan Pavel II, se kterým se v roce  1988 řezbář setkal. Několik  Halouzkových soch  figuruje  v  Guinessově knize rekordů.

 

Ve venkovních prostorách se nachází Pradědova  zahrádka (arboretum), pozorovatelna  živých daňků, ekologická vodní nádrž, samozřejmě  sochy a také  dřevěné atrakce pro mrňata (kolotoče, prolézačky, houpačky).

 

K dispozici  je návštěvníkům restaurace.

Parkování před  galerií je zdarma.

Vstupné 60,- Kč  (dospělí)

Otvírací doba – viz http://www.pradedovagalerie.cz/

 Halouzkovy  sochy  jsme potkali  v prosinci  v Brně  - zdobily předvánoční  náměstí Svobody.

 

Během tří dnů jsme  se v Jeseníkách obohatili  a zároveň  jsme si velmi odpočali.

 

Obrázky z cest