Jedeme znovu na severovýchod - 35. den: Kozlov - chaloupka Maxe Švabinského a dřevěná kaple Panny Marie; Litomyšl - městská památková rezervace a památka UNESCO a minipivovar Veselka; Dolní Újezd - zvonice, kostel sv. Martina, křížová cesta

Nakonec sprchlo až někdy v noci, Ota to zaspal, já to zaregistrovala, ale také jsem to prospala. Po včerejším výletu jsme byli asi pěkně utahaní. Pršet muselo pořádně. Ráno je všude spousta vody.

Večer se Otovi nechtělo jít spát, ráno se mu nechce vstávat. V 8 hodin vypadá, že má půlnoc. Když konečně vstáváme, je venku mlha. Trochu to fouká, ale zima není.

Dnes jsme spali pod rozhlednou na Kozlovském kopci. Do Kozlova to máme kousek. V této vsi, která je nyní součástí České Třebové, bydlela Ela Vejrychová, nastávající manželka malíře Maxe Švabinského. Ten tady byl častým hostem. Štít jejich domku vyzdobil obrázkem, na kterém Svatý Václav přijímá dary. Dnes je v domku Muzeum Maxe Švabinského. Další štít, kde je žnečka, vymaloval i na sousedním domě. To jsou důvody, proč se tam chceme jet podívat.

Hledaný domek je až na severním konci obce. Auto jsme nechali ve vsi a trochu si to tady prošli. Hezkých domků je tady víc. Je tady i povídání o životě Maxe Švabinského, který se r. 1930 po 30letém manželství s Elou rozvedl. Po roce si vzal za manželku svoji bývalou švagrovou a později její dceru z 1. manželství adoptoval. Ta pak chaloupku zdědila. Krátce před svou smrtí r. 2004 ji i s jejím vybavením prodala městu Česká Třebová, které ji opravilo a r. 2007 zde otevřelo expozici věnovanou Maxi Švabinskému i jeho spřízněné rodině Vejrychů.
Kromě hezkých domků je tady i dřevěná kaple Panny Marie, která byla postavena r. 1753, jak je uvedeno na štítku na věžičce.

Než jsme to tady vše prošli, mlha se rozplynula, je zataženo, ale sluníčko občas vykoukne. Uvidíme, co vyhraje.

Teď už naše cesta směřuje do Litomyšle, která je světoznámá, ale my tam ještě nebyli. Městská památková rezervace zahrnuje řadu zajímavých budov - mezi nejznámější určitě patří zámek, který je zapsán v seznamu UNESCO. Nás tam přitahuje ještě minipivovar.

Teď něco málo z historie města. V Kosmově kronice se uvádí, že r. 981 na zdejším návrší stál strážní hrad, který mimo jiné střežil i obchodní Trstenickou stezku, která spojovala Čechy s Moravou. V pol.12. století sem pozval olomoucký biskup řád premonstrátů, kteří zde r. 1145 založili klášter. Zasloužili se o rozvoj hospodářství i kultury a díky tomu byla Litomyšl povýšena r. 1259 na město.

My parkujeme u minipivovaru Veselka a tady prohlídku města začínáme. Ota má žízeň. Pro normální lidi by byl i čas oběda, ale my, kteří vstáváme pozdě, ještě zdaleka hlad nemáme. Budova pivovaru byla postavena r. 1877 jako hostinec. I když byla budova přestavována, byl tu hostinec až do znárodnění. V době vlastnictví státu tady byl bazar nábytku a školní jídelna. Po r. 1991 byl dům vrácen původním majitelům ve zchátralém stavu, protože ho nikdo neudržoval, jen používal. R. 2005 ho zakoupil současný majitel, který objekt celkově zrekonstruoval, zlikvidoval později postavené přístavky, taneční sál předělal na cvičební a vybudoval zde pivovar, který otevřel v říjnu 2013 jako jeden z nejmenších našich pivovarů. Jeho pivo se nechá koupit jen v této restauraci.

Ota dává jejich dvanáctku, má i tácek, etikety mu připraví, než si prohlédneme město. Pivovar je blízko centra, takže to máme všechno blízko.

Téměř naproti je Portmoneum - Muzeum Josefa Váchala, spisovatele, malíře a grafika, který má zajímavé vidění světa. Tomu odpovídají i jeho sgrafita. Původně v tomto domě žil Josef Portman, místní sběratel umění, který byl přítelem Josefa Váchala. Ten mu dům během let 1920 - 1924 vyzdobil. Samozřejmě vše časem vybledlo, v 70. letech 20. století v domě dokonce hořelo. I to sgrafita poničilo. R. 1990 dům koupil majitel nakladatelství Paseka, objednal pražské restaurátory, kteří olejomalby obnovili a tím zachránili - to byl dokonce důvod k založení Školy restaurování a konzervačních technik, pozdější Fakulty restaurování Univerzity Pardubice. Od r. 1923 je dům přístupný veřejnosti. Jenže je pondělí, muzeum je zavřené. Ota by to moc rád viděl, určitě se tu budeme muset někdy zastavit.

Teď už směřujeme do centra. Najednou vidíme Červenou věž. Je to poslední dochovaná část hradeb. Byla postavena z lomového kamene na přelomu 15. a 16. století. V 18. století bylo vestavěno cihlové schodiště. Dnes je součástí Fakulty restaurování. Při rekonstrukci tohoto objektu v letech 1993 – 1998 bylo přistavěno vyhlídkové dřevěné patro a byla zastřešena. Je tam Muzeum restaurování. Její horní plošina umožňuje zajímavý výhled na celé Zámecké návrší. Je pondělí, takže opět máme smůlu. Tentokrát jsme ani nenašli, kudy by se dovnitř mohlo vejít. Mělo by to být od východu, ale tam bylo vše zavřené, cedule žádná.

Že je Litomyšl známá jako rodiště Bedřicha Smetany, to snad ví každý. My procházíme okolo domu, kde se r. 1862 narodil veřejnosti méně známý Josef Theurer, známý fyzik a matematik, jeho vášní však byla i hudba - byl nadšeným propagátorem děl Bedřicha Smetany.

Z venkovní strany obcházíme zámecký areál. Tady je i infocentrum, kde získáváme zajímavý prospekt Po památkách města a novodobé zajímavosti. Už se těšíme na prohlídku zámku.

Ve středověku tady stával hrad s románskou bazilikou, kde Karel IV. r. 1344 založil biskupství. Po husitských válkách tady sídlili majitelé zdejšího panství. Zámek do současné renesanční podoby byl přestavěn v období 1568-81. Psaníčková i figurální výzdoba je od italských zedníků a kameníků. Těch psaníček je tu prý až 8 tisíc. Při přestavbách však byly zamalovány a obnoveny až ve 20. století. Posledními majiteli (od r. 1855) byli Thurn-Taxisové, i když zde nežili. Na konci 2. světové války jim byl zámek zabaven. Bylo zde ukládáno vybavení z ostatních zámků, které neměly být přístupné veřejnosti, vzniklo zde Muzeum české hudby. Od r. 1999 je zařazen do seznamu UNESCO. Zámek známe z pohlednic, z televize, ale až když jsme ho viděli ve skutečnosti, tak jsme zůstali stát doslova s otevřenou pusou. To je prostě nádhera. Byli jsme se podívat i na zámecké nádvoří. To jsme si bohužel až tak v klidu prohlédnout nemohli. Včera skončil festival Smetanova Litomyšl a dnes tam bourali vestavěné jeviště i hlediště.

K zámku samozřejmě patřil i naproti stojící pivovar. Ve městě se pivo vařilo již od r. 1552. První zámecký pivovar byl postaven r. 1585. Dnes stojící zámecký renesanční pivovar byl postaven r. 1630 na místě tří zbořených měšťanských domů. Po požáru r. 1728 byl barokně upraven. Přesto se zachovala část sgrafitové výzdoby. V pivovaře byl byt pro sládka - právě tady se 2.března 1824 narodil hudební skladatel Bedřich Smetana a tady společně žili až do r. 1831. Pivovar byl zrušen v roce 1953. Dnes je v prostorách bývalého pivovaru muzeum - rodný byt Bedřcha Smetany. Také se tam  můžete ubytovat.
Do zámeckého areálu patří i barokní hospodářské budovy z 18. století, jako jsou kočárovna, konírna a jízdárna a rozlehlá zahrada s přírodním amfiteátrem.

Na prohlídce zámku jsme nebyli, jen jsme si to vše prošli a kochali se a přesto jsme se tam zdrželi skoro 3/4 hodiny. Moc se nám tam líbilo. Navíc nás překvapilo, že i když je o prázdninách zámek otevřen i v pondělí, je tu překvapivě málo lidí. O to je to tady lepší.

Ze zámku jdeme na náměstí Václava Havla, kde je piaristický areál - kostel a kolej. První piaristé sem přišli r. 1640. R. 1643 bylo dokončeno jedno křídlo koleje a již se sem stěhovali první piaristé. Celá čtvercová budova byla dostavěna r. 1685 - tak konečně uprostřed vznikl uzavřený rajský dvůr, obklopený otevřenými arkádami. Řád využíval budovu až do roku 1950, pak zde byl internát pedagogické školy. Dnes ho využívá Fakulta restaurování Univerzity Pardubice, která používá i nedalekou budovu v Jiráskově ulici, okolo které jsme sem dopoledne přišli.

Piaristický kostel Nalezení sv. Kříže byl přistavěn až v letech 1716–1726 na základech staršího piaristického kostela. Během 18. a 19. století několikrát vyhořel, musel být proto několikrát opravován. Kostel byl otevřen a dokonce jsme se dostali na vyhlídkovou terasu mezi věžemi. Vede tam v jižní věži nově vybudované dřevěné schodiště. Shora je krásně vidět do dvora piaristické koleje, areál zámku a Toulovcovo náměstí s kostelem Rozesílání sv. Apoštolů.

Procházíme malým parčíkem, který sousedí se zámeckou terasou, míříme za řeku Loučná, kde je novorenesanční Smetanův dům se secesními prvky. Pro potřebu ochotnického divadla byl postaven v letech 1903 - 1905. Konají se zde plesy a další kulturní akce.

Vracíme se zpátky do centra přes Komenského náměstí okolo historické budovy Vyšší odborné pedagogické školy a Střední pedagogické školy, která byla postavena r. 1905.

Úzkou uličkou pro pěší procházíme na Smetanovo náměstí. Je to 3. nejdelší náměstí u nás, jeho celková délka je 493 metrů. Vzniklo se založením jádra města jako tržiště podél obchodní stezky. Právě zde se nachází nejstarší budovy města, původně gotické, jejichž průčelí byla změněna hlavně po požárech. Domy na úzkých podlouhlých pozemcích mají průčelí do náměstí. Dnes má většina domů barokní, klasicistní i empírovou fasádu. Hodně domů má široká podloubí. V jižní části náměstí je Mariánský sloup z roku 1716. V severní části náměstí je od r. 1924 pomník Bedřicha Smetany.

Toto krásné náměstí si samozřejmě procházíme, i když ne celé. Mraky se téměř rozplynuly, je docela horko. Zhruba uprostřed je stará radnice, jejíž základy jsou z r. 1418. Byla však mnohokrát přestavována. Při přestavbě r. 1814 byla zvýšena věž. R. 1907 byl přidán orloj.

Nová radnice s pozdně barokní fasádou s řadou dekorativních prvků, se sloupy v prvním patře a nápadným atikovým patrem nad prvním patrem je o kousek dál (v č. 61).

Téměř naproti je na rohu Špitálské ulice budova spořitelny, která vznikla ve 20. letech 20. století přestavbu původního historického domu. Aby do náměstí zapadla a nerušila, má také široké podloubí.

Ob jeden dům vedle je dům U Rytířů z pol. 16. století. Patří mezi nejkrásnější renesanční domy ve městě. Původní vysoký renesanční štít byl r. 1814 nahrazen secesní atikou. Součástí fasády jsou kamenné sochy rytíře, studenta, kupce a dalších postav. Dnes je zde městská galerie.

Vracíme se do ulice Josefa Váchala, která je překlenuta trojicí tzv. prampouchů. Celou její jednu stranu zdobí sgrafita Josefa Váchala - však také tady je knihkupectví Antikvariát Paseka, jehož majitel se zasloužil o rekonstrukci Portmonea, kde jsme naši procházku téměř začínali. Sgrafita vytvořili r. 1998 mladí absolventi restaurátorské školy v Litomyšli. Jako vzor měli dřevoryty z Váchalova Krvavého románu.

Pokračujeme krytým schodiště, tzv. fortnou, která byla vybudována na přelomu 17. a 18. století. Díky tomu vycházíme pod kostelem Nalezení sv. kříže, který jsme si prohlédli po prohlídce zámku. Nyní směřujeme ke kostelu Rozeslání sv. apoštolů na Toulovcově náměstí. První zmínka o něm je z r. 1407, předpokládá se však, že je starší. Býval součástí středověkého špitálu z r. 1347, který byl na druhé straně ulice M. D. Rettigové. Od pol. 17. století zde stála novější špitální budova, která byla přestavěna v novogotickém slohu r. 1867. Od r. 1932 je zde Sbor církve československé husitské. Doby dávno minulé připomíná vedlejší budova lékárny Na Špitálku.

Už se pomalu vracíme. Procházíme okolo gotického kostela Povýšení sv. Kříže, který pochází z 2. pol. 14. století, i když byl později upravován. Ještě se jdeme podívat do bývalé piaristické klášterní zahrady, která byla po r. 1999 upravena na městský park. Uprostřed je bazén se sousoším od Olbrama Zoubka.

Patřičně zmožení a také hladoví se vracíme do pivovaru a na pozdní oběd. Už jsou 3 hodiny. Mají ještě menu za 119,- Kč i s výbornou polévkou. Porce jsou velké, takže jsem se nezdravě přejedla. A to jsem to nedojedla. Jídlo zapíjím IPOU ze Svitav, s sebou kupujeme místní světlou 11. Venku je kohoutek, plníme si petky vodou - některé dokonce už ráno, ať máme zase na chvíli pokoj.

Novodobé zajímavé stavby města již objíždíme autem. Po jídle jsem pěkně zvadla a už se mi nechce nikde moc chodit. Začínáme u krytého plaveckého bazénu. Stavělo se v letech 2009 - 2010, bazén je dlouhý 25 metrů, je tu i dětský bazén, vířivka, tobogán, sauna a venkovní bazén. Budova má netradiční střechu, která připomíná vlny na vodě. Asi i proto bazén získal titul Stavba roku 2011 za vytvoření přátelské sportovní stavby se zřetelem k netradičnímu pojetí zelených střech.

Mezi nové moderní stavby patří i autobusové nádraží s parkovištěm v lokalitě Bělidla. Vzhledem k tomu, že město není provozovatelem autobusové dopravy, dělalo hlavně koordinátora, aby budova nádraží s obchodními buňkami, s parkovištěm a spřístupem pro pěší (to zase vlastní město) do sebe perfektně zapadlo. Stavba byla dokončena r. 2007.

Mezi ty moderní stavby patří ještě nový kostel Církve bratrské a městská sportovní hala, ale tam jsme už nejeli. Měli jsme pocit, že jsme toho viděli už hodně.

Na skok se zastavujeme v Dolním Újezdu, kde je zajímavá polodřevěná zvonice - ta slouží jako vchod na hřbitov. Tam je jednolodní, původně románský kostel sv. Martina z 1. pol. 13. století. I když prošel přístavbou ve 2. pol. 14 století a v 16. století, zachovala se věž s románskými okénky a kvádříkové zdivo lodi. U kostela vznikla r. 1995 novodobá kamenná křížová cesta.

Už nikam nechceme, jen se uložit ke spaní. Zajíždíme k Toulovcově rozhledně, kde má být malé parkoviště. Večer v 6 hodin je tu ještě docela provoz. Popojíždíme o kousek dál ke hřbitovu Jarošov. Vidíme, že auto stojí ještě dál. Tam je to skvělé. Vypadá to skoro jako parkoviště, nejsou tu stromy, takže při eventuálním dešti na nás z nich nebude kapat. To je nepříjemné, lepší je, když na střechu přímo prší. Snad tu nikomu nebudeme překážet. Už nevečeříme, jen dáváme vynikající jedenáctku z minipivovaru Veselka.

Večer se kupodivu vyjasňuje, v 9 hodin je ještě 22 stupňů. Vypadá to, že by se mohlo dobře spát, pokud necháme nedovřené dveře.

Tím končíme 5. týden našeho výjezdu. Nejdéle v pátek musíme být doma. Už vidíme, že to vše nezvládneme. Koukáme na itinerář a začínáme vyškrtávat. Nějak se však nedaří. Zatím jsme upravili program na následující dva dny. Zítřejší výlet na Toulovcovy maštale však nerušíme. Pak uvidíme.

Jedeme znovu na severovýchod - 35. den: Kozlov - chaloupka Maxe Švabinského a dřevěná kaple Panny Marie; Litomyšl - městská památková rezervace a památka UNESCO a minipivovar Veselka; Dolní Újezd - zvonice, kostel sv. Martina, křížová cesta na mapě