Jedeme znovu na severovýchod - 24. den - odpoledne: Vítkov - pivovar Vikštejn, Roderichova kaple, zřícenina hradu a rozhledna Vikštejn

Po obědě se zastavujeme ještě natankovat. Ota má nejraději OMV, ale ta je až v Bruntále, tam bychom asi už nedojeli. Jinou pumpu máme však při cestě.
Dopoledne jsme se pěkně prošli podél Weisshuhnovu kanálu, na odpoledne máme program již nenáročný. Pokračujeme dál na jihozápad. Zastávku děláme ve Vítkově, kde je pivovar Vikštejn. Podle informací na jejich stránkách by dnes mělo být zavřeno, ale pivo lze koupit v nedalekých stavebninách. Přesto se u pivovaru zastavujeme. Ať víme, kde se pivo vaří.

První zmínky o vaření piva ve Vítkově jsou z doby kolem r. 1301, z té doby je i první zmínka o městě, které bylo založeno současně s hradem Vikštejn, kam se ještě dnes chystáme. Ve Vítkově byl pivovar i s humnovou sladovnou. V r. 1975 se tu pivo přestalo vařit a budova sloužila jako sklad zeleniny. Zachránit pivovar bylo pro jednoho člověka moc finančně náročné, ale vrátit sem tradici vaření piva, to už bylo jen otázkou času. R. 2020 byly ukončeny všechny stavební práce a vaření piva mohlo začít. Majitel svůj pivovar pojmenoval po nedaleké zřícenině.

Na dveřích pivovaru je zvonek - proč to nezkusit. Dopadlo to skvěle. Pán je doma, kupujeme 4 petky, spodně kvašenou 10 s bezem, světlou a žitnou 11 a polotmavou 13. Tácky nemá, ale dostali jsme jednu reklamní samolepku. Spokojeně odjíždíme.

Začínáme se stáčet na sever. Sice je v okolí jižním směrem ještě spousta rozhleden a dalších zajímavostí, ale čas se krátí a plány máme ještě velké. Určitě se sem budeme muset příští rok vrátit.

Přejíždíme řeku Moravici, parkujeme o kousek dál na parkovišti Vikštejn u Roderichovy kaple. Někde možná sprchlo, trochu se ochladilo, ale je už zase jasno.

Doplňujeme tekutiny - dáváme pivo Rohan 12 - je to takový průměr, ale je to studené, osvěžující. Na místě kaple u parkoviště stávala malá dřevěná kaple a u ní byla poustevna, a to až do r. 1782, kdy je císař Josef II. v rámci svých reforem zrušil. Když se r. 1837 v nedalekém zámku narodil tehdejšímu majiteli prvorozený syn Roderich, nechal na místě staré zchátralé dřevěné kaple postavit tuto zděnou Roderichovu kapličku. Po 2. světové válce ji již nikdo neudržoval a ta chátrala. Až r. 2012 ji opravilo nově vzniklé občanské sdružení.

My jdeme na volně přístupnou zříceninu Vikštejn, jejíž vyhlídková věž je upravena jako rozhledna. Takže se tam těšíme oba. Přes kopeček po modré je to cca 0,5 km. Jen kousek pod hradem je pomník Walthera von der Vogelweide, německy píšícího básníka, který žil na přelomu 12. a 13. století. Je to jedna z největších postav německého minnesangu.

Původně gotický hrad byl vybudován na vysokém skalním ostrohu nad řekou Moravicí ve 2. pol. 13. století. R. 1474 ho dobyl Matyáš Korvín a pobořil ho. Nový majitel ho ještě kolem r. 1530 nechal opravit v renesančním slohu - rozšířil nádvoří a postavil renesanční hradby. Během třicetileté války byl opět poškozen, r. 1648 ho do povětří vyhodilo císařské vojsko. Přesto byl ještě částečně opraven. Od r. 1708 byl využíván pouze pro hospodářské účely. Od r. 1776 je opuštěn a chátrá.

Stále je to rozsáhlá zřícenina. Jsou viditelné dva obranné příkopy a ještě obranná zeď. Přístupné jsou asi tři sklepní prostory s mohutnými opěrných sloupy. To jsem na hradě ještě neviděla. Jsou tady zachovalé poměrně velké zbytky mohutných zdí. Jsem ve svém živlu, vše prolézám. Kdybych měla s sebou baterku, bylo by to ještě lepší. Dokonce i Ota se nechal zlákat. Rozhlednu si necháváme na konec. Byla postavena na přelomu 19. a 20. století, teď je hezky opravená. Není vysoká, na kamenném spodku s točitým dřevěným schodištěm je dřevěná zastřešená vyhlídka, odkud je vidět údolí řeky Moravice, část Vítkova - Podhradí s největší úpravnou pitné vody v Moravskoslezském kraji a lesy Nízkého Jeseníku.
Spokojeně se vracíme na parkoviště. Je sice blízko silnice, ale je to okreska, snad tu velký provoz v noci nebude. Nikam jinam se nám nechce. Tady zůstaneme na noc.
Večer plánujeme zítřejší program. Měla jsem v plánu poměrně dlouhý okruh podél meandrující řeky Moravice. Jenže na zítra hlásí přeháňky, cesta je prý docela nebezpečná, vhodná prý jen pro ty, co nemají závratě. Za sucha bych to snad ještě zvládla, ale v dešti raději ne. Navíc Moravici jsme si užili, včera jsme se v ní dokonce koupali. Tento výlet rušíme.

Testujeme další piva - bezové z pivovaru Vikštejn je osvěžující, příjemně hořké, bez je v tom lehce znát, ale neruší.

Začínají prázdniny a venku se ochlazuje. Dětem to moc hezky nezačíná. Ještě není osm, venku to klesá pod 20. Horko v noci asi nebude. Hlásí dokonce ochlazení na ranních až 10 stupňů. Připravuji si ještě jednu deku do pohotovostní polohy a jdeme spát .

Jedeme znovu na severovýchod - 24. den - odpoledne: Vítkov - pivovar Vikštejn, Roderichova kaple, zřícenina hradu a rozhledna Vikštejn na mapě