Pátek 17. 6. 2022
V noci byl tady u Bečvy klid. Po dešti se spalo dobře. Vstáváme v osm, svítí sluníčko, po ránu je tu docela živo. Pár aut už tu parkuje, jezdí tudy cyklisté, další sportovci se přišli proběhnout.
Na konci parkoviště je nějaká firma, u ní je živo. Přesto tady zůstáváme a snídáme. Nepospícháme. Já prohlásila, že mám odpočinkový den. Kolena se ozývají, zdejší kopce jim nesvědčí. Zvlášť
včerejší Pulčínské skály byly náročné, ale nádherné. Ota je sice nedočkavý, už dva dny nebyl na rozhledně a
už se vidí na Vartovně, ale už se srovnal s tím, že má dnes smůlu. Do zítřka to musí vydržet. Projdeme se
po Vsetíně, na oběd zajdeme
do pivovaru Valášek a pak uvidíme. Kopce dnes odmítám.
Dávám kávu. Provoz na parkovišti docela utichl, už je tu zase klid.
Dopoledne odcházíme do města, aby si Ota mohl dát po obědě pivo a vystřízlivět cestou k autu. Takže místo 4,8 km tedy ujdeme skoro 7 km. Je to po rovině, takže to bude v pohodě.
Zdejší oblast byla osídlena poměrně pozdě. Důvodem byly blízké hory, hluboká údolí a prudké vodní toky. Pravěké osídlení se proto této oblasti vyhýbalo. K osídlení došlo až v letech 1297 – 1308. V listině z r. 1308, na základě které majitelé templářští rytíři městečko pronajímají Vokovi z Kravař, je uveden kostel, mlýn a hrad. Nájemci se střídali. My si některé památky jdeme prohlédnout – tím si připomeneme i další historii města.
Z parkoviště na jižním okraji města, kam jsme večer přijeli, jdeme do centra okolo Otovy rodné Bečvy. Po včerejším lijáku je pěkně kalná. Je hezké, jak se čistá Jasenice vlévá do kalné Bečvy. Chvilku to trvá, než se vody smíchají. Také pozorujeme volavku popelavou. Vždy ji vidíme v dálce, teď je blízko, dokonce si tady poletuje.
Jen malý kopeček od řeky musíme vyšlápnout ke kostelu Nanebevzetí Panny Marie. Je to naprosto netypický kostel pobělohorského baroka, který si tehdejší majitel stavěl jako nový zámek. Když nedaleko vyhořel původní dřevěný kostel a fara, věnoval ho r. 1683 ještě jako nedokončený katolické církvi. Ti si ho dostavili – zachovali obranné nárožní rondely se střílnami, což je středoevropská rarita. K vysvěcení došlo r. 1689. Cibulovitá báň kostela je z 19. století.
Pokračujeme ještě kousek do kopečka a dostáváme se do nejstarší části města. Tam byla v pol. 15. století postavena gotická tvrz, která byla na poč. 17. století přestavěna na čtyřkřídlý renesanční zámek. Vnitřní dvůr má vroubené arkády. Strážní věž, vysoká 59 m, hlídala prastarou cestu k beskydským horským průsmykům. Je to nejstarší budova města.
Po požáru r. 1708 ze zámku zůstaly jen holé zdi. Až po deseti letech – r. 1719 se začalo s opravami. Zámek již nesloužil jako trvalé sídlo hraběte, ten ho užíval jen přechodně. Využíval se hlavně pro potřebu správy panství a vrchnostenských úředníků. Mansardová střecha je přibližně z pol. 18. století. Současná klasicistní podoba je z let 1833 – 1834. Z té doby je přilehlý anglický park s řadou vzácných druhů stromů. Během stavebních úprav ve 30. letech 19. století získal zámek částečně empírovou podobu. V letech 1892 – 1938 ho vlastnili a nějaký čas v něm bydleli Thonetové. To souviselo s tím, že město se stalo poč. 70. let 19. století významným střediskem průmyslové výroby nábytku z ohýbaného dřeva v továrnách firem "Jakub a Josef Kohn" a "Bratří Thonetové". Obě firmy patřily ve svém oboru ke světové špičce.
Další požár r. 1915 zámek silně poničil a ten 10 let připomínal zříceninu. Nakonec se podařilo zámek opravit do stavu před požárem, jen interiér byl přizpůsoben době opravy. R. 1938 zámek na krátkou dobu získala rodina Baťů se synem Tomášem. R. 1949 byl zámek předán do národní správy. V letech 1967 – 1974 proběhla náročná generální oprava objektu. Dnes prostory zámku využívá Muzeum regionu Valašsko. Jsou tam expozice o historii řemesel, umění a obyčejů v regionu a unikátní sbírka ohýbaného nábytku zn. Thonet a J. & J. Kohn. Je to i významné kulturní a společenské centrum města.
Tím jsme se dostali na Horní náměstí, kde nás hned zaujala Maštaliska, bývalý panský dvůr z r. 1710. Kromě bytů úředníků v něm byl šenk, vinné sklepy a solnice. Je to jeden z posledních domů původní zástavby tohoto náměstí. Šenk zde byl dokonce už na poč. 17. století za Albrechta z Valdštejna. Za napoleonských válek tady byl lazaret a v letech 1831 – 1836 cholerová nemocnice. Název Maštaliska je pravděpodobně z doby po r. 1855, kdy zde byly konírny pro 50 koní a zastávka pravidelné dostavníkové pošty. Dnešní podoba je z r. 1884, kdy za účasti Dušana Jurkoviče získala romantizující fasádu s novogotickým cimbuřím. Dnes je v budově podnikatelský inkubátor – je to sídlo společností, které pomáhají novým a začínajícím podnikatelům.
Na severní straně náměstí jsou dvě radnice. Vlevo je Stará radnice, která byla postavena v letech 1720–21 na místě starší dřevěné rychty. Ta shořela r. 1708. Původní barokní podoba byla upravena r. 1850. V té době byl barokní štít nahrazen věží. Ve dvoře byla přistavěna věznice. Budova v té době plnila také funkci soudního a berního úřadu. Hodiny na věž byly nainstalovány až r. 1897. Dnes je tam umělecká galerie a zasedací síň pro slavnostní příležitosti.
Hned vedle vpravo byla v novorenesančním slohu v letech 1898 - 1899 postavena Nová radnice s balkonem nad výrazným průčelím. Do které doby tu byla radnice se nepíše. Později - do r. 2005 v ní bylo sídlo vojenské správy. Po rekonstrukci je zde od r. 2006 hotel a restaurace.
Zajímavostí města, aspoň z mého pohledu, jsou dva evangelické kostely s farou vedle sebe. Cestou k nim v blízkosti parkoviště míjíme bustu Jana Masaryka.
Nejdřív vidíme evangelický kostel Dolního sboru, který byl postaven r. 1782 v empírovém slohu jako jeden z prvních moravských evangelických kostelů po vydání tolerančního patentu císařem Josefem II.. Tehdy nesměl mít věž, ani zvony. Vchod byl z boku. První farář Jan Hrdlička ze slovenského města Modra měl pro část tajných nekatolíků příliš racionální zbožnost a autoritářský přístup. To u nich vyvolávalo odpor. Proto došlo r. 1785 k rozdělení věřících – dolní evangelíci se hlásili k augsburskému vyznání a horní věřící uznávali vyznání helvetské a hlásili se k odkazu Jana Kalvína.
Zpočátku oba tyto sbory měly společný kostel, ale mezi věřícími docházelo ke sporům. Proto si Horní sbor r. 1827 postavil svůj kostel prakticky vedle. Současná novorománská podoba Dolního sboru je z přestavby v letech 1881 – 1898, kdy byla navýšena budova a přistavěna věž, ve které je od té doby hlavní vchod do kostela.
Ke kostelu patří fara. Ta původní byla postavena na konci 18. století. Současná podoba fary Dolního sboru je z r. 1881, kdy získala romantizující styl a patro s valbovou střechou.
Vzadu vidíme základní uměleckou školu, která v historické budově byla umístěna r. 1993.
O 50 metrů dál je evangelický kostel Horního sboru, který jak již bylo uvedeno, byl postaven r. 1827. Interiér byl budován postupně v letech 1881-1898.
Jdeme k němu okolo fary Horního sboru, která byla postavená r. 1844 . Je patrová s ozdobným štítem a má sedlovou střechu. Rekonstrukce byla provedena r. 2002.
Okolo kostela pokračujeme dál. Jdeme okolo architektonicky výrazné stavby smuteční síně ze 70. let 20. století na židovský hřbitov. Ten byl založen r. 1888. Nachází se tam samozřejmě náhrobky vsetínských Židů a pamětní deska obětí holocaustu.
Musíme se vrátit až k faře Horního sboru, odkud scházíme do Palackého ulice, kde je celá řada výrazných historických domů. Mimo jiné nás skoro až u kruhové křižovatky zaujal rohový dům, který má na střeše nápis Prostřední šenk Snaha LP 1722. K tomu není skoro co dodat - bývalý Prostřední Šenk Snaha byl postaven kolem r. 1722 významným vsetínským stavitelem M. Urbánkem jako přízemní budova. R. 1848 byl navýšen o další patro. Od r. 1883 v něm byl útulek místního vzdělávacího spolku SNAHA. Dnes je tam opět stylová restaurace.
Vedle byla r. 1896 postavena patrová budova záložny s výraznými štíty na okrajích. Sgrafitová výzdoba průčelí je od Mikuláše Alše.
Na kruhové křižovatce jdeme vpravo, kde je rodinný minipivovar Valášek. Tady to už známe. Tady jsme večer kupovali pivo, něco z toho jsme večer vypili a moc nám chutnalo. Proto sem jdeme dnes na oběd a samozřejmě opět na pivo. Obědváme nezvykle brzy. V poledne vcházíme. Ale má to tu výhodu, že jsme stihli menu, které je automaticky v ceně s polévkou. Za 132,- Kč jsme se skutečně dobře najedli. Bohužel pivo už v ceně menu nebylo. Ale s tím jsme samozřejmě počítali a pivo si dali. Než dojdeme k autu, bude Ota fit a schopný sednout za volant.
K autu nejdeme stejnou cestou. Přecházíme Vsetínskou Bečvu a jdeme přes Dolní náměstí, které vždy bylo a stále je přirozeným obchodním a společenským centrem Vsetína. Poslední rekonstrukce byla v letech 2002 – 2003. Na náměstí je celá řada zajímavých domů.
R. 2007 sem byla umístěna
kamenná plastika planetky. Byla vytvořena podle skutečné planetky Vsetín, kterou objevil r. 1998 astronom Petr Pravec
z hvězdárny v Ondřejově. Je zhotovena z exotického kamene - brazilského granitu. Není to jen ozdoba, ale také meteorologická stanice - přístroje ukazují tepelné hodnoty, vlhkost vzduchu v procentech a barometrický tlak a slouží i jako sluneční hodiny.
Na náměstí jsme navštívili infocentrum, za rohem v COOPu jsme doplnili potraviny, ať o víkendu nestrádáme. Vracíme se zpátky k Bečvě, kudy má vést 18. poledník. Tím jsme objevili jeden moc hezký park. Ve skutečnosti je to bývalá Panská zahrada, která byla součástí zámeckého parku. Tehdy se zde pěstovala zelenina a ovoce. Na poč. 20. století byla proměněna v městský park. V letech 2002 - 2003 byl ještě upraven. Je tam dětské hřiště, altánek, rybník s dřevěnou lávkou a přes cyklostezku prochází námi hledaný 18. poledník východní délky.
Nechceme přecházet na druhou stranu a vracet se po stejné cestě. Proto po levém břehu různě kličkujeme až k bývalému železničnímu mostu, kde přecházíme řeku a vracíme se k autu. Nespěchali jsme, trochu jsme to protáhli. Jsou 3 hodiny. To už může Ota bezpečně sednout za volant.
Jedeme cca 10 km na severozápad, kde je v Ratiboři soukromá dřevěná údolní rozhledna Věruška. Bude mít tedy Ota dnes přece jen jednu rozhlednu. Byla postavena r. 2019. Rozhledna je rarita se vším všudy. Majitel na svém pozemku původně stavěl domeček pro své děti, ale nakonec je z toho rozhledna. Protože je na soukromém pozemku, postavil přes hradbu k rozhledně schůdky. Je to snad jediná rozhledna, kde je návod na užití – jsme na valašsku, takže samozřejmě ve valašském nářečí. Tento návod je mezi fotkami. Když jsem ho četla, chechtala jsem se na celé kolo.
Rozhledna je veřejně celoročně přístupná. Má 3 podlaží, ale v tom 2. podlaží je nutno dát pozor na hlavu. Je to nízké. Celá rozhledna je vysoká 520 metrů. Je pojmenována po jeho manželce Věrušce, která je mimochodem moc sympatická paní. Chvíli jsme si tam s ní moc pěkně popovídali. Moc toho není vidět, ale přesto jsou nahoře panoramatické obrázky okolí. Komu patří který dům, která stodola, kde je u domu krmítko, kde je ve střeše skleněná taška, kde je záchodové okénko, smrk apod. Prostě to nemá chybu, smějeme se, jak to čteme. Rozhledna má svoji turistickou známku i pohlednici. To vše je zadarmo. Tak tohle je skutečně nápadité.
Dnes se nám povedlo najít bezvadné místo na spaní a ještě k tomu rychle. Od rozhledny jsme se nevrátili na hlavní, ale pokračovali přes potok a z obce na sever, kde jsme narazili na červenou turistickou trasu vedoucí do Končin a na kopečku u odpočinkového místa pod Kosisky jsme zaparkovali. Není to úplně Bohem zapomenuté místo, jak jsme si nejdřív mysleli, prohání se tady chlapec na motorce a projelo tudy i auto a občas prošli i nějací turisté, ale předpokládáme, že v noci tu bude klid. Jsou tu i nádherné výhledy. Jen to tady fouká. Tedy dnes to fouká celý den, ale tady na kopečku a večer o něco víc. Ale do auta nefouká a to je hlavni. Dokud svítí sluníčko, nechá se ještě sedět venku, i když v teplé mikině. Vítr je tak silný, že mi dokonce po nepříliš hladkém asfaltu odfoukl z mírného kopečka i skleničku s pivem. Ale chytila jsem ji a tak se žádné neštěstí nestalo.
Blíží se večer, je pátek a cestou z města vyráží parta omladiny s karimatkami a nezdá se zrovna, že by byli vybaveni na spaní pod širákem, ale patrně si chtějí někde udělat mejdan. Ale chovají se slušně, řada z nich nás i přátelsky zdraví. Snad se budou v noci vracet potichu.
Večer se i vítr uklidnil, kopce nasvícené zapadajícím sluncem jsou nádherné. Vidíme i vrcholky Beskyd s Radhoštěm.
I když jsme toho tak moc nenachodili, jsme unaveni. V devět se už chystáme spát. Azítra už musíme
na tu rozhlednu Vartovna.
Poslední aktualizace: 16.11.2022
Jedeme na jih a jihovýchod Moravy – 35. den: Vsetín – procházka městem: kostel Nanebevzetí Panny Marie, zámek, dvě radnice, maštaliska, dva evangelické kostely; Ratiboř – údolní rozhledna Věruška na mapě
Diskuse a komentáře k Jedeme na jih a jihovýchod Moravy – 35. den: Vsetín – procházka městem: kostel Nanebevzetí Panny Marie, zámek, dvě radnice, maštaliska, dva evangelické kostely; Ratiboř – údolní rozhledna Věruška
Žádné příspěvky v diskusi, buďte první!