Jedeme na jih a jihovýchod Moravy – 30. den/1. část: Vizovická vrchovina - rozhledna Doubrava - NS Vizovické prameny; cca 16 km dlouhý okruh: Loučka – hradiště Klášťov - skalní útvar Zámčisko – naučný okruh dr. Jiřího Kohoutka – NS Vizovické vrchy

V noci bylo nakonec tepleji než včera. Auta jsme slyšeli, jen když jsme byli vzhůru. V půl deváté jsem se probudila, že už musíme vstát, ať to vše v pohodě stačíme. Spali jsme ve stínu, takže nás ani horko nevzbudilo.

Venku je jasno, zase bude vedro. Dnes to ani nefouká, ve stínu je zatím příjemných 18 stupňů.

Snídáme, dávám si i ranní kávu a balíme na 16 km dlouhý výlet na nejvýše položené moravské hradiště.

Nejdřív však jedeme na rozhlednu Doubrava, ke které sice včera Ota došel, ale už se nedostal nahoru. Dnes využíváme možnosti pro starší lidi vyjet nahoru autem. Bylo by to další kilometr a já musím pošetřit sily. Zvlášť v tom horku to bude náročné, ale už se těšíme.
Včera jsem se nezmínila, že kromě modré turistické značky vede nahoru také okružní naučná stezka Vizovické prameny. Celý okruh je 18 km dlouhý a vede ze žel. stanice Vizovice. Na 7 tabulích seznamuje turisty s historickými a přírodovědnými pozoruhodnostmi Valašska a Vizovicka. My jsme si tedy přečetli jen to 4. zastavení, které je v sedle Barák, kde spíme a které patří mezi důležitá sedla z hlediska silniční dopravy. Po zde vedoucí silnici se dokonce konají automobilové závody Po stopách Valašské zimy. Je to však i důležitá turistická křižovatka. 

Dnes nám to vyšlo parádně. V 10 otevírají, v 10 jsme tam. Jenže jsme se tam docela zasekli. Je nádherná viditelnost a Otovi pán půjčil dalekohled. Ten se kochal a kochal. Nevadilo mu ani to, že to nahoře silně profukovalo.

Já se mezitím zapovídala s pánem. Je to úžasný sympaťák, zblázněný do rozhleden, vydává o rozhlednách i knížky. Ota má doma jiné (Rozhlednovým rájem) – od plzeňského autora p. Štekla, se kterým se osobně známe, ale to neznamená, že nemůže koupit i jinou knížku. Samozřejmě se tito dva pánové znají a tak nás pojal také jako své známé.

Pán se rozhledny ujal po té, když byla 2 roky zavřená. Má ji v pronájmu, ze zbytků dřeva, které dostal na pile, udělal perfektní posezení, má tam občerstvení i spoustu prospektů, takže je jako malé infocentrum. Až z vizitky, kterou mi dal, jsem zjistila, že právě on má internetové stránky rozhledny.webzdarma.cz. To je jeden ze dvou webů, které pravidelně navštěvuji. Samozřejmě ten první je od toho našeho Plzeňáka. Jsem moc ráda, že jsem se s p. Zágorou seznámila. Odcházíme nakonec až v 11 hodin. Auto necháváme na parkovišti pod rozhlednou a odcházíme na druhou stranu, než je rozhledna.

Jdeme po cyklotrase. Já tajně doufám, že konečně najdeme nějakou houbu. Vlhko je, teplo taky a včera pán říkal, že začínají. Ale běhat po lese a hledat je, to nebudeme. Na to čas nemáme.

Snad první 2 km klesáme, ale dalších 5 km je to chvíli dolů, chvíli nahoru, takže docela pohodička. Chvíli v lese, chvíli po sluníčku. Chvílemi se nám otevírají i pěkné výhledy.

Když se cyklotrasa prudce stáčí vpravo, my se musíme vydat do kopců, které jsou před námi. Jeden z nich je Klášťov, kam se potřebujeme dostat. Bez mapy v tabletu bychom to nezvládli. Na vrchol vede několik čárkovaných cest, tak snad dojdeme. Měly by to být 2 km prudkého stoupání.

Začínáme hned tou první – za potokem vlevo. Vypadá docela dobře, tak snad někde neskončí. Bedlivě to pozoruji na tabletu, kudy jdeme. Pak vidím, že bychom se měli vydat vpravo, ale tato cesta je ve skutečnosti téměř nevýrazná. Raději jdeme po stále stejné cestě – směr tak špatný není. Zdá se, ze dojdeme na modře značenou cestu, po které jsme chtěli jít zpátky. To by zase tolik nevadilo. Po 1 km stoupání jsme u turistického přístřešku Klášťov, který je na modré trase. Po ní další km stoupáme. Na rozcestí Klášťov-odb. odbočujeme po modré k vrcholu. Je to prudké, ale čekali jsme to horší. Po skoro 10 km jsme nahoře.

Klášťov (753 m) je nejvyšší vrchol Vizovické vrchoviny a nejvýš položené moravské hradiště. Na vrcholu lze rozeznat kamenný oválný val. Již od doby železné to bylo významné místo. První hradiště tady bylo v době haltštatské – cca v době 900 – 750 př. n. l.. Za Velkomoravské říše bylo obnoveno. Na poč. 21. století byly prováděny archeologické průzkumy, při kterých bylo nalezeno přes 700 železných předmětů z této doby - zemědělské nářadí, sekery, hroty šípů, zlomek čepele meče, výbava jezdců. Z toho odborníci usuzují, že mohlo jít o kultovní místo, kam lidé přinášeli cenné železné předměty pro slovanského boha ohně a bouře. Hora je opředena četnými legendami.

Na vrcholu je řada velkých kamenů, podle mapy je to skalní útvar Zámčisko, na nejvyšším bodě je to prý Čertův kámen. Snad je to ten kámen s křížem.  Pracně jsem hledala bližší informace. Podle pověsti tam ty kameny donesl čert. Prý je tam i otisk čertova ramene, hlavy a dokonce i kopyta. Nic z toho jsme samozřejmě neviděli. 

Na vrcholu je od r. 2008 naučný okruh dr. Jiřího Kohoutka, pojmenovaný po archeologovi a historikovi Kohoutkovi, pod jehož vedením se zde poč. 21. století prováděl archeologický průzkum. Stezka vede okolo vrcholu a seznamuje s hradištěm. Je na ní 8 zastavení. Samozřejmě jsme si ji prošli. Je to skutečně zajímavé čtení.

Přímo z vrcholu výhledy nejsou, stačí však sejít po modré jen kousek pod vrchol – tam je možno se kochat.

Vracíme se zpátky na rozcestí Klášťov – odb.. Po modré pokračujeme až na parkoviště. Větší část zpáteční cesty vede současně i po naučné stezce Vizovické vrchy. Celá měří 15 km – vede z Vizovic přes Klášťov dál do lesů a kopců. Je na ní celkem 15 zastavení s informacemi o přírodě a o zajímavých místech na trase. Sedmé zastavení je právě tady na rozcestí.

Zpáteční trasa je kratší, cca 7 km. Nelze říct, že jdeme jen z kopečka. Aby to nebylo tak pohodlné, občas musíme i do kopečka.

Na rozcestí Pod Suchým vrchem nás naučná stezka opouští – vede současně po žluté do Vizovic. My zůstáváme věrni modré a pokračujeme k autu. Konečně jsme v cíli. Jsme spokojení, ale hladoví, i když jsme měli na vrcholu svačinu. Výlet byl přece jen poměrně náročný.
Spát tu sice nechceme, ale jídlo zde ještě uvařím.
Na noc přejíždíme ke křížové cestě k Bojatínu. Snad to vyjde tam přespat.

Jedeme na jih a jihovýchod Moravy – 30. den/1. část: Vizovická vrchovina - rozhledna Doubrava - NS Vizovické prameny; cca 16 km dlouhý okruh: Loučka – hradiště Klášťov - skalní útvar Zámčisko – naučný okruh dr. Jiřího Kohoutka – NS Vizovické vrchy na mapě