Jedeme na jih a jihovýchod Moravy – 23. den–dopoledne: Javorník–rozhledna Drahy, Alej života; Kopánky–památková zóna, naučná stezka Javořinská; Kuželov–větrný mlýn; Hrubá Vrbka–monastýr; Velké nad Veličkou–pivovar Velický Bombarďák

I když bylo večer zataženo, v noci nepršelo, trochu se ochladilo a spalo se perfektně. Vlaky tu jezdí potichu, ty nás také nerušily. V autě je bylo slyšet míň, než kdyby okolo nás jelo auto.

Vstáváme po půl deváté, když odjel vlak. Svítí sluníčko. Ještě včera jsme toho docela dost nachodili, dnes to bude nad pohodovější.
Stále ještě zůstáváme v Javorníku. Jen přejíždíme na druhou stranu silnice, kde bývala rozhledna Drahy. Víme, že je zbouraná, ale Ota ji má ještě ve svém seznamu rozhleden, tak chce vidět aspoň místo, kde stála a zjistit, zda tam po ní něco zbylo.

Byla to dřevěná rozhledna, která byla postavena r. 2009. Byla 20 metrů vysoká, ukotvená do zabetonovaných kovových patek a do stran upevněna kotvícími lany. Na vyhlídkovou plošinu ve výši 19 metrů vedlo 106 schodů. I když se zdá, že byla vysoká, byla umístěna v sedle mezi kopci a od počátku byl prý značně omezený výhled – byly vidět jen okolní vyšší vrcholy. Údolím Veličky byly vidět ještě vrcholy Chřibů. I když prý o rozhlednu bylo pečováno, r. 2017 byl její stav havarijní a vstoupit na ní se mohlo jen na vlastní nebezpečí. V únoru 2021 byla bez náhrady odstraněna.
Ještě tady zbyla základová deska se třemi betonovými schůdky a kovovými patkami, ale také s držáky lan na betonovém soklu. Je to tu jako němá a smutná vzpomínka. I když tvrdili, že z rozhledny výhledy nejsou, nám se i ze země zdá, že je vidět do dálky pěkně. Také je tady pěkný dřevěný přístřešek. 

Místo bylo a stále je využito ještě k jiným účelům. Vedení obce se domluvilo s rodiči dětí a vznikla zde Alej života. Každý rodič nově narozeného dítěte tady má možnost vysadit pro dítě strom – javor. Ten první tu byl zasazen již 7. 11. 2015. Stromy jsou označeny křestním jménem dítěte. Takhle aspoň dítě bude vědět, kde má své kořeny a budou mít o důvod víc se sem v dospělosti vracet.

Pak přejíždíme do centra obce Javorník. První písemná zmínka o obci je z r. 1350. Tady se chceme projít po části naučné stezky Javořinská. Celá měří 45 km, začíná na nádraží ve Velké nad Veličkou a má v podstatě 3 různě dlouhé okruhy, kde na 14 zastaveních je možno se seznámit s historickými i přírodovědnými zajímavostmi pohoří Bílých Karpat. Nám by stačilo projít si ten nejkratší okruh – cca 4,5 km. Parkujeme v obci Javorník u obecního úřadu, ale také u zvonice, která byla postavena r. 1733. Za ní byl hřbitov, který se používal až do r. 1956. Z něho se zachovala jen ohradní kamenná zeď. Tady je také plánek celé stezky.
Obec opouštíme po NS východním směrem. U pravděpodobně bývalého statku s úžasnou kamennou zdí po NS odbočujeme vpravo. NS není značená. Podle mapy má před nějakou pilou odbočit vpravo do kopce, pravděpodobně podle hradby. Jenže tady nikde žádná cesta není vidět, louka je mokrá a tráva vysoká. Tudy to tedy nejde.

Vracíme se k dřevěným stodolám, kde odbočujeme vlevo a obcí procházíme na další část NS a na modrou značku. Po ní se vydáváme vlevo do části Kopánky, kde je vesnická památková zóna. Žili zde drobní rolníci, zemědělci, lesní dělníci a bezzemci, proto zdejší usedlosti jsou malé a stojí hustě u sebe se štítem do ulice. Typická je valbová střecha. Domky se stavěly z kamene, dřeva a hlíny. V 16. století zde žili téměř jen evangelíci. Po vyhlášení tolerančního patentu byl v obci v roce 1782 postaven evangelický kostel. Po požáru r. 1851, při kterém shořel nejen kostel i fara a církevní škola, byl r. 1855 obnoven. Za zmínku stojí i hezky opravená fara. Pod střechou je štuková výzdoba, která je připomínkou nejznámějších evangelíků – Mistr Jan Hus, Petr Chelčický, Lukáš Pražský, Jan Blahoslav a J. A. Komenský.

Víc tu toho neuvidíme, vracíme se po modré k autu. Nakonec jsme neušli ani 3 km.

Zajíždíme se podívat do Kuželova, kde je poslední plně funkční větrný mlýn holandského typu u nás. Včera odpoledne jsme tam nejeli, protože nám bylo jasné, že bychom už prohlídku nestačili. Byl postaven r. 1842. Až do r. 1946 se v něm mlelo nejen pro zdejší obyvatele, ale i pro lidi z okolních obcí. R. 1973 byl vyhlášen kulturní památkou, byl proto převeden do správy Muzea Brno a byl rekonstruován. Mlýn je opět schopný mlít, ale už je využit jen jako muzejní exponát. Mlýn je postaven tak, aby vždy bylo větrné kolo natočeno proti větru. To umožňuje střecha, která se otáčí kolem svislé osy mlýna. Vedle mlýna je původní hospodářské stavení, kde je expozice horňáckého bydlení a ukázka hospodaření na přelomu 19. a 20. století.

V 11,50 se chceme jít podívat k mlýnu, který je v ohrazeném prostoru. Úředním tónem mi chlap sdělil, že příští prohlídka je ve 13 hodin, že mají polední přestávku. Dokonce mne tím tónem tak zaskočil, že jsem mu ani neřekla, že by to mohli na stránkách muzea mít uvedeno. Bylo mi jasné, že tu tak dlouho čekat nebudeme. Když jsem řekla, že si ho aspoň vyfotím a myslela jsem, že mne na chvilku pustí dovnitř, ještě úřednějším hlasem mi odpověděl, že jedině zvenku. Fakt to byl zážitek s ním komunikovat.

Projíždíme Hrubou Vrbkou, kde na chvilku zastavujeme. Je tady pravoslavný monastýr svatého Gorazda, celým názvem Pravoslavný monastýr svatého mučedníka biskupa Gorazda. Pro lepší pochopení celé situace se musím zmínit o zdejším Gorazdovi, který se v obci narodil jako Matěj Pavlík r. 1879. Vystudoval arcibiskupské gymnázium v Kroměříži a bohosloveckou fakultu v Olomouci. R. 1906 byl vysvěcen na katolického kněze. Vždy se však zajímal o východní křesťanství. R. 1921 byl vysvěcen na pravoslavného kněze. Přijal jméno Gorazd II.. O 4 roky se stal biskupem Československé náboženské obce pravoslavné. Po atentátu na Reinharda Heydricha se ukrývali výsadkáři v kryptě pravoslavného chrámu sv. Cyrila a Metoděje v Praze. Po jejich smrti chtěl zabránit perzekucím pravoslavné církve a rozhodl se všechnu vinu vzít na sebe, i když o tomto úkrytu původně nevěděl. Nakonec byl v červnu 1942 zatčen a 4. září popraven. Represím však nezabránil. Pravoslavná církev byla zakázána, její majetek zabaven a všichni duchovní byli deportováni na nucené práce do Německa. Ve dnech 4. - 6. září 1987 byl svatořečen.

R. 1989 mu byl v obci vedle jeho rodného domku zbudován památník, kde jsou uchovány dopisy, které psal, dobové novinové články a liturgická roucha, která používal.

R. 1992 byl památník rozšířen o monastýr (pravoslavný mužský klášter). Součástí monastýru je i kaple, která je volně přístupná. Slouží také jako místo k přespání pro poutníky. Jezdí sem Bulhaři, Srbové, Rusové a Ukrajinci, kteří žijí a pracují v Čechách a na Moravě. Původně byl budován s respektem k Horňácké tradici. Od rekonstrukce r. 2017 ho zdobí dvě výrazné zlaté věžičky zhotovené po vzoru východní Evropy.
Dnes to máme skutečně samou zastávku. Jen kousek od monastýru je řada stodol. Soubor chráněných stodol je o kus dál – na konci obce. Jsou podobné, ale je jich tam daleko víc. Jsou z 18. a 19. století - kromě stodol tu je i několik návesních komor. Jsou postaveny z kamene a nepálených cihel (tzv. Kotovic).

Teď už konečně pokračujeme podle plánu. Jedeme do Velké nad Veličkou, kde je pivovar Velický Bombarďák. Mám poznamenáno, že má otevřeno jen ve všední dny, ale mám i telefon, na který můžeme v případě potřeby zavolat. Uvidíme, jak to dopadne. Daleko to nemáme.

Nejdřív něco z historie zdejšího pivovarnictví. Již na poč. 20. století byly v obci malé domácí pivovary. Na tuto tradici navázal Velický Bombarďák, který r. 2014 tady začal budovat vlastní pivovar. Již 3 roky před tím se chlapci snažili o zdokonalování vaření piva. Nyní vaří již 17 různých druhů piv. Od klasické destíky až po zahraniční speciály.
Když jsme dorazili do obce, našli jsme jen domek – zavřený, ale s označením pivovaru. Všimli jsme, že na návsi jsou hasičské soutěže a pivovar tam má svůj stánek. Kromě točeného piva měli i jedno v petce – Hasičské – uvařené speciálně pro tuto akci. Samozřejmě jedno kupujeme. Škoda, že není možno jich koupit víc. Včera u vodní nádrže Lučina jsme ho prvně ochutnali a pochutnali jsme si. Tak snad někdy jindy nebo někde jinde. Odjíždíme.

Okolo pivovaru Louka dnes jen projíždíme, včera jsme si koupili piva dost, zatím nám to stačí. Dnes se zdá, že jsou stejně všichni v Čechově Dvoře.

Konečně plánujeme trochu delší zastávku - v Blatnici pod Sv. Antonínem. V části Stará Hora je sklepní ulička, snad tam bude možnost i degustatce. O kousek dál je poutní areál Svatý Antonínek. Tam se nám snad podaří si uvařit oběd.

Jedeme na jih a jihovýchod Moravy – 23. den–dopoledne: Javorník–rozhledna Drahy, Alej života; Kopánky–památková zóna, naučná stezka Javořinská; Kuželov–větrný mlýn; Hrubá Vrbka–monastýr; Velké nad Veličkou–pivovar Velický Bombarďák na mapě