Jedeme domů – Boží Dar – Vápenka a Uhelna Kovářská – Perštejn, zřícenina hradu a pivovar Chalupník – přírodní rezervace Louka vstavačů u Černýše – Plzeň

Naše dovolená nám skončila. Na výlet se už nechystáme. Rozhodli jsme se však jet domů oklikou a cestou ještě navštívit několik zajímavostí. Tentokrát to je v režii syna, který to vše perfektně naplánoval. My se pouze podřídili – a musím říct, že rádi.

Z města odjíždíme přes Loučnou pod Klínovcem, aspoň se ještě pokocháme výhledy na námi navštívené vrcholy – Klínovec i Fichtelberg. Za Loučnou odbočujeme po vedlejší silnici přes Háj a zastavujeme u vlakové stanice Kovářská. Tady necháváme auta a dál musíme pěšky – po zelené přes trať, asi 15 - 20 minut to je k bývalé vápence. Důvod zastavení nám Standa utajil, takže docela žasneme. Jsou zde poměrně dost zachovalé zbytky vápenky z 1. poloviny 19. století. Zpracovávala vápnitý dolomit, který se těžil ve dvou sousedních menších lomech. Provoz byl ukončen r. 1924. Je to mimořádná památka vápenictví nejen v tomto regionu.

Vracíme se stejnou cestou k autu a pokračujeme po silnici dál stále rovně do městyse Kovářská. Obec byla založena cca ve 2. polovině 16. století. Její vznik souvisí s těžbou a zpracováním železné rudy, která se zde těžila až do 1. čtvrtiny 19. století. Ve 2. polovině 20. století byla velká část domů upravena na rekreační chalupy. Bez zastavení mineme vpravo při silnici stojící vilu továrníka Antonína Kally, který r. 1910 na druhé straně silnice založil továrnu na zpracování ryb.
Odbočujeme vpravo směrem na Perštejn, ale hned u rybníka zastavujeme. Zde vpravo hned u silnice je zřícenina dalšího objekty – zřícenina uhelny. Byla postavena r. 1599. Zde se skladovalo dřevěné uhlí pro nedaleko stojící vysokou pec. Ta se už nedochovala. Zpracovávala se v ní železná ruda, stříbro či olovo, které se zde těžilo.

Po silnici jsme pokračovali až do obce Perštejn. Přejížděli jsme hřeben Krušných hor, naštěstí autem. Na kole bych to skutečně jet nechtěla. Silnice byla poměrně úzká, samá serpentina a na mě až moc z kopce. První písemná zmínka o této obci je z r. 1344. Od 16. století se tu zpracovávala železná ruda z nedalekých dolů. První železárny zde byly vybudovány r. 1574. Železárnám v Kladně a Ostravě, které vznikly ve 2. polovině 19. století, konkurovat už nemohly. Proto koncem 19. století ukončily svoji činnost.

V té době stál na břehu místního rybníka hamr, po jeho zbourání cca r. 1889 zde byla postavena továrna na prýmky. Nový majitel ji o rok později vybavil parním strojem a vodní elektrárnou a rozšířil výrobu. Začal vyrábět i krajky, záclony, tkalouny a nitě. Po r. 1945 majitel s rodinou opustil Perštejn a továrnu řídil národní správce. Kolem r. 1950 ji vlastnilo výrobní družstvo Vkus Teplice, které tady šilo spací pytle.

R. 2008 celý objekt koupil místní podnikatel Miroslav Chalupník, budovu zrekonstruoval, postavil novou kuchyň i restauraci a vybudoval zde pivovar. V dubnu 2013 uvařil 1. várku piva. Pivovar jsme našli snadno – z hlavní silnice jsme odbočili vlevo. Jen jsme zde postrádali parkoviště. Parkuje se u krajnice. Moc místa tu není. Samozřejmě jsme museli zdejší pivo ochutnat a protože bylo po poledni, rozhodli jsme se zde i najíst.

Po obědě jsme si naplánovali procházku – po modré jsme vystoupali do prudkého kopce na zříceninu hradu Perštejn (466 m). Od pivovaru to snad není ani kilometr. Právě v souvislosti s tímto hradem byla první písemná zpráva r. 1344. Bohužel se přesně neví, kdo hrad na příkrém skalním ostrohu ve 2. polovině 13. století založil. Měl mohutné opevnění s trojitým náspem a příkopy. Hrad samozřejmě měnil majitele, ještě r. 1508 byl obnoven. Po r. 1530 hrad spravovali královští úředníci – hrad zastavovali, nikdo se o něj už nestaral a ten pustl. Od r. 1963 je chráněn jako kulturní památka. Dochovaly se rozsáhlé zbytky zdí. Nahoře se dočtete něco málo z historie hradu a snad i o jeho domnělém zakladateli. Samozřejmě nechybí ani informace o zdejším děsivém přízraku – zlé hradní paní. Zříceninu jsme si prošli, i když je hodně zarostlá. Cestičky však jsou prošlapané.

Po návratu byli řidiči přesvědčeni, že alkohol z nich vyprchal (také proto jsme moc nepospíchali) a vyjeli jsme již směr Plzeň. Jana, studovaná milovnice kytiček, ještě naplánovala zastávku na přírodní památce Louce vstavačů u Černýše, která se rozkládá po levém břehu Hučivého potoka na severním okraji vesnice Lužný, která je částí obce Perštejn. Zajížďka je to tedy nepatrná. Louku i s informační cedulí jsme našli, jen bohužel to nejzajímavější, kvůli čemu je louka chráněna, jsme nenašli. Možná i proto, že jsme nechtěli louku celou pošlapat.

Tady jsme se rozloučili a každý už dojel domů sám. My přímo, mladí přece jen museli ještě nějakou tu zastávku kvůli malému Tomáškovi udělat. Venku se udělalo neskutečné horko, velký průvan mu v autě dělat nechtěli, museli mu tedy vlhčit vzduch a také to občas trochu provětrat. Prostě nahradit klimatizaci.Dojeli tedy později, ale také spokojení a v pořádku.

Jedeme domů – Boží Dar – Vápenka a Uhelna Kovářská – Perštejn, zřícenina hradu a pivovar Chalupník – přírodní rezervace Louka vstavačů u Černýše – Plzeň na mapě