Jedeme do našich severních hor - 30. den - odpočinkový: Hostinné - městská památková zóna (kostel, klášter a Olivetská kaple), Zvičina - Raisova chata a rozhledna; nádherný západ slunce

I když v předpovědi tvrdili, že budou rána chladná, až okolo 6 stupňů, tak tady to neplatí. V noci bylo teplo, v autě teplota neklesla pod 17 stupňů, i když jsme měli celou noc nedovřené dveře. V osm bylo venku už 15 stupňů - ve stínu.

I když nejsme na sluníčku, v pohodě venku snídáme. Je docela teplo a nefouká to. Obloha je bez mráčku, zase asi bude horký den. Dnes to snad konečně bude trochu odpočinkové. I když jsem spala dobře a i když jsme toho včera zase tolik nenachodili, jsem už nějaká utahaná.

Jako první děláme zastávku v Hostinném. Město má dlouhou historii. Již v době hradištní tady byla prastará osada. Město bylo založeno za vlády Přemysla Otakara II.. R. 1270 se o městě píše jako o Orlím hnízdě, které bylo založeno nad soutokem Labe s potokem Čistá. R. 1990 zde byla vyhlášena městská památková zóna.

Parkujeme zdarma u kostela Nejsvětější Trojice, který je nejstarší kamennou stavbou ve městě. První zmínka o kostele je stejně jako o městě z r. 1270 - v tomto roce byl vysvěcen. Výrazná přestavba byla gotická kolem r. 1539, v letech 1572 - 1610 byl upraven renesančně. Z té doby se dochovala kazatelna, ale i 53 metrů vysoká šestipatrová věž. Okolo kostela je ohradní zeď s bohatě zdobenou bránou a skalními reliéfy, podél ní je 14 kapliček křížové cesty.

Vedle kostela je renesanční fara, která byla postavena r. 1525 a pak znova po požáru r. 1578. Fasáda je zdobena sgrafity. Z druhé strany kostela - na místě původního hradu byl v 16. století postaven renesanční zámek. V 17. století zámek vyhořel, už nebyl opraven a dále chátral. R. 1835 byl přestavěn na papírnu. V současné době je to ostuda města.

Ulicí E. Votočka jdeme na čtvercové Náměstí, kde stojí řada městských domů, které pochází ze 16. - 18. století. Je to tady moc hezké - všechny domy si zachovaly podloubí. Dominantou náměstí je radnice. Na náměstí stála již v pol. 15. století. R. 1525 byla postavena ta stávající radnice. V 16 století byla přestavěna, přibyla k ní věž. Po požáru byla r. 1610 opět přestavěna a ozdobena sgrafity. Přesto se z období mezi lety 1525 – 1560 dochovaly některé prvky z místního červeného pískovce. Věž byla r. 1641 doplněna téměř pět metrů vysokými sochami obrů v italské zbroji. Na věži je vyhlídkový ochoz, který je přístupný veřejnosti.

Uprostřed Náměstí je raně barokní morový sloup z r. 1678, který měl město ochránit před morovou nákazou.

 

Z Náměstí míříme ke klášteru s kostelem. Potok Čistá přecházíme po 16,5 metru dlouhém železobetonovém obloukovém mostu z r. 1910. Most má horní oblouk a zavěšenou mostovku. Takto se stavěly mosty v horských oblastech kvůli zvýšenému průtoku vody.

Už vidíme kostel sv. Františka Serafinského, který byl přestavěn ze staršího hřbitovního kostela. Je součástí areálu františkánského kláštera, který byl v letech 1677 – 1684 vybudován za hradbami města. Postavil ho Wolfgang Dientzenhofer, starší bratr Kryštofa Dientzenhofera podle plánu pražského stavitele Martina Reinera v raně barokním slohu. Součástí konventu byla knihovna. V přízemí byla klášterní lékárna. V 1. patře byl r. 1728 zřízen špitál pro poutníky a chudé. V areálu byla zelinářská a bylinná zahrada. Františkáni si sami vyráběli léčivé masti a čaje, chovali včely. R. 1950 klášter příslušníci tehdejší státní bezpečnosti uzavřeli, řádoví bratři byli uvězněni v internačním táboře.

V letech 2011–2012 byla provedena mohutná rekonstrukce (dokonce byla oceněna jako Stavba roku). Areál se stal kulturně-společenským centrem regionu. Je tam muzeum, galerie, knihovna, prostory pro zájmovou činnost spolků a neziskových organizací atd. V kostele je galerie antického umění. Sbírka sádrových odlitků antických soch, většinou z 19. století, je největší a nejcennější kolekcí svého druhu v České republice. Původní hřbitov po válce pustl, r. 1992 byl zcela zrušen. Na jeho místě byl založen Park smíření.

Tady objevujeme Penny Market. V sobotu se máme sejít s našimi kamarády na Šerlichu v Orlických horách, tak ať je máme čím přivítat, příp. co po večerech nabídnout.

Ještě se jdeme podívat Hradební ulici k pomníku císaře Josefa II., který byl vyroben r. 1906 z kerarského mramoru. Je vzpomínkou na tři jeho návštěvy ve městě. Socha byla r. 1921 odstraněna jako symbol zaniklé habsburské říše. Nebyla však zničena, proto sem mohla být r. 1999 vrácena.

Přes parkoviště procházíme ještě dál k Olivetské kapli. Byla postavena v pozdně barokním slohu r. 1777 zdejším občanem. Odborníci ji hodnotí jako architektonický skvost, je největší svého druhu ve střední Evropě. Při rekonstrukci v letech 2001 - 2003 byla objevena a obnovena původní výmalba z r. 1777, která zobrazuje Kristovo utrpení na cestě z Olivetské hory do Golgoty. Pět pískovcových polychromovaných soch v životní velikosti zobrazuje modlícího se Krista na hoře Olivetské, anděla a tři spící apoštoly.

K autu se vracíme okolo nového koupaliště, které bylo  9. června 2021 po 20 letech slavnostně otevřeno.

Houby nám skoro pěkně doschly. Podušené houby v peřině vydrželi studené, takže vše je, jak má být.

Pokračujeme ještě kousek na jih. V obci Mostek odbočujeme po cyklotrase, abychom si udělali oběd - tu slibovanou smaženici. My jsme ve stínu, na kládách na sluníčku dosouším houby,. Doufám, že je tu nenecháme.

Nakonec dopadlo vše dobře. Najedli jsme, houby se dosušili, spokojeně odjíždíme.

 

Pokračujeme na Zvičinu, kde je Raisova chata s rozhlednou. Byli jsme tady před 3 lety, jenže rozhledna byla tehdy zavřena. Teď píšou, že je chata otevřena od středy do neděle od 11 do 22 hodin a v té době, že je otevřena i rozhledna - minimálně od června do září. Jenže jedna věc je psána, druhá je dána. Vše je zavřeno. Jen se zdá, že je na chatě někdo ubytovaný.

Pro nás to znamená, že můžeme na parkovišti bez problémů přespat. V plánu jsme měli ještě odpoledne si udělat cca 6 km dlouhou okružní procházku přes tři kapličky a vyhlídkovou věž, která byla vybudována z malého skokanského můstku. Jenže mně se absolutně nikam nechce. Cestujeme prakticky bez většího odpočinku a já zjišťuji, že ho skutečně už potřebuji. I Ota si prý rád odpočine. Na rozhlednu zajedeme zítra, dnes odpoledne už budeme lenošit. Vytahujeme křesílka. Jsou tu daleké výhledy, dnes bohužel zamlžené, ale přesto je tu hezky. Možná toho ráno uvidíme víc.

Ota si otvírá pivo, já si jdu uvařit kávu. Většinou už ji odpoledne nepiji, ale potřebuji nějaký životabudič. Snad večer usnu.

Upravujeme zítřejší trasu, abychom zajeli na rozhlednu na skokánku. Naplánovanou trasu už musíme opustit a přesunout se na Šerlich. Lépe nám to vyjít nemohlo - odtud jsme se už chtěli pomalu vracet domů. Protáhneme to tedy dál na východ a zastavíme se v Kuksu. To máme v plánu už delší dobu.

Užíváme si volného pozdního odpoledne. Na sluníčku je stále ještě teplo, i když to tady nahoře docela profukuje. Chystám večeři, když najednou přijíždí několik aut. Brzy jsme pochopili proč. Tady se nádherně pozoruje západ slunce. Je to docela fofr, že jsem stačila jen vytáhnout foťák, ale už nestačila vyběhnout za chalupu. Dnes slunce nejdřív zapadá za pruh mraku. Nejdřív tedy zmizí, po chvíli ještě vylézá o kus níž a zapadá za další proužek děravého mraku a pak už za obzor.  Nakonec se mi podařilo  se přesunout ještě o kousek dál, aby mi pohled nerušily žádné výtvory civilizace. Kochám se a ještě fotím jako divá, jen nevím, jak to na fotkách bude vypadat. Najednou se vedle mne postavil motorkář a po chvilce mi nabízí dalekohled - skutečně tento pohled byl ještě zajímavější. Byl moc hodný. Je to všechno chvilka a sluníčko už je skutečně pryč. Ale také se najednou silně ochlazuje, že se stěhujeme do auta. Sedíme v kabině a pro změnu pozorujeme, jak se v obcích pod námi rozsvěcují světýlka, jak se po nebi posouvá měsíček, dokud i on nezapadne, jak se rozsvěcují hvězdičky. Dlouho je na západě vidět zdola nasvícený červánkový pás. Prostě je to tady skutečně jako v pohádce. Tohle se často nevidí. Zase jsme dnes byli ve správnou chvíli na správném místě. My skutečně máme štěstí.

Jedeme do našich severních hor - 30. den - odpočinkový: Hostinné - městská památková zóna (kostel, klášter a Olivetská kaple), Zvičina - Raisova chata a rozhledna; nádherný západ slunce na mapě