Jedeme do našich severních hor - 29. den - dopoledne: Temný Důl - Dixova brusírna dřeva a 2,5 km dlouhá procházka na lesní hrádek Aichelburg

Spali jsme v Černém Dole na hranicic KRNAPu ve výšce okolo 700 metrů, takže docela vysoko. Přesto se venkovní teplota v noci venku pohybovala mezi 10 a 15, v autě bylo o trochu víc, takže super. Ráno jsme ve stínu, zatím co všude svítí sluníčko. Jen o kousek dál je domek Horské služby, chlap tam sedí na verandě a pokukuje po nás. Té boudy a znaku na ní jsme se včera nevšimli. Raději hned odjíždíme.

Jedeme na parkoviště Skiareálu Černý Důl. Na spaní se nám to včera moc vhodné nezdálo, ale na snídani tam bude fajn. Je to velké parkoviště, kde na sluníčku snídáme. Je tu nádherně, ani se nám nechce odjíždět. Až je nám vedro. Taky jsem pochopila, proč mi bylo včera tak divně. Jsou to hrozné změny, které já nesnáším.

Dnes směřujeme ještě na sever - na východní okraj Krkonoš. V benzince ve Svobodě nad Úpou tankujeme, auto už má taky žízeň. Sice nejraději tankujeme u OMV, ale kde je jí tady konec. Musíme brát, co tu mají.

Parkujeme v bývalé obci Temný Důl. Je roztažená podle silnice a podle Úpy. Jako parkoviště to vypadá, i když označené to tak není. Chceme odtud vyrazit po neznačené cestě k lesnímu hrádku Aichelburg. V nedaleké roubence je na zahradě paní - jdu se zeptat, zda je hrádek skutečně přístupný. Ještěže tam paní byla. Dozvěděli jsme se, že v nedalekém infocentru Veselý výlet nám proti záloze zapůjčí klíč. Není to daleko, ale je to po hlavní silnici s poměrně velkým provozem, nechce se nám tam motat pěšky. Vracíme se autem. Paní nám tam doporučuje na hrádek jinou trasu s prudším stoupáním, navíc nám nedoporučuje námi vyhlédnuté místo k parkování. Občas tam prý přijedou dřevaři.

Nám se to samozřejmě nelíbí - ani jedno, ani druhé. Vracíme se zpátky a s dovolením paní v roubence parkujeme blízko její chalupy. Dřevařům tam vadit nemůžeme.

I když to údajně není parkoviště, tak je tady informační tabule s informacemi o zdejší oblasti, kde byla r. 1846 založena sklárna - jedna z největších v Čechách. Bylo zde ideální místo, dostupné bylo dřevo i voda. O pár let později tady na břehu Úpy stálo dalších 20 objektů - byly zde hutě, brusírna, palírna, sklad potaše, mlýn a řada dalších výrobních objektů. Krize nastala r. 1897, když většinu těchto objektů zničila povodeň. Pak se zde už jen brousilo sklo. I to však zaniklo po r. 1945.

Kousek musíme jít po hlavní, ale za chvilku odbočujeme vlevo přes řeku a stoupáme námi vybranou neznačenou cestou po kamenité cestě. Je sice trochu delší, ale stoupání je tak rozložené. I tak je to docela prudké. Brzy pod námi vidíme areál bývalé Dixovy brusírny dřeva, technickou památku. Byla postavena r. 1868 a jako jediná se zachovala. Ve 2. pol. 19. století jich tady bývalo víc. Připravovaly se v nich suroviny pro papírny. Ze smrkových klád se pomocí pískovcových brusných kol vyráběla dřevěná vláknina. I tyto brusírny po r. 1945 většinou zanikly. Dixova brusírna byla r. 1905 rozšířena o třípodlažní výrobní halu na výrobu balícího papíru a lepenky, kde pracovalo až 40 lidí. Dne 21. 4. 1965 brusírna vyhořela. Po rekonstrukci zde výrobní družstvo Mechanika vyrábělo drobné spotřební předměty až do r. 1990. Od r. 2017 areál vlastní nový majitel, který tady chce otevřít multifunkční centrum, regionální restauraci a pivovar. Samozřejmě to nebude hned.

Jdeme lesem, stoupáme a najednou konečně sbíráme houby, dokonce i pravé hřiby. Prvně za letošní podzim.

Přicházíme na křižovatku s červeným místním okruhem. Po něm odbočujeme vpravo, pro změnu z kopce, dokonce klesáme po prudkých kovových i dřevěných schodech. Stále ještě sbíráme houby.

Tento malý hrádek Aichelburg ve stylu středověkých tvrzí postavil r. 1863 lesní personál panství Maršov k poctě náhle zemřelého hraběte Bertholda Aichelburga, který byl oblíbeným zdejším mecenášem. Zemřel v 38 letech. Tehdejší kamenná stavba s věží byla kryta dřevěným krovem s šindelovou krytinou. Ve sklepě byla stáj pro dva poníky. Dokonce tu byla krytá lesní střelnice a restaurace, na nádvoří a okolních terasách se tancovalo.

Když r. 1883 celé panství zakoupil rod Černín - Morzinů, zůstal hrádek opuštěný, začal chátrat, cesty postupně zarostly. V hradní síni se propadl strop.

R. 1996 byla založena Hradní společnost Aichelburg. Z původní kamenné stavby zbyla čtyřboká věž a klenutý sklep. Během r. 1998 a 1999 byl hrad uveden do současné podoby - místo kamenné síně byla postavena dřevěná. Do síně byla vrácena původní busta Bertholda Aichelburga, která byla do té doby ukryta v hrobce Aichelburgů v Horním Maršově. Z Velké Úpy přes hrádek a další zdejší pamětihodnosti vede místní červeně značená vycházková trasa Aichelburg, na které je 27 informační panelů. R. 2000 byl hrádek znovu zpřístupněn veřejnosti. Od r. 2012 vede k hrádku ocelový mostek. Původní dřevěný se r. 2010 propadl pod svatebčany, kteří se na něm shromáždili, aby se vyfotografovali.

I když hrad není přímo historickou památkou, je to tu zajímavé. V síni jsou fotky majitelů a busta hraběte. Nechá se vyjít na malou terásku a po dřevěném novém schodišti vystoupat do nevysoké kamenné věže. Schody končí na malé půlkruhové plošince, ze které se lze podívat čtyrmi okénky. Moc toho vidět není, ale je to tu zajímavé. Jen Ota je lehce zklamán. Myslel si, že se dostane na cimbuří, kde se bude jako hradní pán procházet. Má smůlu. Ale jinak je spokojený, máme zase spoustu zážitků.

Procházíme se po okolních teráskách, ještě sbíráme houby, ale pak už se vydáváme stejnou cestou zpátky. Prudce klesat po místní červené cestě a následně se vracet po hlavní silnici se nám nechce.

Vracíme se k autu a přejíždíme na parkoviště k infocentru. Já jdu chystat k obědu zeleninový salát, v tom dnešním horku je to ideální. Také krájím část hub na sušení. Ty menší a vlhčí nechám na večeři - bude smaženice. Ota šel vrátit klíč. Chvíli váháme, zda tady nemáme koupit lahvinku piva Sněžka z Pece pod Sněžkou, alenakonec jsme to zavrhli. Rádi bychom se zastavili v pivovaru. Snad to vyjde. Než udělám oběd, jde nabrat vodu na mytí k jednomu horskému přítoku, který se tady nedaleko vlévá do Úpy. Ta si tady krásně bublá.

Na skok se zastavujeme u brusírny dřeva, kde předpokládáme, že budou nějaké bližší informace. Kromě info tabule je tam i krámek, kde má paní burčák. Chvilku váhám, hned mi nabízí ochutnávku. Je dobrý, trochu sladší, ještě ho můžeme nechat dojít. Jenže to asi nehrozí. Kupuji jen 0,5 l, než jsme dojeli do Horní Malé Úpy, už ho mám v sobě.

Jedeme do našich severních hor - 29. den - dopoledne: Temný Důl - Dixova brusírna dřeva a 2,5 km dlouhá procházka na lesní hrádek Aichelburg na mapě