Jedeme do našich severních hor - 25. den: Semily-Cimrmanova rozhledna; Jizerské hory-cca 10 km dlouhý výlet: parkoviště pod Špičákem-Tanvald (rozhledny Tanvaldský Špičák a Špička)-Albrechtice v Jiz. horách (rozhledna Světlý vrch-vyhlídka na vodojemu)

Tábořiště Areál Paraplíčko je u silnice a kousek odtud jezdí i vlak. Čekali jsme, že nás něco bude rušit, ale neslyšeli jsme vůbec nic. Bylo tu skvěle.

Vstáváme skoro až v devět. Jsme hrozní spáči. Vstali jsme však přesně tak, že na naše auto už svítí sluníčko. Všude jinde je ještě stín. Je to hned veselejší. Dnes máme rozhlednový den.

Po snídani zajíždíme do městské části Nouzov, která je na severovýchodním okraji Semil. Je to sice trochu zajížďka, ale je tam Cimrmanova nejnižší rozhledna. Takže tam se musí.

U rozhledny je samozřejmě informační tabule s příběhem - jak zde byl Jára Cimrman, jak se tady kochal výhledy a jak se rozhodl zde na kopci udělat rozhlednu s mínusovým znaménkem - tedy pod úrovní okolního terénu. Na památku své přítomnosti zde samozřejmě zanechal i několik svých vynálezů. Je tam prototyp Cimrmanova dalekohledu, telefonní budka (Luxfon), která umí vyrobit elektrický proud. Právě sem na hřebík pověsil své brusle po neúspěšných bruslařských pokusech. Dokonce je zde pyramida, která označuje střed světa podle J. Cimrmana.

Skutečnost je samozřejmě trochu jiná. Tuto rozhlednu postavili místní cimrmanologové Rudolf Farský st. se svým synem r. 2005. O rozhlednu se i nadále starají. V letech 2020 a 2021 ji i okolí opět upravili. Plocha rozhledny je vydlážděná, jen se musí sejít o jeden schůdek. Nechybí tady ani panoramatické obrázky toho, co je vidět: město Semily, Ještědsko-kozákovský hřbet, Ještěd, Jizerské hory, Český ráj, Krkonoše. Blízko je výklenková kaple sv. Benedikta - ta asi s J. Cimrmanem nemá nic společného. Je to samozřejmě místní rarita, ale je to i příjemné zpestření.

Když jsme si řekli, že máme rozhlednový den - tak si chceme udělat pěší výlet na dvě rozhledny. Stáčíme to na sever a parkujeme na parkovišti Horní Tanvald, které je na západním okraji Tanvaldu.

Počasí nám přeje, je hezky. Zpočátku je stoupání poměrně pozvolné. Z parkoviště jdeme po modré na rozcestí Špičák - jižní sedlo. Tady se odbočuje na novou rozhlednu Špička. Necháváme si ji až na zpáteční cestu. Nejdřív jdeme na vrchol Špičák, kde je stará kamenná rozhledna Tanvaldský Špičák. Ota si tam vyšlápl na podzim před 3 roky, když jsme pár dnů pobývali v Albrechticích v Jizerských horách. Jenže to byla rozhledna zavřená. Mne tehdy po celodenním výletu náročný výstup odradil Dnes jdeme z druhé strany, výstup je trochu méně náročný, samozřejmě nastoupat 250 metrů musíme.

Když z relativně pohodlné cesty zelená odbočuje vlevo do prudkého kopce, s Otou se rozdělujeme. Ota odbočil, já pokračuji ještě kus rovně a vlevo odbočuji o kus dál po modré turistické trase. Je to o kousek delší, ale jedno náročné stoupání jsem obešla. To další mne čeká. Jdu však svým tempem, nespěchám. Když jsem dorazila nahoru, má už Ota před sebou půllitr s pivem. To mne nepřekvapilo, on jde snad stejným tempem po rovině i do kopce. To by mne zabilo.

Vrchol Špičák je již od konce 19. století cílem turistů. Konaly se zde však i politické akce, např. dne 18. 6. 1893 se zde konal Tábor lidu za všeobecné volební právo a zkrácení pracovní doby.

Zajímavé je, že vrchol Špičáku vlastnila celá řada majitelů - každý měl vždy úzký pozemek. V průběhu 80. let 19. století se 4 majitelé domluvili a postavili tady boudu, kde prodávali lahvové pivo. Zájem byl veliký a tak se domluvili další čtyři majitelé a nedaleko postavili další chatku. V té době byl nejlepší výhled z Fanterovy skály, která byla r. 1889 zpřístupněna jako vyhlídka. Byl l ní připevněn železný žebřík. Tato úžasná vyhlídka je tam stále a je z ní pěkný pohled na Albrechtice, Jiřetín a širé okolí. Vedle jsou ještě další dvě skály, na které jsou vytesané schody. Z nich už však tak pěkný výhled není.

R. 1904 obě boudy shořely a na vrcholu je nahradila dřevěná výletní chata s restaurací, tzv. Stará bouda. Ta bohužel z neznámých důvodů 3. listopadu 1905 také vyhořela. Překvapivě místo chaty s občerstvením se r. 1908 začalo se stavbou 18 metrů vysoké kamenné rozhledny. V dalším roce byla zkolaudována a hned sem přilákala davy turistů. Proto byla k rozhledně přistavěna restaurace a 31. července 1910 otevřena. Po válce r. 1923 sem byl zaveden vodovod a v letech 1929-1930 byl stávající objekt rozšířen. Vznikly zde 2 restaurace, veranda, sál, 8 pokojů a místnost pro uložení sportovního náčiní. Byla sem přivedena elektřina. V této podobě se objekt zachoval do dnešních dnů.

Změnilo se jen okolí, jsou zde sjezdovky, cyklistické tratě, dětské hřiště.

Po občerstvení jsme samozřejmě vyrazili na rozhlednu. Na vyhlídkový ochoz ve výšce 14 metrů vede uvnitř věže 69 schodů (ještě před tím je nutné však vystoupat venku 32 schodů). Otevře se však nádherný a daleký kruhový výhled na Jizerské hory, Krkonoše, Tanvald, Kozákov, Ještěd, vodní nádrž Josefův důl, Jablonec n. N.. Jediné, co tu chybí, jsou panoramatické obrázky. V případě nepříznivého počasí se nemusí vycházet na ochoz - ve věži jsou okénka.

Tady (a vlastně už cestou) jsme zjistili, že nová rozhledna Světlý vrch, kam jsme se také chtěli jít podívat, je vlastně nedaleko. Je hezky, takže místo původních 5 km to natáhneme na 10 km.

Vrchol jsme si prohlédli, jen na Fanterovu skálu jsem nešla. Bylo tam neustále dost lidí, zatím co na rozhledně jsme byli sami. Tam se vstup platit nemusel, jen ten kruhový výhled tam nebyl.

Svačinu s sebou nemáme, jdeme na oběd a pak hned vyrážíme po modré. Kousek stejnou cestou po které jsme přišli, přes rozcestí pod Špičákem a dál až k parkovišti na rozcestí Albrechtice ve východní části obce. Až sem jsme klesali. Nyní nás samozřejmě zase čeká kousek stoupání, ale už to není tak prudké.

Míjíme několik roubenek a chráněný památný javor klen se zajímavě zatočeným kmenem, jehož obvod je 471 cm. Je 23 metrů vysoký. Najednou vpravo od cesty vidíme další nízkou rozhlednu, která je přistavěna k vodojemu. Ota jásá, to dnes bude odškrtnutých rozhleden.

Nejdřív však pokračujeme po modré až na rozcestí Albrechtice - skiareál, tady přecházíme na zelenou. Z rozcestí Světlý vrch vede odbočka k rozhledně. Cestou nás doprovází vyřezané dřevěné figurky. Rozhledna vypadala hezky už z dálky, líbí se nám i když jsme u ní. Hezky zapadne do krajiny.

Postavit rozhlednu na Světlém vrchu se plánovalo již od r. 2013. Nakonec se podařilo její výstavbu zařadit do projektu Rozhledny, vyhlídky a turistické trasy v příhraničních horách programu Přeshraniční spolupráce Interreg V-A Česká republika - Polsko. Konečně tedy r. 2020 (vyšlo to ke 350. letému výročí založení Albrechtic) byla postavena tato 22,2 metry vysoká dřevěná rozhledna s kovovým točitým schodištěm půdorysu pravidelného osmiúhelníku. Na kruhovou kovovou vyhlídkovou plošinu ve výši 21 m vede 105 schodů. Jsou rozděleny do 7 pater - vždy po 15 stupních je krátká rovinka na vydechnutí. To je prostě přesně pro mne. Zábradlí na vrcholové plošině je z venkovní strany vypleteno smrkovými větvemi - připomíná tak ptačí hnízdo. První návštěvníci tam mohli vystoupat hned 1. 1. 2021.

Výhled z rozhledny je kruhový a daleký - jsou vidět Jizerské hory, nedaleký Tanvaldský Špičák, Černá studnice, vrch Javorník, Krkonoše, Kumburk, Bradlec, vrch Tábor, Terezínka, vrch Muchov, rozhledna Štěpánka, Albrechtice v Jizerských horách, Příchovice, Desná, Tanvald, ad. Vstup na rozhlednu je volný, překvapeni jsme pěkně zpracovanými panoramatickými obrázky, takže konečně víme, co vidíme.

Po zelené se vracíme - přibližně z rozcestí Albrechtice - skiareál vede neznačená pěšina rovnou k vodojemu, na kterém je již zmiňovaná vyhlídka.

Na první pohled se zdá, že byla budována spolu s rozhlednou, ale vyhlídková plošina na 5 metrů vysokém vodojemu je přístupná již od konce r. 2018. Ten byl vybudován na návrší Na Křížku v horní část malého skiareálu Detoa r. 1989, když v obci probíhala výstavba vodovodní sítě. Po necelých 20 letech však byla budova v žalostném stavu a musela být opravena. Přitom byla střecha upravena na vyhlídku, na kterou vede 18 pohodlných schodů. I tady jsou panoramatické obrázky. Zajímavé je, že je odtud vidět pár dominant, které nejsou z výše umístěné rozhledny vidět. Jsou vidět Albrechtice v Jizerských horách, Desná, Tanvald, Příchovice, některé vrcholy Jizerských hor – Tanvaldský Špičák, Buková, Světlý vrch, Hvězda.

Od vodojemu vede pěšinka na modrou značku, procházíme okolo památného klenu a dál přes obec.
Abychom se nevraceli po stejné cestě a také abychom nemuseli stoupat, v kopci - kousek za obcí odbočujeme po širší cestě vlevo a z té pak po neznačené pěšině opět vlevo. Na mapě je zakreslená a vypadá to jako cesta téměř po vrstevnici. Chvilku to vypadalo, že cesta skončí, ale dopadlo to dobře. Jdeme po úzké, ale poměrně pohodlné pěšince - zpočátku ještě do kopečka, pak kus po rovině a pak zase do kopečka. To si samozřejmě Ota neodpustil, že takhle si cestu po vrstevnici nepředstavoval. Pak však následovala už zase rovinka, samozřejmě i spokojenost. Nakonec to byla skutečně perfektní zkratka. Jen jsme si mysleli, že tady budeme sami, když na trase mezi rozhlednami jsme potkali jen minimum lidí. Opak byl pravdou. Tady jsme potkali snad nejvíc lidí za celý den.

Přicházíme na na nám již známé rozcestí Špičák - jižní sedlo. Tady odbočujeme vlevo po modré, abychom došli k dnes poslední rozhledně Špička na Malém Špičáku. Něco tak úžasného jsme ještě neviděli. Vyhlídková plošina se "vznáší" 2 metry nad skálou, spodní strana je ze zrcadla - tak to aspoň vypadá. Je to však leštěný kov, v kterém se za slunečného počasí zrcadlí terén pod vyhlídkou. Na rozhlednu vede na ni kolmo k zemi umístěný žebřík se 16 příčkami, v horní části s ochranným košem. To se dostanete na skálu. Dál vás čeká ještě jeden žebřík s 10 příčkami, po kterém se otvorem v podlaze dostanete na vyhlídkovou plošinu. Byla postavena r. 2020. Vyhlídka má představovat bob a připomínat tak 1,5 km dlouhou bobovou dráhu, která pod Malým Špičákem byla postavena před 1. sv. válkou. Trať je dnes využívána jako cyklodráha.

Když jsme se pokochali samotnou stavbou rozhledny, lezeme nahoru. Musím říct, že to je už horší. I když jsem tvrdila, že je k zemi kolmý, zdá se nám spíš podseknutý. Výstup je tedy jen pro odvážné. To já sice nejsem, ale zvědavost zvítězila. Na prvním žebříku jsem neměla dobrý pocit. Ale přežila jsem to. Ten druhý žebřík - to už byla legrace. Jsou však lidi ještě méně odvážní - těsně po nás přišli dva lidi, ale nahoru si netroufli. Z rozhledny je vidět město Tanvald, Desná, Kořenov, část Jizerských hor, rozhledna Štěpánka, Černá Studnice, Ještědský hřeben s vysílačem Ještěd.

Sestup dolů byl vyjímečně jednodušší. Dokonce jsem se ani nebála. Vracíme se na rozcestí a k autu. Už cestou jsme začali mít obavy, zda vůbec nastartujeme. V autozásuvce jsme nechali zapnutou ledničku. Jenže to jsme si mysleli, že jsme zpátky do 2 hodin. Nepočítali jsme s obědem na Špičáku, ani s prodloužením trasy do Albrechtic.

Auto samozřejmě nastartovat nešlo. Kupodivu nepomohla ani powerbanka. Tak to už je vážné. Sice jsme se rozhodli, že už nikam nebudeme přejíždět, že na parkovišti přespíme, jenže jsme potřebovali přeparkovat na výhodnější místo. Bylo tady však dost aut, snad nám někdo pomůže. Jako první přišli jedni mladí, nespěchali a za chvíli nám už auto nastartovalo. Přejeli jsme tak, abychom nebyli od silnice tak moc vidět, ještě chvíli jsme nechali motor puštěný, ale pak jsme to vypnuli. Lepší je klid. Zítra je neděle, však on někdo přijede, když bude nejhůř.

V klidu jsme povečeřeli, jen Ota musel poslouchat rádio. Tak uvidíme, co nám auto ráno ukáže. Rádi bychom zítra objeli mimo jiné i pár pivovarů.  

Večer, skoro už za tmy na parkoviště přijela ještě jedna dodávka. Nebudeme tu tedy spát sami. Ale to nevadí, parkoviště je tady veliké, nepřekáźíme si tu.

Venku se ochlazuje, ale to je už v současné době normální.

Jedeme do našich severních hor - 25. den: Semily-Cimrmanova rozhledna; Jizerské hory-cca 10 km dlouhý výlet: parkoviště pod Špičákem-Tanvald (rozhledny Tanvaldský Špičák a Špička)-Albrechtice v Jiz. horách (rozhledna Světlý vrch-vyhlídka na vodojemu) na mapě