Jedeme do našich severních hor - 16. den - dopoledne: skoro 6 km dlouhý okruh: parkoviště Rynoltická - Kozí hřbety (Ostrý vrch a Vysoká) - přírodní park Bílé kameny - parkoviště Rynoltická; Hrádek nad Nisou - městská památková zóna

V noci kupodivu zima nebyla. Nebo si už zvykáme. Asi ve 4 hodiny začalo pršet. To by až tak nevadilo, za deště se spí pěkně. Jenže na parkovišti nebylo místo, kde bychom nestáli pod stromem. Místo příjemného deště stékají ze stromů velké kapky a bubnují tak, že se nedá spát. To tvrdím já, protože jsem snad dvě hodiny nespala. Otovi to samozřejmě nevadilo a spal jako zabitý.

Naštěstí to asi v 6 přestalo a já ještě zabrala. Vstáváme opět pozdě, skoro v devět. Je zataženo, je 12 stupňů, ale nefouká to. Než jsem připravila snídani, zase prší. Kupodivu jen chvíli. Zataženo je však stále.

Včerejší hezké počasí je pryč. Dnešní předpověď počasí není příznivá (hlásí přeháňky a ochlazení - max. 19 stupňů). Přesto vyrážíme opět do skal. Na delší dobu do posledních. Musíme tady ještě navštívit úžasné Bílé kameny, zvané také Sloní.

Okruh přes Kozí hřbety je necelých 6 km dlouhý. Jdeme po červené, tzv. hřebenovce. První přeháňka nám jen namočila pláštěnku. Ta druhá nás přesvědčila o tom, že jsme ji nevytahovali zbytečně.

Cesta je hodně kamenitá, klouže to. Míjíme zajímavé skály. Mně to dnes trvá dlouho, než jsem se probrala a rozhýbala. Počátky kopce mne doslova ničí. Přitom to není vůbec nic prudkého. Ale nakonec jsem se vzpamatovala a také si to užívám.

Třetí přeháňka - to už je dlouhotrvající liják, který trvá téměř celý zbytek cesty. Vyškrábali jsme se na nejvyšší vrchol Vysoká a pracně sešli až k Bílým kamenům. Jsou to 20 metrů vysoké pískovcové skály s příměsí kaolinického tmele, které vznikly usazením písků a jílů na mořském dně ve druhohorách. Vítr, déšť a mráz je postupně ohladily.

Asi bych je prolezla víc, ale na tom mokrém a prudkém terénu to nebylo moc bezpečné. Přesto se nám tam líbilo. Jsou to fakt zajímavé, převážně hladké skály s různými dírami, já bych řekla malinké skalní městečko. Jen nevím, jak budou vypadat fotky. Fotila jsem pod deštníkem, ale každou chvíli jsem utírala čočku.

Abychom je viděli v celé jejich kráse, museli jsme jít ještě kousek po červené na louku. Pohled zpátky ke skalám je snad ten nejzajímavější. Až z tohoto pohledu jsou to strašně hladké světlé skály, které ztéto strany připomínají pasoucí se sloní stádo.

Zpátky jsem se chtěla vrátit trochu kratší cestou, ale neznačenou. Trochu byl problém se z těch skal vymotat správným směrem, ale pak se povedlo. Vracíme se kratší, pohodlnější cestou, i když ne tak zajímavou. V tom dešti nám to však už nevadí. To nejkrásnější jsme viděli, to nám stačí.

Pršet přestalo, když jsme se přiblížili k parkovišti. Museli jsme však překonat ještě jednu překážku. Jen kousek před silnicí těžili dřevo a sváželi ho. Zabrali skoro celou šíři už tak rozbahněné cesty. Moc se nám nechtělo se v bezpečné vzdálenosti brodit vysokou trávou a křovisky, i když bychom asi mokřejší už nebyli. Když nás tam chlapi viděli postávat, přerušili svoji bohulibou činnost a nechali nás bezpečně projít po cestě. Moc spokojeně jsem jiim zamávala. 

Když jsme přišli na parkoviště, bylo tam všude tolik vody, že jsme se rozhodli, že tady vařit oběd nebudeme. Zastavíme se někde na oběd.

Pokračujeme na sever do Hrádku nad Nisou, jehož centrum bylo vyhlášeno městskou památkovou zónou. Ve městě je velké množství barokních a klasicistních i hrázděných domů. Chráněné jsou i bývalé textilní továrny. Nejvýznamnější je kostel sv. Bartoloměje a barokní radnice.

Osada v údolí Lužické Nisy byla založena prý již v 10. století. První písemná zmínka je z r. 1287. Tudy vedla důležitá obchodní stezka z Prahy k Baltskému moři. Ve 14. století si zde majitelé tehdejšího panství postavili hrad, na jehož místě byla v 18. století postavena textilní manufaktura.

Parkujeme v Liberecké ulici u Horního náměstí. Tam je možnost zaparkovat zdarma na dvě hodiny. To bychom měli stačit. Déle se tu snad nezdržíme. Nejdřív jdeme na oběd. Vybrala jsem restauraci v ulici 1. května, téměř na křižovatce s Okružní ulicí. Jenže na jejím místě je jídelna. I přes pokročilou dobu je nabídka jídel ještě docela velká a zajímavá, ceny ještě zajímavější. Jdeme dovnitř, uvidíme. Je tady čisto a teplo. To je podstatné. Na zahřátí dáváme polévku, za 105,- Kč jsme pořídili skutečně dobrý oběd i s polévkou, to se teď často nevidí. Dokonce tu mají i wifinu. Koukám na počasí. Je to hrůza. S menšími přestávkami má pršet celé odpoledne, zítra ještě víc. V noci má být 11 stupňů. Až v sobotu se má trochu oteplit, ale také ještě trochu sprchnout. To nevypadá dobře. Už teď máme v autě všechno navlhlé. A to jsme na tom ještě dobře. Chudáci ti, co tráví dovolenou ve stanu nebo dokonce spí pod širákem.

Vracíme se na Horní náměstí. Zjišťujeme, že město je klidné, čisté, upravené. Trošku jsme si to tady prošli. Obcházíme náměstí, jdeme se podívat do infocentra v hezkém hrázděném domě. Tady je i klasicistní radnice s mansardovou střechou, která byla postavena r. 1797 na místě staršího panského domu. Dnes je na budově podloubí jen naznačeno - bylo zrušeno r. 1840. V letech 1929 - 1938 tady bylo muzeum. Dnešní podoba je po požáru r. 1982.

Úzkou uličkou jdeme ke kostelu sv. Bartoloměje. Z náměstí je vidět jen jeho věž. První kostel zde byl postaven již ve 13. století. R. 1424 bylo město i kostel vypáleno husity. Ten současný původně gotický kostel byl postaven ve 2. pol. 15. století. Během následujících let byl renesančně i barokně přestavěn. Dvoupatrová věž byla přistavěna v letech 1670 - 1673. Koncem 20. století musel být staticky zajištěn a byla provedena celková rekonstrukce. Na místě bývalého hřbitova je parčík. Do bývalé hřbitovní zdi bylo v pol. 18. století vestavěno 14 výklenkových kapliček s reliéfy křížové cesty.

Za kostelem vpravo je fara s mansardovou střechou. Byla postavena r. 1804 v pozdně barokním stylu. Vstupní dveře mají ještě původní dveřní panty, kliky i zámky.

V Husově ulici jen kousek od náměstí je další kostel Chrám pokoje, původně luteránský kostel. Byl postaven v novogotickém stylu s prvky saské renesance v letech 1900 - 1901. Dnes kostel patří Církvi československé husitské. Využívají ho pro církevní účely, ale také jako příležitostnou galerii.
Vpravo před kostelem je umístěn pamětní kámen Martina Luthera. Na konci bloku za kostelem v Lutherově ulici je majestátní budova školy, která byla postavena v letech 1886 - 1887.
Přes náměstí se vracíme zpátky k autu. Vystoupili jsme za sluníčka, když se vracíme je zataženo a poryvy větru nás málem odfoukly. Ještě se zastavujeme v obchodě dokoupit zásoby a raději odjíždíme. V plánu máme navštívit zříceninu Grabštejn a konečně taky jednu rozhlednu.

Jedeme do našich severních hor - 16. den - dopoledne: skoro 6 km dlouhý okruh: parkoviště Rynoltická - Kozí hřbety (Ostrý vrch a Vysoká) - přírodní park Bílé kameny - parkoviště Rynoltická; Hrádek nad Nisou - městská památková zóna na mapě