Jedeme do Hartmanic - 2. den - odpoledne: Jiřetice-vesnická památková zóna, zřícenina hradu Helfenburk, zámek Dub, Vimperk-městská památková zóna, Šumavský pivovar

Čtvrtek 29. 9. 2011 - odpoledne
Opustili jsme Volyni. V plánu máme navštívit zříceninu hradu Helfenburk, kde dokonce jedna věž byla v minulosti přistavěna a je z ní údajně pěkná rozhledna.

Jenže my tam snad nedojedeme. Projíždíme obcí Jiřetice, která byla vyhlášena vesnickou památkovou zónou. Kolem nevelké návsi je několik hodnotných zděných usedlostí. Jeden statek ve stylu selského baroka byl tak krásně opravený, že jsme museli na chvilku zastavit.

Za chvilku už opravdu stoupáme ke zřícenině gotického hradu Helfenburk, který založili Rožmberkové ve 14. století. Prohlídka hradu je bez průvodce, u pokladny jsme dostali stručné povídání o jednotlivých místech, ale podrobnější popisy jsou přímo na jednotlivých nádvořích u zmiňovaných zbytků staveb. Takže jsme si vše mohli pohodlně projít, prohlédnout.

Do hradu se vcházelo třemi branami. Hned od vchodu vidíme 16 metrů vysokou kruhovou strážní věž. Původně stála vně hradu a s hradním palácem byla spojena dřevěnou lávkou. Dnes je k ní přistavěné schodiště, ale na věž se nesmí. To nás trochu zklamalo. Když jsme se tady zastavili skoro o 10 let později (omylem, oba jsme zapomněli, že jsme tady už byli), tak schodiště do této věže již bylo zrušeno.
Zřícenina je poměrně rozsáhlá, zachovaly se zbytky hospodářských stavení i hradního paláce. Na něj navazuje kruhová hláska - dole bývalo vězení. Ve 30. letech minulého století byla věž o několik metrů přizděna a opatřena ochozem, která dnes slouží jako rozhledna. Tak přece je tu rozhledna. Z věže je nádherný výhled na Vodňany, Novohradské hory, Boubín nebo vzdálené Brdy.

Bylo zde pár lidí, to nám vyhovovalo. I když hrad nepatří asi mezi nejznámější zříceniny, byli jsme docela překvapeni, že je tady na co koukat.

Při pohledu z věže nás zaujal nedaleko stojící zámek Dub. Ostatně ukazatele jsme se všimli již na parkovišti u hradu. Čas jsme ještě měli, nevěděli jsme o něm nic a tak jsme ani moc neváhali a vyrazili oproti plánu ještě na zámek. Již někdy v 16. století se píše o zdejší tvrzi. Majitelé se střídali, tvrz přestavovali. Poč. 17. století ji přestavěli na renesanční zámek. V letech 1839–1865 proběhla novogotická přestavba - přibližně v té podobě se zámek dochoval. R. 1917 ho koupil Josef Bromovský a žil zde s rodinou až do r. 1948. Pak zde byly byty a kanceláře, později i zemědělské učiliště. Interiéry byly necitlivě upravovány. R. 1992 zámek zpátky získali dědicové v restitučním řízení. R. 1998 ho už jako víceméně trosku koupila rodina Battagliů, která pochází z benátského šlechtického rodu, jehož historie sahá až do 17. století. Byla tady hlavně spousta betonu a sutě, přes zbytky střechy dovnitř zatékalo. Přesto se noví majitelé rozhodli zrekonstruovat všech 34 místností, samozřejmě opravit střechu a udělat fasádu. Jenže tohle vše jsme se dozvěděli až později. 

Zahrada byla volně přístupná, bohužel nikde jsme nenašli zmínku o možnosti návštěvy. Ale měli jsme štěstí. Zámecká paní nás z okna zahlédla a pozvala dovnitř, kde nás provedla prakticky vším - měli jsme možnost porovnat původní zničené prostory s pokoji, které jsou již hotové nebo alespoň z větší části. Paní dokonce tvrdila, že jediná místnost není kompletní, že všude stále ještě něco chybí, ale je vidět kus pořádné práce. Ale bohužel ještě další hodně velký kus zbývá.

Již tehdy byla možnost se na zámku nechat oddat, pořádali tam výstavy a samozřejmě nebyl problém si nechat zámek ukázat. Paní je moc milá a ochotná, je vidět, jak tím žije, jak ji to baví. Ostatně ono by to jinak ani nešlo. Vstupné nevybírá, protože jí prý je trapné vybírat vstupné za prohlídku staveniště. Myslím však, že snad každý rád přispěje formou dobrovolného příspěvku na další opravu - na dobrou věc. Jak to nyní píšu, tak je mi jasné, že se tam budeme muset zase vypravit a podívat se, co se změnilo. Zámek je přístupný celoročně (tedy pokud to vláda v této covidové době dovolí) denně od 9.00 - 17,00 hod. Je však lepší se předem telefonicky domluvit (603 750 056).

Prohlídka se přece jen proti plánu trochu protáhla a tak jsme už museli začít přemýšlet o večeři a o noclehu. První jsme vyřešili poměrně bez problémů. Zaparkovali jsme na posledním sluníčku na polní cestě nedaleko od silnice a pojedli něco z vlastních zásob. Dokonce jsem využila posledních teplých paprsků, abych trochu spláchla prach z dnešní cesty, i když jsme toho moc nenachodili. Silnice naštěstí nebyla frekventovaná, auto je velké a tak jsem dělala, jako když nejsem vidět.

S druhým byl trochu problém. Chtěli jsme navštívit r. 2010 otevřený Šumavský pivovar ve Vimperku, samozřejmě pivo i ochutnat a ještě si město prohlédnout. Jenže jak to udělat, aby se řidič mohl napít a nemusel řídit pod vlivem alkoholu.

Do Vimperku jsme dojeli, vyrazili směr centrum a kupodivu tam narazili i na směrovku k pivovaru. Cesta do kopce byla uzavřená a tak jsme to zkusili trochu objet a zjistit, kde by se nechalo zaparkovat aspoň na prohlídku centra. Jen jsme kousek popojeli, cesta už směřovala opět do kopce a z města pryč, ale naštěstí ještě dřív kousek od restaurace na nádherné rovině u potoka bylo parkoviště. A úplně vzadu u nějaké zdi – stodoly, či co to bylo – na nás čekalo jedno ideální místečko. Ve městě, při tom hodně stranou, světla minimálně, od silnice skryté poměrně vysokým travnatým svahem, co víc jsme si mohli přát. Tak jsme za šera vše připravili na spaní, abychom pak nemuseli v autě vůbec rozsvěcet a zbytečně na sebe upozorňovat a šli jsme do města. K pivovaru to nebylo snad ani 5 minut, na náměstí jen o kousíček dál.

Vimperk je historické město, které vzniklo v letech 1251–1260 jako kolonizační osada na Zlaté stezce, po které se do Čech dopravovala sůl. R. 1479 ji král Vladislav Jagellonský povýšil na město. Byly postaveny mohutné hradby, jejich část se dochovala do dnešních dnů. Až do r. 1637 město z tohoto obchodu prosperovalo a bohatlo. Tohoto roku Ferdinand II. zakázal dopravovat sůl z Rakouska přes Bavorsko. Tím město ztratilo svoje postavení a postupně chudlo. Možná i proto se na náměstí dochovalo několik původně středověkých domů. Historické jádro města bylo vyhlášeno městskou památkovou zónou, kam patří i zámek na kopečku nad městem.

My jsme si ještě večer prošli náměstí Svobody. Jak jsme se později dozvěděli, ještě před 10 lety to bylo šedivé obyčejné náměstí, pak udělali dlažbu a najednou se jednotlivé baráky z té všední šedi vylouply. A teď (r. 2011)? Na jeho východní části je dominantou hranolová věž městské zvonice - pozdně gotická stavba z doby na přelomu 15. a 16. století. R. 1861 požár zničil střechu a velkou část výzdoby, až o 5 let později byla provedena oprava. Poslední zbytky zřejmě cenných barokních maleb byly zničeny při úpravách r. 1909. Ve věži jsou nyní dva zvony - vzácný gotický Maria Hilf byl ulit r. 1419. Druhý Inocenc byl na věž umístěn v listopadu 2013.

Hned vedle, i když trochu ve stínu zvonice, je kostel Navštívení Panny Marie. Jeho nejstarší část je pravděpodobně z 2. pol 13. století, r. 1365 byla provedena první velká přestavba. Pak však následovaly další - renesanční úpravy byly v 16. století. Během 19. a 20. století to byly již menší úpravy.

Než jsme došli na západní stranu náměstí okolo celé řady opravdu hezkých historických domů, už se téměř setmělo.

Ještě jsme se podívali zdálky na již nasvícený zámek, který vznikl přestavbou hradu v letech 1622-24. Dnes, resp. tehdy r. 2011 tam bylo muzeum. Určitě si vše ještě jednou projdeme zítra za světla a také se zajdeme podívat, co je to Srubové domy. Teď konečně jdeme na pivo. Šumavský pivovar navazuje na zdejší tradici vaření piva, které se zde začalo vařit již v době založení ve 13. století. R. 1967 se zde pivo přestalo vařit. Až r. 2010 se tady do vaření piva pustili manželé Hojdarovi. Varny si můžete prohlédnout přímo v prostorách pivnice.

Dali jsme si večeři a ochutnali všechna jejich piva. Tehdy vařili 3 druhy, takže to nebyl žádný problém. Nejvíc nám chutnala světlá jedenáctka. Ani jsme se moc dlouho nezdrželi a šli spát. Naštěstí byl na parkovišti klid, v tichosti jsme se převlékli a po tmě spokojeně zalehli.

Jedeme do Hartmanic - 2. den - odpoledne: Jiřetice-vesnická památková zóna, zřícenina hradu Helfenburk, zámek Dub, Vimperk-městská památková zóna, Šumavský pivovar na mapě