Jedeme do Českých Budějovic – 5. den – poutní místo Dobrá Voda u Českých Budějovic a bývalý cisterciácký klášter Zlatá Koruna

Večer jsem usnula dobře a spala skoro celou noc až do 6 hodin. Pak už to nešlo. Ani jednomu. Šli jsme spát brzy, cítím se dobře. Vstáváme v půl 8, jdu koupit k snídani pečivo. Ota se jde holit, aby mu to slušelo. Jenže nespal svých 10 hodin, je ospalý. Při snídani si stěžuje, že ho bolí žaludek. To je zvláštní, mne večer, on ráno. A to na to netrpíme. Že by to bylo něco virového? Těžko říct. Až po snídani jsem se všimla, že tu jsou předokenní žaluzie. To brzy. Kdybychom si všimli dřív, byl by tu určitě větší klid a byli bychom lépe vyspalí. Teď už s tím nic nenaděláme.

Ota se jde na chvíli ještě natáhnout, já vyklízím ledničku a popíjím kávu. Ota vstává po půl desáté, věci stěhujeme oknem a odjíždíme.

Zatím se držíme plánu, jedeme snad jen 2 km do Dobré Vody u Českých Budějovic. Tato obec byla téměř bezvýznamná, i když se zde v době od pol. 16. století těžilo stříbro. Výtěžek však nebyl valný a dolování bylo ukončeno r. 1635.

Do povědomí lidí se dostala až po r. 1629, kdy zdejší minerální pramen prý ulevil od nemoci Dorotě Karmenské, manželce českobudějovického purkmistra. Ti tady v letech 1630 - 1632 nechali postavit kostelík, zasvěcený Panně Marii Bolestné. V letech 1677 - 1678 u pramene založily České Budějovice nevelké lázně. Do kostela proudilo čím dál víc poutníků, proto byl o 120 metrů dál postaven v letech 1733 – 1735 velký barokní kostel Panny Marie Bolestné podle projektu Kiliána Ignáce Dientzenhofera s freskovou výzdobou od Václava Vavřince Reinera. Podepsali se na něm tedy dva významní pražští umělci. Díky tomu patří mezi vrcholné barokní památky jižních Čech. Při slavnostním vysvěcení r. 1739 sem byl přenesen uctívaný mariánský obraz z již zrušeného kostelíka, který byl po r. 1809 přeměněn na byty. Nad Mariánským pramenem byla r. 1769 postavena kaplička. V letech 1837 - 1839 byla v širším kruhu okolo kostela postavena i křížová cesta se 14 kapličkami a s Božím hrobem. Byla obnovena r. 1880 a r. 1996, kdy byly nainstalovány moderně pojaté obrazy od Renaty Štolbové. Tři kapličky museli být postaveny nově. Poutě se zde prý konají pravidelně.

Obec se rozrůstala, ještě 2x došlo k pokusu o těžbu stříbra, ale vždy s nevalným výsledkem. Upadal i význam lázeňství , obec se však stala oblíbeným výletním místem, zámožnější měšťané si zde počátkem 20. století nechali postavit vily. Trochu to tu procházíme.

Další plán měníme. Chtěla jsem tady udělat výlet - zajít podívat na zříceninu hradu Maškovec, odkud jsou hezké výhledy na Vltavu. I Ota se těšil. Je však jen 10 stupňů, Otovi je zima, na procházku se necítí. Teplotu zatím nemá, snad to nebude nic vážného. Vzdát to ještě nechce.

Jedeme ještě kousek na jih do Zlaté Koruny, jejíž jádro bylo r. 2005 vyhlášeno vesnickou památkovou zónou. R. 1263 tady na kopečku nad ohbím řeky Vltavy založil král Přemysl Otakar II. cisterciácký klášter. První mniši sem přišli již v polovině dubna téhož roku z kláštera Heiligenkreuz i s bývalým opatem Jindřichem.

Nejstarší dochovanou stavbou je kaple Andělů strážných – byla postavena pravděpodobně r. 1270. Má dvě podlaží, což nebylo v Čechách běžné. Zpočátku nahrazovala asi špitální kostel. Klášterní nemocnice byla v přední části konventu.

Součástí klášterního areálu je třílodní gotický kostel Nanebevzetí Panny Marie, jehož stavba byla zahájena koncem 13. století. Později byl barokně upraven. Kostel nemá věž. Jeho zařízení je převážně barokní. Je to největší kostel jižních Čech. Ve stejné době byla zahájena i stavba trojkřídlého patrového konventu. Křížová chodba má gotickou křížovou klenbu s rokokovou štukovou výzdobou a malbami.

Klášter r. 1276 zničili Vítkovci. K jeho obnovení došlo za vlády Václava II. r. 1291, kdy sem přišli mniši z Plas - ze staršího kláštera, který byl založen r. 1144. Život tu ani nadále nebyl jednoduchý. Klášter r. 1354 vyhořel, r. 1420 byl přepaden a vypálen husitskými vojsky, hospodářská situace se neustále měnila.

Po husitských válkách byl založen klášterní hospodářský dvůr. Všechny domky vlastnilo opatství. Tito obyvatelé měli do klášterního areálu jen omezený přístup. Proto byla pro ně při vstupu do předklášteří ve 14. století postavena kaple sv. Markéty.

Ve 2. pol. 16. století byl postaven ještě malý konvent a provedena barokní přestavba kláštera. Dokončena byla r. 1665. Za posledního opata Bohumíra Bylanského byl bohatě vyzdoben nástěnnými malbami. Byl to on, který těsně před zrušením kláštera daroval domky v předklášteří jejich obyvatelům.

Po zrušení kláštera Josefem II. r. 1785 celý klášterní areál koupil Jan Adolf ze Schwarzenberka. Zdejší prostory pronajímal – byla tu slévárna, strojírna a další průmyslová výroba. U kaple Andělů strážných byl vybourán presbytář i vložené válcové šnekové schodiště. Nedochovala se ani okna v přízemí. Původní okna jsou vidět v horním patře na jihozápadní straně. Kaple byla upravena na byty.

Klášter tady stál dlouho osamoceně. Ostroh byl úzký, louky pod kopcem byly často zaplavovány, špatně by se stavělo na strmých svazích. Až po r. 1785 se tu začaly stavět dělnické domky. Vzhledem k omezeným prostorům pro další výstavbu si klášter zachoval svůj starobylý ráz, i když průmyslová výroba se na nich podepsala.

Již po r. 1909 se se začalo s rekonstrukcí. Za války se zde však usadilo gestapo, po válce byl zabaven. Byly tu umístěny díla z různých vědeckých knihoven, dokonce i z Královské české společnosti. Proto nedošlo k jeho zničení.
Od r. 1945 je klášter přístupný veřejnosti. Díky přestavbám jsou zde vidět různé architektonické styly. Návštěvníci se dostanou do malého i velkého konventu, do chrámu Nanebevzetí Panny Marie. Od r. 2013 je zpřístupněna i zrestaurovaná gotická opatská kaple sv. Jiří, kterou původně osobně využíval hlavní představitel kláštera.

V historické části obce jsou zachovány zbytky opevnění a další historické budovy - středověká sýpka, klášterní mlýn. Má tam někde být i kostel sv. Markéty – ten se nám však objevit nepodařilo.

Parkujeme u řeky na centrálním parkovišti. Ke klášteru jdeme pěšky kousek do kopce, i když později zjišťujeme, že se nahoru nechá dojet. Horší je to tam však s parkováním. Moc možností nahoře není. Měla by být možná i prohlídka. I Ota má o ni zájem. Jenže je půl 12, prohlídka bude až v jednu, pokud se sejde 5 lidí. Tomu moc nevěříme. Nikde nikdo není, i parkoviště dole bylo prázdné. Čekat takovou dobu s nejistým koncem se nám nechce. Obcházíme areál, jdeme se podívat k sýpce. I tam má být tuším nějaká muzejní expozice, ale i tady je to zavřené. Vracíme se k autu, objevujeme ten historický mlýn. Podle vývěsního štítu by tam měla být restaurace. Samozřejmě i ta je zavřená.

Z parkoviště se vracíme kousek podle řeky. Proti jezu Zlatá Koruna je hřbitov a malé parkoviště. Ota má chuť na polévku. Mám s sebou ve sklenici drštkovou, za chvíli už jíme. Ota při jídle skoro usíná. Nakonec si jde do auta zdřímnout. Další jídlo už nechce. Naštěstí je toto místo docela ideální. Nepřekážíme tady nikomu. Uvidíme, co bude za pár hodin. Zda tady zůstaneme nebo pojedeme večer domů. Po tmě však řídit nechci.

Takže čekám zatím v autě a poslouchám na Žurnálu zprávy z tenisu. Kvitová bojuje o postup do semifinále. Povedlo se jí to. Mezitím chvíli svítící sluníčko už zase zalezlo. Ven se mi moc nechce. Dokud je v kabině teplo, luštím sudoku. Moc jsem toho nevyluštila. Usnula jsem v sedě. Probudilo mne chladno. Jdu se trochu projít. Venku je však zima. Aspoň mně. Fouká to studeně, je 14 stupňů. Ráno má být 7, tady u řeky možná i míň.
Když se Ota na chvíli probral, navrhla jsem okamžitý návrat. Jestli na nás něco leze, doma v teple nám bude líp. A třeba se z toho do rána vyspíme. Ota si odpočinul, je mu líp, ale souhlasí. Dokonce to prý i odřídí.

Sjeli jsme do nížiny, trochu se oteplilo. Domů jsme dorazili v půl 6, cestou sprchlo, je zataženo a 14 stupňů. Je dobře, že jsme to ukončili. Doma je přece jen tepleji. Uvidíme, jak to vše dopadne. Těch pár dnů jsme si venku užili, i když takhle jsme si návrat nepředstavovali.

Doma jsme šli spát brzy a ráno jsme vstali čilí a čiperní. Silně se však ochladilo a prší. Že by s námi tak zalomcovala změna tlaku? U mne by to nebylo nic divného, ale u Oty na to nejsme zvyklí. Těžko říct, ale hlavní je, že jsme v pohodě.

Jedeme do Českých Budějovic – 5. den – poutní místo Dobrá Voda u Českých Budějovic a bývalý cisterciácký klášter Zlatá Koruna na mapě