Jaro na Bítově – 6. den – okruh cca 10 km: Bítov – hradiště Chvalatice - přírodní rezervace Růžový vrch – poloostrov Babka – rozhledna Rumburak – pivovar Bítov

Večer jsem nemohla usnout, v 8 mne vzbudili sousedé. Nakonec v půl 9 vstáváme, ale nepospícháme, času máme dost. Budeme se pohybovat v blízkém okolí, opět to dlouhá trasa to nebude, i když bude přece jen trošku delší než včera. 

Po snídani dávám kávu se včera zakoupeným dortíkem. Je opět vynikající.

Počasí máme opět nádherné. Před odchodem jdu ještě do restaurace – nemáme už chleba ani na večeři, potřebujeme ho i na zítra. Obchod je stále zavřený. Dopadla jsem dobře, dostala jsem 5 krajíců. Víc nepotřebujeme.

Dnes jdeme na poloostrov Babku, další místo, kam by se Ota rád podíval.

Začátek je po nám známé cestě po žluté přes zříceninu staré pily, okolo rotundy Heinrichsruhe. Tudy jsme šli v pátek do Onšova. Dnes musíme sledovat mapu, abychom žlutou značku včas opustili a odbočili vlevo po neznačené cestě. Jen kousek po ní jdeme rovně, ale pak začínáme prudce klesat přes přírodní rezervaci Růžový vrch, kde kromě chráněných rostlin je celá řada skalisek.
Přecházíme hradiště Chvalatice. Podle archeologických nálezů zde žili lidé již v pravěku, ale v 9. – 11. století i Slované. Jen na severu je dodnes patrný příkop. Cesta vede po skalnatém hřebeni. Naštěstí to není úplně úzký hřebínek, je lemovaný křovisky. Nemám proto pocit, že bych se mohla z něj zřítit. Šplháme přes skály, odkud je každou chvíli nějaká moc hezká vyhlídka. Místy si myslím, že to nemohu zvládnout, že tam nevylezu. Hůlky jsem si nevzala, i když dnes by mi možná spíš překážely. Přidržuji se skal, stromků, odpočívám, ale jsem nadšená.

Konečně jsme prošli přes vrch a klesli skoro až k přehradě. Jen úzký pás pevniny odděluje levý a pravý břeh. Nyní se chystáme na poloostrov Babka – ten chcem obejít. Začínáme po pěšině vpravo. Cesta vede kousek nad přehradou mezi chatami. Je jich tady hodně, jsou to převážně staré původní chaty, jen jedné dělají nový kabát. Ještě není sezóna, moc lidí tu není. Dostat věci na chatu je tady asi problém. Autem se sem jet nedá. To se musí nechat před Růžovým vrchem a věci nést přes skály nebo auto nechat na druhé straně přehrady a věci přivézt na loďce. Ale i od břehu je to k řadě chat docela pěkný kus po schodech.

Podle chat jsme došli až na špičku poloostrova. Na 2. pokus jsme se trefili na tu správnou zpáteční cestu, která vede prostředkem poloostrova přes nejvyssší vrcholek. Ta je výrazně méně používaná. Je to jen úzká pěšinka ve vyšší trávě. Jsou tam i listnaté malé stromky. Za pár let to možná už nebude průchodné.

Přes hradiště a Růžový vrch se vracíme po stejné cestě. Jiná možnost není. V jednom krátkém úseku z bezpečnostních důvodů raději lezu po čtyřech.

Ale zvládla jsem to a jsem spokojená. Po stejné cestě se vracíme až k ruině staré pily. K penzionu ještě nejdeme. Stoupáme po cyklotrase a naučné stezce Jindřicha Dauna až na kopec. Vlevo patrně tekla voda - jsou tam zbytky nějakých snad stavidel.

Přecházíme hlavní silnici u restaurace a hotelu Bítov. Ota tady ochutnává pivo ze Znojemského pivovaru, ale příliš nadšený není. Ještě kus pokračujeme po naučné stezce.
Na rozcestí Vranč odbočujeme. Jdeme se podívat k rozhledně Rumburak – zjistit, zda se tam něco změnilo od naší návštěvy před sedmi lety. Nic nového nevidíme a protože jsme věrní naší restauraci u Hasičského pivovaru, otáčíme se a nejkratší cestou se vracíme. Jdeme vlastně po cestě, po které jsme šli ve čtvrtek na hrad Bítov.

Dáváme oběd, já limču a na závěr ochutnávám nealko Maisel pšeničný. Už nevím, co bych pila. Překvapilo nás, že je chuťově hodně podobný klasickému pšeničnému pivu.

Na pokoj tentokrát kupujeme dvě petky, jednu na večer, druhou na cestu domů. S majiteli i číšníkem se loučíme. Zítra odjíždíme, ale až ve 12,25 hodin. Máme svým způsobem štěstí. Zítra je restaurace zavřená, nebude tu ani pokojská. Nebyl proto problém si domluvit pozdější odchod z pokoje.

Dnes jsme program ukončili výjimečně dříve. V televizi jsou pohádky, odpočíváme. Je fajn, že nemusíme balit. Zítra na to budeme mít času dost.

Večer jsme prožili stejně jako ty předcházející. Po večeři dáváme pivo a sledujeme televizi. Prostě idylka. Shodli jsme se na tom, ze tento týden nám vyšel perfektně. Prošli jsme vše, co jsme chtěli, snad jsme toho ani víc projít nemohli. Počasí bylo ideální, v hospodě dobře vařili a mají tu výborné pivo. Co víc bychom si mohli přát. Zítra má být ještě hezky, další den má pršet. To nám už nevadí.

Jaro na Bítově – 6. den – okruh cca 10 km: Bítov – hradiště Chvalatice - přírodní rezervace Růžový vrch – poloostrov Babka – rozhledna Rumburak – pivovar Bítov na mapě