Izrael: Výlet na pevnost Masada a k Mrtvému moři

Cesta na pevnost Masada, která se tyčí na skále nad Mrtvým mořem, trvala z Jeruzaléma autobusem dvě hodiny. Náš izraelský průvodce byl vybavený mapami, obrázky a fotografiemi a úplně nás zahltil informacemi o Judské poušti, Mrtvém moři a historii Masady. Cesta se pozvolna svažovala pod hladinu moře. Projížděli jsme Judskou pouští – všude kopce a šutry, sem tam keřík. Z autobusu jsme zahlédli i beduíny, jak pasou svá stáda ovcí a koz a bydlí v příbytcích z vlnitého plechu. Jak jsme se blížili k Mrtvému moři, přibývalo zeleně. Na silnici se objevily menší komplikace. Jelikož včera pršelo, přívalový déšť zasáhl hory a bystřiny dešťové vody z úbočí hor se slily v potoky, které tekly dolů k moři a braly s sebou hlínu a kameny. Proudy vody se valily přímo přes silnici. Museli jsme skrz ně autobusem několikrát projet. Naštěstí nebyly dravé a hluboké. Prý se to stává tak 4 - 5 x za zimu. Když jsme nebezpečný úsek šťastně zdolali, přiblížili jsme se k oáze s hustým palmovým lesem a kibucem. Po levé straně silnice jsme se kochali výhledem na moře, které každý rok ustupuje o 1 metr, a po pravé straně výhledem na hory.

Zaparkovali jsme pod Masadou, nastoupili do kabinkové lanovky a nechali se vyvézt na vrchol, na který se lze dostat i pěšinou, klikatící se mezi kameny v ostrém slunci. Nahoře jsme byli za pět minut. Dostali jsme výklad o historii pevnosti, kterou dal postavit král Herodes Veliký v letech 36-30 př.n.l. Herodes byl prý velký paranoik, který se bál, že ho chtějí všichni zavraždit, a proto si dal postavit pevnost s přepychovým palácem uprostřed pouště. Pevnost nakonec obsadili židovští rebelové zélóti, kteří vedli povstání proti Římanům. O povstalcích jsme zhlédli i krátký desetiminutový dokumentární film. Při prohlídce ruin pevnosti do nás pralo docela ostré slunce. Prohlédli jsme si křídlo, v němž měl Herodes soukromé komnaty s nádhernými mozaikami, zásobárny, lázně, které byly vyhřívány horkým vzduchem proudícím z pod podlahy, pod kterou se topilo. Navštívili jsme terasy s úchvatným výhledem, synagogu a cisternu, do které byla vedena voda velmi důmyslným způsobem. Vodu ze skalních pramenů vedli provrtanými strouhami ve skalách do rezervoárů pod pevností a odtud ji vozili na oslech v nádobách do pevnosti, kde ji lili do cisterny.

Pod pevností byly vidět základy několika římských táborů, v nichž po několik let žili oblehatelé pevnosti. Noc před dobytím pevnosti (Římané totiž navršili z kamenů rampu, díky níž se dostali na roveň hradeb a brány) se kolem tisícovky obyvatel pevnosti navzájem pozabíjelo, aby nepadli do římského otroctví. Pomocí losu vybrali deset mužů, kteří zabili všechny ženy, děti a zbylé muže. Pak losovali dál a jeden z nich zabil zbylých devět a pak spáchal sebevraždu. Přežily pouze dvě ženy, které se se čtyřmi dětmi ukryly v jeskyních a jejichž vyprávění zaznamenal židovský historik a očitý svědek povstání Josephus Flavius. Masada a příběh jejich obránců je symbolem židovského odporu a nezdolnosti, a proto v minulosti izraelští vojáci skládali vojenskou přísahu právě zde.

Plní dojmů jsme lanovkou zase sjeli dolů a vydali se do nedalekého Kumránu, proslulého nálezem tzv. Svitků od Mrtvého moře, na oběd a na pláž, abychom okusili vod Mrtvého moře. V převlékárně jsme si oblékli plavky a vyrazili na pláž. Na vlastní kůži jsem si vyzkoušela, že tato voda opravdu nadnáší. Jen tak jsme si leželi na zádech a nechali se nést. Jediný problém byl s otočkami a s tím, když se chtěl člověk postavit na nohy. To musel pořádně zabrat nebo se o někoho opřít. Voda, která má vysoký obsah soli, štípe na kůži, pokud má člověk nějaké ranky nebo škrábance, třeba po holení. Zkusili jsme také bahenní kúru a napatlali si bahno na obličej a po těle, až jsme vypadali jako černoši. Pláž byla plná návštěvníků, zejména rusky mluvících postarších žen a mužů. Bohužel čas kvapil a hodina vyměřená ke koupání rychle utekla. Ve sprchách jsme se zbavili bahna a soli a vydali se kolem nádherně kvetoucích oleandrů k autobusu, který nás zavezl zpět do Jeruzaléma.