Izrael: Návštěva Betléma

Při pobytu v Jeruzalémě jsem podnikli výlet i do Betléma, který leží na západním břehu Jordánu a patří Palestincům. Od izraelského průvodce, se kterým jsme navštívili pevnost Masada, jsme se k palestinské problematice dozvěděli toto: Izrael si musí vybrat, zda bude státem demokratickým a dovolí v něm Palestincům žít nebo státem židovským. Protože kdyby se všichni Palestinci vrátili, Izrael by jako židovský stát zanikl, protože by se Židé stali menšinou.

U bezpečnostního přechodu jsme se s průvodcem museli rozloučit a zanechat zde i náš autobus, protože Izraelci by se na palestinském území mohli stát cílem únosců a na vozidla s izraelskou poznávací značkou místní mládež útočí kameny. Se stísněnými pocity jsme prošli zamřížovaným koridorem a nastoupili do palestinského autobusu a svěřili se do rukou sjednaného palestinského průvodce.

V Betlémě, který je jako město dost zanedbaný a šedivý (plno rozestavěných panelových domů a hotelů, které na své dostavění čekají asi marně), nás samozřejmě nejvíce lákala návštěva chrámu Narození Páně, který je nejstarším křesťanským kostelem na světě a společně ho spravují tři církve: římskokatolická, řecká pravoslavná a arménská. Do chrámu jsme vstoupili Dveřmi pokory, které jsou tak nízké, že každý, kdo jimi prochází, musí chtě nechtě sklonit hlavu a uklonit se. Dveře měly původně zabránit muslimským bojovníkům vjet do kostela na koních, a tak ho znesvětit. V kostele, v němž panuje šero ozařované závěsnými olejovými lampami, se právě konal svatební obřad za účasti mnoha svatebčanů. Propletli jsme se davem svatebních hostů kolem malovaných korintských sloupů a nádherných mozaiek na podlaze ke schodišti za oltářem, vedoucímu do podzemní jeskyně, v níž se údajně narodil Ježíš Kristus. Jeskyně byla dlouhá asi 12 m a široká 3 m. Místo narození, které se nachází pod oltářem na mramorové desce, bylo označeno čtrnácticípou stříbrnou hvězdou a latinským nápisem : Hic de virgine Maria Jesus Christus natus est. Další oltář stál na místě, kde podle tradice stály jesle, do nichž Panna Marie položila Ježíše. V jeskyňce bylo docela těsno. Všichni toužili si na hvězdu sáhnout nebo se u ní vyfotit.

Z chrámu jsme přešli do sousedního kostela sv. Kateřiny Alexandrijské, který byl postaven v 19.století. Pod kostelem se nacházejí jeskyně s kaplemi (jednou z nich je kaple Neviňátek). Nalézá se zde také jeskyně, ve které po dobu třiceti let překládal sv. Jeroným Starý zákon z hebrejštiny do latiny. Na Jeronýmův pobyt upomíná i jeho socha před kostelem. Do podzemních kaplí jsme nešli, protože tam právě probíhala mše. V kostele se zase konaly křtiny a kolem nás pobíhaly malé holčičky se svíčkami, které měly legraci z toho, že si je fotíme. V obou chrámech byly zástupy lidí, a tak jsme si jejich prohlídku moc neužili.

Když jsme už za večerního šera opouštěli kostel a procházeli přes Jeselské náměstí, z Minaretu Omarovy mešity se rozléhal zpěv muezína. Z města jsme málem ani neodjeli. Nastoupili jsme do autobusu, který trochu popojel a pak zastavil v nějaké postranní uličce. Nevěděli jsme, co se děje. Někteří mysleli i na nejhorší, že nás řidič zavezl k teroristům, kteří za nás budou chtít výkupné. Nakonec jsme se dozvěděli, že řidič a průvodce byli domluveni s prodejci suvenýrů, že nás zavezou do jejich obchodu. Řidič nechtěl jet dál, dokud si tam něco nekoupíme. Nakonec se pár lidí obětovalo a koupilo si vyřezávané betlémy. Konečně jsme se pohnuli dál.

U přechodu jsme znechucení a s pocitem pokazeného dojmu z návštěvy Betléma prošli koridorem a izraelským vojákům ve strážní budce ukázali pasy. Bylo zajímavé, že když jsme šli na palestinskou stranu, nikdo pas vidět nechtěl. Když už jsme konečně seděli v našem autobuse, který zde na nás čekal, vešli dovnitř dva vojáci (muž a žena) se samopaly a pasy nám zkontrolovali ještě jednou. Asi se báli, že pašujeme nějakého Palestince na izraelské území. Konečně nás propustili a my se šťastně vrátili do hotelu.