Island pod stanem (1) - Keflavík - Hveragerði

Cestopisy

Údolí říčky Reykjadalsá. • Fotografie (10) • Foto: pajas76

Vstoupit do fotogalerie (10 fotografií)

I na Islandu lze zažít modré nebe.

Turistické značení.

Vstoupit do fotogalerie (10 fotografií)

Na letošní výpravu jsme se rozhodli zavítat na "ostrov ohně a ledu", ležící na zlomu severoamerické a euroasijské tektonické desky v Atlantském oceánu - na Island. Přípravy probíhaly v duchu hledání různých zajímavostí a jejich soupis do excelovské tabulky. Z toho vznikl jakýsi seznam míst, která bychom rádi navštivili. Dohodli jsme se, že vzhledem k cenám místní dopravy se nám vyplatí, půjčit si automobil z místní půjčovny a cenu půjčovného i benzínu rozpočítat mezi nás všech pět účastníků. Do role řidiče byl pasován Jirka, protože jako jediný z nás disponuje kreditní kartou a mohl tak již z Čech vytvořit i zaplatit rezervaci automobilu 4x4. Přislíbena nám byla Suzuki Vitara, nebo něco podobného.

Letenky jsme zakoupili ve dvou variantách - Já, Jirka a Milan za necelých 7800,- (letenka spolu s velkým zavazadlem do 23kg) a Honza s Péťou o dva tisíce levnější variantu pouze s velkým příručákem (omezeným rozměrově). Honza si kvůli tomu kupuje nové vybavení, aby se do rozměrových limitů vešel. Prý co ušetří na letence dá do výbavy. Myslím, že do ní dal více, ale zase mu to vydrží i pro příště.
Několik dní před odjezdem sušíme zeleninu, maso (o kterém jsme se až těsně před odjezdem dozvěděli, že se na Island dovážet nesmí), nakupujeme zásoby (opět v trochu větším množství, než bychom mít měli) a vůbec připravujeme veškeré potřebné vybavení. Místo čelovek si však tentokráte bereme klapky na oči, protože v červnu na Islandu tma prostě není.

Přichází den D (tedy večer před ním) a my po dobalení posledních náležitostí vyrážíme ve večerních hodinách na pražské Letiště Václava Havla. Letadlo nám letí v brzkých ranních hodinách a tak padá rozhodnutí na přespání přímo v prostorách letiště. Kolem půlnoci se všichni setkáváme v letištní hale Terminálu 2. Kolem se již na lavičkách povaluje několik lidí, ke který se i my brzy přidáváme. Kluci pospávají v sedě na lavicích a já s Peťou si leháme na alumatku přímo na zem. Vytahovat karimatky a spacáky z pracně zabalených batohů se nám nechce (ráno hodnotíme, že jsme pro větší pohodlí asi měli).

7.6. středa

Budíme se ve 4:30, balíme, snídáme a přesouváme se na odbavení našich tří velkých zavazadel. Po jejich zvážení je přenášíme k odbavení nadměrných zavazadel a přes naše obavy, z důvodu převozu lovečáku a sušeného masa, probíhá odbavení bez jakýchkoliv problémů. Nyní se již pouze s palubními zavazadly přesouváme k rentgetnové kontrole na security. Ani nezkouším projít v botách a rovnou dávám své pohorky na pás. Můj batůžek plný instantního jídla do hor projíždí i zde bez problémů a já si jdu s oddechnutím obout boty.

Pak již to jde ráz na ráz a zanedlouho sedíme v letadle společnosti WizzAir. Po třech a půl hodinách letu (z důvodu příznivého větru o půl hodiny dříve) již vystupujeme na letišti v Keflavíku. Hned po výstupu z letadla cítíme znatelné ochlazení oproti Česku a také poměrně silný vítr. "Co to je tohle, já jsem chtěl k moři", slyším komentář nějakého čecha sestupujícího po schůdcích z letadla za mnou. V tuto chvíli vzpomínám na loňskou Madeiru a přemýšlím, jestli volba letošní cesty na ostrov těsně po polárním kruhem, byla dobrým nápadem.

První překvápko mne čeká již na zdejší letištní toaletě. To že tu mají bezdotekové baterie mne nepřekvapuje, že to bezdotykově do dlaně vyklopí pěnu už takový standard není, ale že mi ji to vzápětí rozfoukne všude kolem mne opravdu překvapilo dost. Prostě vysoušení proudem vzduchu a voda je bezdotykové a navíc přímo na baterii hned vedle sebe, což jsem nečekal.

Hned při výstupu z letiště nás odchytává slečna z autopůjčovny, kde máme zaplacenou rezervovaci přislíbeného teréňáka. Po chvilce nahánění dalších zákazníků s ní Jirka mizí a my máme čas na přebalení našich batohů do transportního stavu. Zanedlouho se nás ujímá další člověk ze zmíněné půjčovny a malou dodávkou nás všechny i s batohy veze taktéž do prostor půjčovny. Mají to dobře zorganizované - holt Island.

V půjčovně se opět shledáváme s čekajícím Jirkou. Je tu již více lidí, tak nám nezbývá než počkat, než na nás přijde řada. Čas si krátíme listováním v našich průvodcích a hledáním vytipovaných míst na velké plastické mapě visící tu na zdi.

Zničeho nic k Pétě přistupuje zarostlý chlápek v goretexové bundě a anglicky se s ní dává do řeči. Péťa vypadá zprvu trochu rozpačitě, proto k nim po chvíli přistupuji a vkládám se do hovoru. Brzy se dozvídáme, že se jedná o Christiana Handla - autora knižního průvodce ve kterém právě listujeme. Naše prvotní rozpaky mizí a my se ho ptáme na nějaké cenné informace ohledně Islandu (např. ohledně volného stanování, nejlepších míst, pozorování papuchalků apod.). Mezitím co Honza s Jirkou vyřizují auto, dostáváme spoustu zajímavých a užitečných tipů a informací, a nakonec i podpis autora do jím napsaného tištěného průvodce.

Pro naše cestování po ostrově místo slíbeného Vitary nakonec dostáváme Dacii Dustera. Srovnáváme obě auta stojící tu vedle sebe a zjišťujeme, že je to možná dobře, protože Duster má o něco prostornější zavazadlový prostor. Stejně nakonec musíme v půjčovně zanechat plato, abychom zvládli veškerou naši batožinu do kufru naskládat.

Když se nám konečně podaří najít systém v tom, jak budeme mít batohy v autě uspořádány, tak aby se nejen vešly, ale aby vše potřebné bylo aspoň trochu poruce, opouštíme půjčovnu a vydáváme se na nákupy potravin spolu s palivem do našich vařičů. V půjčovně jsme sice vzali jednu poloprázdnou plynovou kartuši, kterou zde se zbytkem plynu zanechal kdosi před námi, ale na té bychom asi dlouho vařit nevystačili. Prodejnu potravin - Bónus nalézáme poměrně snadno a hlavně kluci zde nakupují podstatnou část zásob. Já s Peťou máme dost jídla, které se nám podařilo přivézt s sebou a tak kupujeme pouze ještě jednu rezervní lahev vody. Počítáme, že všude v potůčcích poteče pitné vody dostatek.

Po nákupu potravin následuje obtížnější proces získání paliva. Nevychází nám plán - sehnat další použité plynové kartuše v místních guest housech a proto nakonec kupujeme dvě nové kartuše u benzínové pumpy. Honza tu kupuje místo lihu nějaké jiné palivo, kterým bude vařit na svém vařiči na tekutý líh. Protože to není líh a palivo má zřejmě jiné vlastnosti, bude každé Honzovo vaření vypadat jako výstup pyromana. Na rozdíl od něj se však Honza bude snažit udržet plameny co nejvíce pod kontrolou a uvařit na nich své jídlo.

Vše je nakoupeno a my jsme připraveni vydat se na poznávání ostrova, který zatím známe pouze z teoretické přípravy před cestou. Ještě před odjezdem z Keflavíku se jedme podívat k pobřeží na výhled na Alantik. Brzy nás však ledový silný vítr zahání zpět do auta s myšlenkama, čemu že to tu budeme následující dva týdny čelit.

Opouštíme Keflavík a po silnici č. 41 míříme poznávat islandskou přírodu. Okolo je zatím celkem plochá krajina, se vzdálenou siluetou hor na obzoru. Zanedlouho projíždíme kolem hlavního města Islandu - Reykjavíku, za kterým se již napojujeme na silnici č.1, která vede kolem dokola celého ostrova. V tomto místě je na ní ještě poměrně velký provoz, ale jak poznáváme později, čím dál od Reykjavíku, tím méně aut po ní jede. Kvalita silnice č.1 je v úsecích, kde je tvořena asfaltem, dobrá a nezaregistrovali jsme žádné výrazné výtluky a díry, na které jsme zvyklí z českých silnic.

Brzy přijíždíme do zvlněné krajiný a otevírají se nám výhledy na islandská pohoří. Zastavujeme u silnice s tím, že uděláme první fotky nádherných hor. Po vystoupení máme co dělat se udržet v silném větru na nohách. Ledový vítr s námi pěkně mává a my se snažíme najít aspoň částečné závětří za informační tabulí. V duchu vzpomínám na text písně Islandskej kraj od Wabi Ryvoli: "..nechci vo něm slyšet, nechci nikdy vidět, islandskej kraj, mý šedivý vlasy mi za pravdu daj...". Tak doufám, že z něj za ty dva týdny také nezešedivíme.

Jako první zajímavost z našeho seznamu ke které směřuje naše cesta, jsou termální prameny u Hveragerði. Projíždíme tímto městečkem, které je zhruba 35 km od Reykjavíku a brzy podle množstí aut nacházíme parkoviště, odkud spousta turistů vyráží na zhruba 3,5 km vzdálenou koupačku v termálních potocích. Zprvu se rozhodujeme, že si nalehko vyběhneme k termálním pramenům (s čiste teoretickou možností vykoupání, která nás v té zimě ani příliš neláká) a potom seběhneme zpět k autu a přesuneme se dál. Naštěstí se po prvních pár metrech opět vracíme k autu a přebalujeme batohy natěžko na přespání kdesi nahoře.

Po půlhodině třídění a balení věcí překračujeme po dřevěné lávce říčku Varmá a stoupáme spolu s dalšími turisty značnou cestou Hengil-Thermalgebiet. Velice záhy přicházíme k prvním bublajícím bahnům a kouřícím dírám v zemi (tzv. fumarolám), ze kterých dosti smrdí síra. Zprvu jsou menší a čím výš, tím jsou rozáhlejší. Brzy procházíme kolem potoků, ze kterých jde k obloze pára a výstrážné tabule varují před teplotou vody 80-100°C. Ještě o něco dále již vidíme dřevěné chodníčky a spoustu lidí, kteří jako úhoři leží v potoce bez hnutí a nahřívají své kosti. My procházíme kousek nad nimi v čepicích a bundách a koupání, navíc v přeplněném potoce, nás úplně neláká. Pokračujeme tedy dál až ke konci cesty mezi skály, kde voda vytváří v průrvě krásný vodopád. Kolem jsou horká jezírka, ze kterých stoupá tolik páry, že nás časem zahalí do mlhy a na bundách nám zůstanou kapičky vody. Fotíme a Péťa točí video, jak vycházíme z páry ven.

Vracíme se o pár desítek metrů zpátky a stoupáme po levém úbočí kamsi nad vodopád. Cesta tu tvoří jakési kolečko s návratem zpět ke koupacím pramenům. Je už podvečer a my jsme po noci na letišti poměrně nevyspalí, takže je v plánu někde výš, kam už prakticky nikdo nechodí, najít nějaké pěkné místo na přespání. Nacházíme tu zlvněné travnaté pláně, kterými protéká několik potoků. Nacházíme celkem rovné místo na stany, ale není příliš chráněné před větrem. S Honzou shazujeme bágly ze zad a obíháme ještě přilehlé okolí. Nakonec nacházíme o něco krytější místo v korytě vyschlého potoka. Hrozí tu sice riziko, že v případě intenzívnějšího deště se potok může rozvodnit, ale spoléháme na předpověď podle které by k vyraznějším srážkám nyní dojít nemělo.

Stavíme stany, vaříme večeři. Honza poznává, že vaření na jeho liháči se zdejším palivem nebude úplně jednoduché a raději bude muset mít připravenou vodu pro případné hašení. Brzy po večeři (ve 20:30h) unavení zalézáme, já s Peťou nasazujeme klapky na oči, abychom měli alespoň vizuálně pocit tmy a usínáme.

Island pod stanem (1) - Keflavík - Hveragerði

Příspěvky z okolí Island pod stanem (1) - Keflavík - Hveragerði