Island – 2. výlet v parku Jökulsárgljúfur - z tábořiště Vesturdalur podle řeky Jökulsá á Fjöllum k vodopádům Selfoss a Dettifoss

Z tábořiště Vesturdalur, které je v severovýchodním vnitrozemí ostrova, vyrážíme na druhý výlet do národního parku Jökulsárgljúfur. Trasa měří cca 22 km. Cestou musíme nastoupat zhruba 650 metrů a klesnout 450 metrů.

Abychom nemuseli po prašné nevzhledné silnici, tak se vracíme kousek zpátky po včerejší neznačené cestě na okraj Ozvěnových skal Hljóðaklettar. Když přijdeme na rozcestí se žlutou trasou (žlutými ťopkami označené tyčky nebo skály), odbočujeme vpravo. Vlevo se ještě pokocháme pohledem na včerejší zajímavé útvary a pokračujeme dál až téměř k ledovcové řece Jökulsá á Fjöllum. Tentokrát téměř celá trasa vede proti proudu této řeky, která je druhou nejdelší řekou na Islandu. Protéká kaňonem Jökulsárgljúfur. Vznikla z ledovce Dyngjujökull.

Míjíme několik vyhlídek na řeku, kousek děláme odbočku k zajímavému čedičovému skalnímu útvaru Karl og Kerling, později ke skále Kallbjarg. Všude je vidět čedičový původ, krajina se však už trochu zelená, je to tu přece jen veselejší. Občas se do řeky vlévají menší potoky, jeden z nich je dokonce nutno přebrodit. Voda je studená, ale jiná možnost není. Na druhou stranu se musíme dostat.

Obrovský čedičový útvar připomíná naší Panskou skálu, samozřejmě ve větším. Jen ta horní část je vlivem dalších snad erupcí, snad zemětřesení nějaká pokroucená. Vodopád Holmarfossar na jednom z přítoků se nevalí korytem, ale teče v několika proudech po svahu. Už teď to pěkně hučí, za jarního tání to musí být pěkný rachot. Dokonce v blízkosti rostou tenké břízky. Krajina je zvláštní, ale není jednotvárná. V okolí jsou různé skalní útvary. Stále však převážně stoupáme. Na vyhlídku na vodopád Hafragilsfoss prudce klesáme. Je na 91 metrů široké řece Jökulsá á Fjöllum a je vysoký 27 metrů. Kousek pokračujeme téměř rovně. Vpravo máme skaliska. Čeká nás však poslední prudké stoupání. Mezi dvěma pásy skal se dostáváme na náhorní plošinu. To se však už blížíme k cíli, kde v hlubokém korytu jsou blízko u sebe dva vodopády.

Nejdříve jen tušíme, že se k nim blížíme. Zdálky je vidět vodní tříšť. Za chvilku však vodopád Dettifoss již vidíme před sebou. Na vyhlídku jdeme jen kousek z mírného kopce. Je to prý nejmohutnější vodopád v Evropě (jinde píšou, že je druhý – po vodopádech na Rýnu). Je široký 100 metrů. Voda padá z výšky 44 metrů. V této době, když odtává ledovec, prý bývá nejmohutnější. Protéká čedičovým územím, rozpuštěné sedimenty zbarvují vodu do bělavě šedé barvy. Parkoviště jsou na obou březích, takže přístup k vodopádům je z obou břehů.

Něco přes kilometr dál proti proudu je to k vodopádu Selfoss. Vedou k němu dvě pěšiny – jedna je těsně nad vodopádem – až tam však stříká voda. Druhá je po rovině o kousek výš. Vpravo pak odbočuje cesta k parkovišti na západní straně, rovně se jde ke zmiňovanému vodopádu. Na protějším břehu jsou vidět pro zdejší krajinu typické čedičové sloupy. Řeka tu teče v trochu užším korytě – břehy jsou od sebe vzdálené 91 metrů, ale voda se hrne i přes horní skaliska a padá z výšky 27 metrů. Je vidět, jak voda stříká i na cestu. Je na ní hodně vlhko. Takhle rozmáčené sopečné bláto jsem ještě neviděla.

K autobusu na západním parkovišti se musí kousek zpátky. Toto parkoviště bylo vybudované před dvěma lety. Zatím tam není ani infocentrum, jen řada mobilních toalet.

Na závěr se musím přiznat, že tuto trasu jsem ze zdravotních důvodů vynechala. Těžko bych stíhala tempu ostatních a nechtěla jsem, aby na mne všichni čekali. Popis trasy a informace o trase mám od Oty, který si to bez mého zdržování užíval. Přišel spokojený – bylo to prý moc zajímavé. My, které jsme nešly, jsme si udělaly dva cca 5 km dlouhé okruhy – první u tábořiště v Ozvěnových skalách a druhý tady k vodopádům. Je tady pustina, jen občas se někde něco zelená. Vodopády jsou však nádherné.

Island – 2. výlet v parku Jökulsárgljúfur - z tábořiště Vesturdalur podle řeky Jökulsá á Fjöllum k vodopádům Selfoss a Dettifoss na mapě