Holky na cestách - Posázaví 2

Vlevo Talmber, vpravo nahoře zámek a dole Pirkštejn v Ratajích • Fotografie (1) • Foto: annafr

Druhý den ráno jsme se po snídani vydaly na nádraží a vlakem do Ratají nad Sázavou, z vlaku jsme sledovaly řeku, krajinu, chatičky a domky. Ze zástávky v Ratajích jsme se šly do kopečka na Pirkštejn-prý to byl spodní hrad – dnes jen hláska a kus hradeb. Jindřich z Lipé nás provézel na Křivoklátksku a tady také. Údajně hrad založil, pak ho vlastnil jeho syn Čeněk. Pak se dostává do držení Ješkovi Ptáčkovi z Pirkenštejna. Dcera,jednoho z Ptáčků, Žofie si bere za manžela syna Jířího z Poděbrad a tak se dostává do majetku pánů z Kunštátu a Poděbrad. Poslední úpravy na hradě jsou za Octaviána Kinského, který hrad upravil a zřidil tu faru a ta je tu dodnes, a tak máme vysvětlení toho co vidíme. Hrad je v majetku církve a není přístupný Hradby dnes sloužíj ako zídka od dvora farnosti, kde jak zjistila naše detektivní kancelář se opalovala lehce oděná ženština. No a po tomto zjištění jsme se ubíraly výše k původně druhému hornímu hradu přestavěnému na zámek, nyní v dost neutěšeném stavu. Převládá duch renesance, nás zaujaly malby sic v žalostném stavu a sluneční hodiny a také hřiště za zámkem zřejmě ze zámecké zahrady. Rataje a horní hrad patřil Janu Lucemburskému, a ten je pak dal Jindřichovi z Lipé. První písemná zmínka je již z roku 1156, již jako místo trhové a hrazené. To značí, že jsou ještě starší, zřejmě vznikly kolem roku 946. A ti Ptáčkové, byli pěkní ptáčci, nejúspěšnější z Ptáčků- Hynek Ptáček z Lipé a Pirkenštejna. Byl pěkný ptáček - nejvyšší hofmistr a mincmistr Království českého a správce královských měst, včetně Kutné Hory a poručník mladého Jiříka z Kunštátu, pozdějšího krále. Je pochován v rodinné hrobce zdejšího kostela. Roku 1933 koupila zámek obec a umístila zde poštu, úřad a četnickou stanici. Nyní se zámek opravuje, je v lepším stavu než jsme ho viděly my. Probíhá už druhá etapa oprav. Tak a to už jdeme od historie do současnosti. Jinak je tu krajina krásná, leč jakoby opuštěná a bez velké vzruchu a nepřipravená na turisty. Ve zdejší restauraci jsme si daly oběd – langoše s česnekem a sýrem a někteří s kečupem. Odtud jsme zvlněnou krajinou putovaly do Sázavy přes Talmberk, což je podle průvodců zřícenina hradu, ale my jsme se přesvědčily, že jde o zahradní doplněk opraveného rodinného domu. Talmberk je široká válcovitá část věže a hradní oblouky a v okolí zbytky kamení – hradeb. Náš nezapomenutelný zážitek dokládá foto, kde s domem máme hradní oblouk a pod ním traktor. Prý je již nyní přístupný od spodu mezi domy až k věži. My jsem to tu oběhly celé zhora i ze spoda a všude byl plot. Již se vracíme k řece Sázavě a podél kolem chat se přibližujeme k Sázavě – městu. Nemůžeme se nezastavit u splavu a smáčet znavené nohy v chladné vodě. Po siestě naproti rekreačnímu a školícímu církevnímu středisku se vydáváme ke klášteru v Sázavě, ale bohužel už je dost hodin a také pondělí, tak se prohlídka nekoná. Navštívíme informační středisko, koupíme buchtu a jdeme na vlak, někteří jedinci – vlastně jeden nás opouští a neváhá se bezhlavě vrhat do jiného dobrodružství, snad zamilovaného nebo záletného?. My také zažíváme dobrodružství při hledání nádraží- je na mostě či podmostem a pod kterým, blížíme se k němu se značnou nejistotou pro vzhled a terén. Odvzdaně čekáme na vlak a nevěříme tomu, že je to zastávka a vlak přijede. Vlak opravdu zastavuje! Hurá zpět ! Holky musí ještě dnes vyzkoušet bazén a jeho vodu. No a my večer vyčkáváme návratu naší dobrodruhyně a pak při vínečku vše řešíme.

Poslední aktualizace: 29.6.2015

Holky na cestách - Posázaví 2 na mapě