Helsinki

Helsinky

Helsinky (finsky Helsinki, švédsky Helsingfors) jsou hlavním a největším městem Finska. Jsou zároveň i jeho největším přístavem. Byly založeny roku 1550. Jejich centrum leží na malém poloostrovu na břehu Finského zálivu, ale patří k nim ještě poměrně velké území směrem na východ. Rozkládají se na 686km² a mají asi 570 000 obyvatel. V jejich blízkosti se nacházejí tři další města, Espoo, Vantaa a Kauniainen, se kterými tvoří hustě propojené souměstí Velké Helsinky s celkovou populací přes 1 000 000 lidí.

V 16. století, v době kdy bylo Finsko součástí Švédského království, je založil král Gustav I. Vasa, aby konkurovaly hanzovnímu městu Tallinnu, které leží na protější straně Finského zálivu. Za datum jejich založení se pokládá 12. červen 1550, kdy král nakázal měšťanům z okolních měst, aby se do nového města přestěhovali. Původně Helsinky ležely o několik kilometrů severovýchodněji u ústí řeky Vantaa. Místo ale nebylo zvoleno vhodně, okolí bylo plné bažin a nebylo ani možno vybudovat velký přístav. Proto bylo roku 1640 rozhodnuto, že se město přesune na jeho nynější místo.

Když byl roku 1703 založen Petrohrad, ruský vliv byl stále citelnější. Rusko-švédské soupeření vyvrcholilo v 18. století, když bylo město v letech 1713- 1721 a 1741-1743 obsazeno ruským vojskem. V roce 1748 se na obranu města začala na ostrůvcích před přístavem stavět velká námořní pevnost Suomenlinna (švédsky Sveaborg). V té době se jí přezdívalo „Gibraltar severu". Dnes je Suomenlinna oblíbeným výletním místem a největším turistickým lákadlem Helsinek.

V roce 1808 v důsledku mocenské politiky Napoleona a cara Alexandra I. vypovědělo Švédsko Rusku válku. Helsinky byly okupovány ruským vojskem od prvních dnů války a Suomenlinna kapitulovala. Po uzavření míru bylo Finsko připojeno k Rusku jako autonomní velkovévodství. Ruský car chtěl omezit vliv Švédska ve Finsku. Protože bylo dosavadní hlavní město Turku příliš vzdáleno od Petrohradu, rozhodl car Alexandr I. roku 1812 o jmenování Helsinek hlavním městem Finska. Spolu s titulem hlavního města se z Turku přesunula i nejstarší finská univerzita. Po válce bylo zničené město značně přestavěno. Centrum získalo empírový styl. Nejmonumentálnější stavbou z té doby je evangelická katedrála dokončená v roce 1852. V druhé polovině 19. století Helsinky rychle rostly a staly se administrativním centrem a nejprůmyslovějším městem v zemi. Počet jejich obyvatel dosáhl 100000.

V roce 1862 byly Helsinky spojeny železnicí s Hämeenlinnou a v roce 1870 také s Petrohradem. Nové stavby vznikají pod vlivem evropské kultury a industrialismu. Vzniká novorenesanční okolí tříd Esplanadi a Mannerheimintie. Nad přístavem je roku 1868 postaven největší pravoslavný kostel v západní Evropě - chrám Zesnutí Panny Marie (rusky: Успенский собор, finsky: Uspenskin katedraali ).

Po té co díky zeslabenému Rusku a jeho občanským válkám Finsko získalo v roce 1917 samostatnost, Helsinky se dále rozvíjely. Architektura byla ovlivněna především klasicismem a funkcionalismem. V roce 1938 byl dokončen Olympijský stadion, ale letní olympijské hry, které se zde měly konat roku 1940, byly odloženy kvůli válce. Během Zimní a Pokračovací války byly Helsinky bombardovány, ale přežily bez větších škod. Rozvoj města se po 2. světové válce ještě zrychlil. Helsinky se dočkaly své Olympiády v roce 1952. Kvůli rozsáhlé imigraci se vybudovala nová předměstí. V druhé polovině 20. století bylo postaveno velké kongresové centrum Finlandia (finsky: Finlandia-talo), které navrhl architekt Alvar Aalto (dokončené v roce 1971), nová budova Opery (1993), Muzeum moderního umění (1998). Za zmínku též stojí zcela ojedinělý skalní kostel Temppeliaukio (1969).

Pokud na cestu do Helsinek použijete letadlo, první věc, která vás jistě zaujme a překvapí je ta, že přistanete v hustém jehličnatém lese na poměrně malém letišti. Cestou do centra Helsinek, která trvá asi půl hodiny, kolem sebe uvidíte lesy, občas menší Pastviny a pole. Při příjezdu do města vás přivítají obytné domy postavené z cihel a z veliké části nepřesahující výšku pěti pater. Helsinky jsou celkově město bez výškových domů, i když se tu vyskytnou ojedinělé stavby s dvanácti patry, ale to je spíše výjimka potvrzující pravidlo. Ulice jsou široké, všude je plno stromů a jiné zeleně. Občas se silnice mírně vytočí, aby objela nějakou ze skal, kterých je po celých Helsinkách opravdu hodně.

Pokud zvolíte pro svou cestu trajekt, budete mít Helsinky, při svém příjezdu do přístavu jako na dlani. Objeví se před vámi panorama celého města včele se Senátním náměstím a katedrálou. Přístaviště trajektů je asi deset minut pěšky od historického centra.

A jelikož jsme pro naši cestu využili trajekt, nemohli naše první kroky na půdě Helsinek a vlastně i Finska vést nikam jinam než na už zmíněné Senaatintori - Senátní náměstí, které je jedním z největších náměstí Helsinek a nachází se v blízkosti rybího trhu na pobřeží. Celé je postaveno v empírovém stylu a je ohraničeno Vládním palácem (Valtioneuvosto), Helsinskou univerzitou (Helsingin Yliopisto), Univerzitní knihovnou (Yliopiston Kirjasto). Ale hlavní a asi i nejkrásnější dominantou celého náměstí je katedrála Tuomiokirko.

Katedrála Tuomiokirko - je zřejmě první věc, které si všimnete už při příjezdu trajektem. Je opravdu úchvatná a velkolepá. Celé náměstí leží na kopci a katedrála se nachází na vyvýšeném místě na žulových schodech. Ty se často stávají místem setkání obyvatel Helsinek, a pokud je hezké počasí, často se zde vysedává až dlouho do večera, protože je zde krásný výhled na moře.

Katedrálu navrhl (stejně jako valnou většinu budov na náměstí) německý architekt Johann Karl Ludwig Engel (1778 - 1840). Bílá katedrála je obklopena korintskými sloupy a zakončena bílou kupolí. Ač katedrála vypadá monumentálně, interiér je velice strohý. Pokud pospícháte, můžete návštěvu interiéru katedrály s klidem na duši odložit nebo úplně vynechat.

Vládní palác (Valtioneuvosto) - neboli budova senátu je umístěna ve východní části náměstí. V roce 1904 zde rozzlobený finský úřední zabil nenáviděného ruského generálního guvernéra Bobrikova a stal se tak národním hrdinou. Helsinská univerzita (Helsingin Yliopisto) a Univerzitní knihovna (Yliopiston Kirjasto) - jsou podle mnohých nejkrásnější výtvory architekta Engela. Knihovna se může pochlubit nejkompletnější sbírkou ruské literatury mimo ruské území.

Kousek za náměstím můžete narazit i na ruskou pravoslavnou Uspenskou katedrálu. Poznáte ji na první pohled - vzhledem naprosto vybočuje z jinak převažujícího empírového stylu, ve kterém jsou postaveny okolní budovy. Její jméno pochází z ruského slova uspenie (př.: spící, dřímající). Navrhl ji Ruský architekt Alexey Gornostaev (1808 1862), katedrála byla postavená však až po jeho smrti v letech 1862- 1868. Katedrála stojí na svahu na poloostrově Katajanokka, odkud lze přehlédnout celé město. Na zadní straně katedrály, je umístěna plaketa připomínající Ruského císaře Alexandra II., který během stavby katedrály byl nejvyšším představitelem Finského Velkovévodství. Uspenská katedrála byla prohlášena za největší ortodoxní kostel v západní Evropě, ačkoli Finsko svojí zeměpisnou polohou spadá spíše do Evropy severní.

Další kroky nás dovedou na třídu Esplanadi, kterou tvoří dvě rovnoběžné ulice Eteläesplanadi a Pohjoisesplanadi. Samotná Esplanadi je lemována spoustou stromů a na každém kroku jsou příjemné kavárny. Trochu připomíná lázeňskou kolonádu. Směrem kcentru přibývají iobchody se suvenýry a luxusním zbožím. Vpolovině devatenáctého století, za dob velkých sporů mezi Finy a Švédy, byly i samotné ulice rozděleny tak jako oba národy - pokud někdo prošel po Eteläesplanadi, projevoval tím své sympatie finsky mluvící části a opačně.

Ještě než projdeme obě rovnoběžné ulice, uvidíme po cestě Prezidentský palác a radnici. S oběma budovami je opět spjato jméno architekta Engela. Tentokrát je ovšem pouze přestavoval. U prezidentského paláce můžeme také shlédnout střídání stráží.

Náměstí Kauppatori ležící přímo na nábřeží, je plné stánků a u břehu kotví lodě, ze kterých můžete také nakupovat ryby, ovoce, zeleniny, ale i kožešiny. Uprostřed náměstí stojí kašna se sochou Havis Amandy, což je mořská víla. Při jejím odhalení vznikly různé názory na její nahotu - mnoho lidí pohoršovala. Je dílem sochaře Ville Vallgrena, vytvořená v Paříži roku 1906 a na své současné místo byla převezena roku 1908. Vallgren původně nazval sochu Merenneito (česky: Mořská panna), ale brzy se ujal švédský název Havis Amanda nebo finský Haaviston manta či prostě Manta. Kousek opodál směrem k přístavu trajektů stojí Kauppahalli, což je klasicistní tržnice. Není velká, ale má příjemnou atmosféru a opravdu stojí za návštěvu.

Mannerheimintie je asi nejrušnější silnice Helsinek a důležitá dopravní tepna. Když dojdeme na konec Esplanadi a budeme pokračovat dále po Mannerheimintie, dojdeme k hlavnímu vlakovému nádraží. Bylo postaveno roku 1914 a je jedním zvrcholných děl architekta Eliela Saarinena. Původně mělo být nádraží více romantické, ale nakonec se Saarinen rozhodl spíše pro secesní prvky. Je to jistá obdoba secese, ale v severském podání - často se také proto tomuto stylu říká severská secese. Není tak zdobná ani barevná jako česká a spíše než hravost vyjadřuje jakousi serióznost.

Jako zapadlý se nám může jevit kostel Temppeliaukio kirkko (Skalní kostel). Určitě stojí za návštěvu, protože něco podobného jen tak asi už neuvidíte. Příběh kostela začíná v šedesátých letech dvacátého století, kdy byla vyhlášena veřejná soutěž na návrh kostela. Byl v tom ale malý zádrhel - místo pro něj určené bylo dosti skalnaté. Návrhy postavit kostel na skále, nebo ji naopak vystřílet se architektům a zároveň manželům Timovi a Tuomi Suomalainenovým zdály dosti fádní, a proto se rozhodli pro neobvyklé řešení - kostel do skály přímo zasadit. Do skály byla tedy vystřelena díra kruhovitého půdorysu a skála nebyla nijak dále víc upravována, pouze se zakryla střechou zkombinace mědi a skla. Na některých místech dokonce ze zdí prýští voda.

Hala Finlandia stojí na Mannerheimintii uTöölönlahti. Je obklopena parkem a jezerem, v němž se krásně zrcadlí. Byla navrhnuta slavným architektem a designérem Alvarem Aaltem jako koncertní hala či kongresové centrum. Jako u Skalního kostela se zde snoubí moderní architektura a drsnou finskou přírodou.

Asi 2 km od centra narazíme na Olympijský stadion, na kterém v roce 1952 zazářil božský Emil Zátopek, který získal tři zlaté medaile (5 km, 10 km a maratón) a Dana zátopová (zlato v hodu oštěpem). Budování olympijského stadionu začalo v roce 1934 a byl dokončený v roce 1938 . Olympijské hry se zde měli konat už v roce 1940, ale kvůli světové válce se neuskutečnili. Stadion byl úplně z modernizovaný v roce 1990-1994 a také zrenovovaný těsně před rokem 2005, kdy se zde konalo světové mistrovství v atletice. Jeho divácká kapacita byla během olympiády 1952 více jak 70,000 míst. Dnešní stadion má kapacitu jen 40,000 diváků a během koncertů je kapacita 45,000. Mimo jiné zde koncertovali třeba Rolling Stones, Bon Jovi, Tina Turner, U2, Michael Jackson, Elton John, AC/DC, Metallica a další. Nad stadionem se tyčí 72 metrů vysoká věž, ze které je úžasný výhled na Helsinky.

Za další návštěvu stojí na osmi ostrovech a ploše asi 80ha se rozkládající pevnost Suomenlinna vystavěná okolo roku 1748 Švédy. Sloužila k obraně Helsinek proti útokům z moře a byla vybudována v době, kdy obranná pevnost Hamina v Turku ztratila smysl po uzavření švédsko-ruského míru. Je zde přes sto kanónů, okolo tří set budov a obrané zdi měří osm kilometrů. Pro případ nouze byl vybudován tunel, který vede na pevninu. Také zde najdete typické severské dřevěné barevné domečky, školu, kostel, knihovnu, muzea, restaurace a kiosky, ale i hostel. Suomenlinna byla v roce 1991 zapsána na seznam světového a kulturního dědictví UNESCO, a je tak jednou ze sedmi finských památek na seznamu. Na pevnost se dostanete trajektem z přístavu nedaleko Kauppatori.

A pro ty, kteří při svém putování po severu nespatřili zdejší typické zvířecí obyvatele mohou navštívit zoo Korkeasaari, což je nejseverněji položená zoologická zahrada na světě. Dostanete se tam buď trajektem z téhož místa jako na Suomenlinnu, nebo metrem na stanici Kulosaari a pak pěšky. Trajekt stojí asi pět euro, ale je v něm zahrnuta i vstupenka do ZOO a zpáteční cesta. A nemusíte se bát, k vidění nejsou jen losy a soby, ale i další zvířátka zcelého světa.

Poslední aktualizace: 24.7.2009

Helsinki na mapě