Expedice Hlinsko 2015 aneb máj v Betlémě III (mezi Chrudimkou a Svratkou)

Poslední etapa našeho putování během druhého květnového prodlouženého víkendu byla nejkratší a na zážitky zřejmě nejchudší, a tak ani tento cestopis svou délkou nezastíní své dva předchůdce. Tím ovšem netvrdím, že bychom ten den neviděli zajímavostí více než dost. A pokud se podle jeho názvu někdo domnívá, že jsme jako motýlci Emanuelové poletovali mezi dvěma povodími, mýlí se … byť jen částečně. Chrudimkou je skutečně myšlena říčka, protékající v těsné blízkosti našeho přechodného bydliště v Hlinsku, Svratka je však v tomto případě hlavně přibližně jedenapůltisícové městečko v okrese Žďár nad Sázavou.

Je tedy sobota 9. května 2015 a my – letos naštěstí – mohli oslavit osvobozovací státní svátek již den předem. V bývalém SSSR tolik štěstí neměli. Ráno je opět jako malované, ale na dnešek už nám slibují i nějakou tu vláhu shůry. Nejprve se opět stejně chvilku zdržíme v betlémském skanzenu, čehož využiji k nákupu drobné pozornosti pro svou milovanou choť. A protože radar neslibuje na chvíle příští nic přívětivého, věnujeme se více přímému televiznímu přenosu z Krásné ploščadi v Moskvě, kde se tradičně předvádí kdysi bratrská armáda, než přípravám k odjezdu. Ve chvíli, kdy báťuška Putin zintenzivní své mávání z tribuny, sáhneme po slivovici a vzápětí začne krápat. Tedy pouze v Hlinsku, v Moskvě se vojska všech frontů vesele potí dál. A tak si vezmeme něco nepromokavého na sebe a vyrazíme na prohlídku města. Moc dlouhá procházka to ovšem není. Někteří stihnou cigaretku, jiní navštíví knihkupectví. Funguje částečně i jako antikvariát, a tak nepohrdnu postarší knihou o středočeských hradech, zámcích a tvrzích. V této podobě už je asi nikdy nikdo neuvidí.

Protože déšť neustále sílí, nezbývá nám nic jiného, než se ukrýt v osvědčených prostorách svatohubertské hospody. Nejen já zde následně uroním nemálo slz nad tím, že místo šlapání do pedálů musím cpát do břicha dršťovku i steak a krk rozličnými pěnivými moky prolévat. Naštěstí déšť zeslábne a my se zvedáme, abychom tělo sportem potýrali. Po povinném panáčku se vydáme směrem ku Svratce, v tomto případě však spíše obydlené aglomeraci než říčnímu veletoku. Cesta proběhne bez závad, jen náš „Australan“, nervózní z toho, že po úspěších s peněženkou a zimnicí dlouho ničím naplno nezaujal, se ztratí. Nejedná se však o akt trvalý a ve Svratce jsme zase všichni pohromadě.

Tento stav ovšem nemá dlouhého trvání. Někteří z nás – tedy jen já s Bobem - se jedeme podívat na česko-moravskou hranici. Nedojedeme. Do cesty se nám postaví zdejší pozoruhodné muzeum, seznamující s naší nedávnou – temně rudou – minulostí i s historií obce. Nechybí dobové plakáty, konzum, školní třída nebo trafika. Originální, interesantní a celkem zábavné. Škoda, že ostatní zaváhali. Vzhledem k tomu, že zde byl jakýsi den otevřených dveří, byl vstup dokonce zdarma. Něco mincí jsem však před odchodem do kasičky odložil a byl jsem za svou dobrotu odměněn možností sáhnout si na naše nejvyšší vyznamenání, tedy Řád Bílého lva. V té době už mi volá hodný Pepa, že nemusím spěchat, neb zbytek výpravy se usí(-á)dlil v podniku s honosným názvem Beruška. Tím získávám čas na sólo návštěvu areálu hřbitovního kostela sv. Jana Křtitele se samostatně stojící vstupní zvonicí a farou. Mám štěstí. Něco - asi pohřeb, křtiny nebo svatba - se zde chystá, takže je kostel otevřen. Pan farář mě s úsměvem nechává v klidu fotografovat. A protože veselící se nebo truchlící se již pomalu schází, neotálím. U Berušky pak ještě stihnu boršč (však je devátého, tak co jiného) a pěníka. Jen mě trošku vyděsí Pohled na několik odvážlivců, kteří do sebe kromě medového Jacka kopou také zelenou. Je mezi nimi dokonce i Bob, kterému přitom peprmintová žíravina v minulosti nikdy nedělala dobře. Ale tentokrát byl silný, statečný a přežil neznečištěn …

A pak už jen kolem hřbitovního areálu, který jsem před chvílí „prošmejdil, a kapličky v Chlumětíně dorazíme na vrcholovou prémii. Oněch 702 m.n.m. se nachází nedaleko kóty s půvabným a romantickým názvem U Oběšeného. Následuje sjezd a najednou jsme „u nás“ v Kameničkách. Kromě kostela Nejsvětější Trojice zde najdeme také toho Tondu Slavíčka i hejno bříz. Drtivá většina výpravy se řítí přímo do hlinského Betléma, já si přidám ještě jednu krátkou zastávku u celkem zajímavé Piety před hřbitovem v Jeníkově.

Večer proběhlo krátké a nenáročné rozlučkové posezení a v neděli 10. května 2015 se všichni vydáváme k domovu. Vzadu v autě se tentokrát rozvaluji méně pohodlně, protože naši trojici doplní Bob, kterého s sebou bereme do Moravské Třebové. Má to i jisté výhody, protože se s některými z nás podělí o své vychlazené plechovkové. Cesta proběhla v klidné pohodě a kolem 11. hodiny už pořádám malou rodinnou tiskovku na Koupáku …

Více fotografií je k vidění na odkazu:

http://markyz63.rajce.idnes.cz/Expedice_Hlinsko_2015_aneb_maj_v_Betleme_III_mezi_Chrudimkou_a_Svratkou_05_2015/