Dva týdny v jižní Kalifornii

Návštěva rodiny v Kalifornii začala obavami z imigračních úředníků, které byly umocněny tím, že manželka odletěla o dva týdny dříve a já, jako neameričan, letěl sám. Necelých osm hodin letu do New Yorku uteklo celkem hladce, pak rychle vyzvednut kufr a projít imigrační kontrolou. Nakonec se nepotvrdila žádná z obav ani varování známých před případnými problémy (ostatně tato návštěva mi vyvrátila řadu mýtů, které se u nás o Američanech povídají). Kontrola proběhla nad očekávání rychle a nic nebránilo v nástupu do letadla směr Los Angeles. Po necelých pěti hodinách již následovalo vítání na LAX a půlhodinová cesta z letiště domů do Torrance. Do příštích dvou týdnů jsme museli vtěsnat výlety, rodinné návštěvy a svůj volný čas na plážích. Nic lehkého. Přeskočím rodinné záležitosti a válení se u bazénu.

První cesta hned ráno po příletu vedla na pláž. Okamžitě jsem zjistil, že v jižní Kalifornii je nutností auto, takže mám za sebou prvních 10 minut cesty hustou, ale plynulou dopravou… V rámci LA County si lze vybrat z řady pláží v pobřežních městech (Santa Monica, Venice, Marina Del Rey, El Segundo, Manhattan Beach, Hermosa Beach, Redondo Beach, Torrance, Rancho Palos Verdes, Coastal San Pedro, Long Beach, Seal Beach, Huntington Beach, Newport Beach). Turistickým centrem je hlavně Santa Monica a její pier s malým lunaparkem a zakončením legendární Route66. Mojí nejoblíbenější pláží se stala Torrance Beach, která není tak široká jako ostatní a od města ji dělí svah, díky kterému si člověk připadá, že je mimo několikamilionovou aglomeraci. Voda byla citelně chladnější než „naše“ Středozemní moře, ale první vlna člověka celého ohodí a pak už je to jedno.

První výlet nás zavedl do Downtown LA. Místní mrakodrapy slouží převážně jako kancelářské prostory, takže město působilo prázdně a vedle sousedního rušného Litle Tokya až jako město duchů. Odtud jsme pokračovali na sever do Griffith Parku nad Hollywoodem. Je to největší městský park v USA. Griffithova observatoř bývá místem, odkud se fotí panorama Los Angeles s mrakodrapy, ale dopolední mlha nám to nedovolila. Prošli jsme se tedy po místních kopcích, odkud je již vidět i známý nápis Hollywood. K němu jsme vyrazili vzápětí. Severním Hollywoodem jsme se prodírali úzkými uličkami směrem k obřímu nápisu, dokud jsme neměli ideální výhled pro focení. Následoval průjezd Hollywoodem, který příliš nenaplnil očekávání (žije to tu hlavně večer) a po Sunset Bulváru skrz Beverly Hills až na pobřeží a do Santa Moniky, kde jsme se prošli po promenádě a vykoupali se. Hollywood je dnes už spíše jen značka, ve městě naleznete jen ulici s hvězdami na chodníku a řadu divadel. Samozřejmě krámky se suvenýry tykajícími se filmového průmyslu. Pokud chcete vidět filmová studia, musíte vyrazit kousek dál na sever, kde je zábavní park Universal Studios, kousek vedle sídlí WarnerBros.

Další den jsme měli v plánu strávit v Universal Studios. Cesta přes půl Los Angeles vesele utekla a již jsme stáli ve frontě na okružní jízdu studii. Ve všech frontách nás ovívaly větráky s vodní mlhou, takže i přes vedro, které tu panovalo, nebylo čekání tak nesnesitelné. Nasedli jsme do jednoho z vozů turistického autobusu a nechali se provézt mezi kulisami ulic, kolem velké modré stěny, před kterou se natáčí celá řada filmových scén, či kolem miniatury mořských útesů s modelem lodi, které na plátně vypadají skutečně. Nejsilnější stopu na této projížďce areálem studií v nás zanechal průjezd atrakcí King Kong 360 3-D. Vagóny zastavily v temné hale, kde byl kolem dokola promítán ve 3-D souboj King Konga s tyranosaurem, během kterého si s námi pohazovali, prskali na nás, až nás nakonec King Kong, vítěz souboje, sevřel v obrovské pěsti a vrátil zpět na cestu. Následovalo zemětřesení v metru, kterého jsme byli přímými účastníky, završené záplavou a další soupravou metra, ktera vykolejila a řídila se na nás. Samozřejmě zastavila těsně před našimi vozy. Po útoku žraloka na nic netušícího rybáře a následném výbuchu benzinu jsme projeli místem letecké katastrofy. Po okolí se povalovaly Trosky 747, motory se ještě točily a z poničených domů stoupal dým. Po této jízdě plné zážitků jsme se již samostatně pohybovali po zábavním parku. Tady jsme projeli na raftu jurským parkem se závěrečným prudkým sjezdem do vody, abychom náhodou nebyli v tom horku příliš suší. Tamhle jsme prožili dobrodružství s rodinou Simpsonových. Jinde zas divoká jízda na horské dráze v naprosté temnotě, inspirovaná filmem Mumie a další. Na závěr dne jsme si nechali představení na motivy filmu Vodní svět. I tady se herci postarali, aby diváci byli řádně zmáčení. Již za tmy jsme utrmácení vyrazili domů s tím, že vynecháme plánovanou návštěvu Disneylandu, protože dva zábavní parky po sobě by byly příliš.

Místo Disneylandu jsme následující den vyrazili do Long Beach prohlédnout si zde zakotvený parník Queen Marry a odtud do Rancho Palos Verdes, což je kus přírody na výběžku do moře obklopený hustou zástavbou LA County. Z parku na vrcholu Palos Verdes je krásný výhled na pobřeží a za pěkného počasí je vidět nedaleký ostrov Catalina.

Konec pracovního týdne jsme se rozhodli strávit na úplném jihu Kalifornie. Vyjeli jsme z LA na jih do San Clemente a skrz vojenský prostor Camp Pendleton do San Diega. Na poloostrově Coronado jsem se omylem pokusil vjet na vojenskou základnu, na kterou mne mohly upozornit nedaleké letadlové lodě, přelétající vojenské vrtulníky, či startující stíhačky. Poté, co mi vojenská stráž vrátila pas, mi jeden z vojáků ochotně ukázal, kudy co nejdál od vojenské základny. Zastavili jsme se v Balboa parku (místní obdobě newyorského Central parku) a v Seeport Village kousek od centra San Diega. Odpoledne opět pomalu přecházelo v navečer a tak jsme vyrazili zpět domů do Torrance. San Diego v nás zanechalo dojem velmi pěkného města. Cestování po městských dálnicích, stejně tak po mezistátních dálnicích, by neměl být problém ani pro méně zkušeného řidiče. Řidiči v Kalifornii jsou oproti Čechům velmi ohleduplní a trpěliví. Přejet z pátého jízdního pruhu do prvního není nic obtížného ani během dopravní špičky.

Nemohl jsem nenavštívit místní restaurace a fast foody, kterých je tu nepočítaně. Mé chuťové buňky si přišly na své a s některými porcemi jsem měl málem i problém. Do pití, které je samo o sobě studené, tu sypou hromady ledu, které z něho dělají téměř nepoživatelnou tekutinu Na mé přání "prosím bez ledu" jsme často slyšel s úsměvem pronesenou poznámku "ou, jůropien". Přítel švagrové mi vysvětlil, že my Evropané prý pijeme "teplou vodu" Jedna věc se mi v parných dnech velmi zamlouvala: když už si koupíte pití, tak vám ho prostě dolévají. To si pak oni v Evropě, když chtějí dolít pití, připadají podobně jako já, když jsem nedokázal natankovat benzin (systém tankování již tu někdo vysvětloval v jiném článku).

Po dvou týdnech výletů, nákupů, návštěv a podobně nás čekala cesta zpět. Tentokrát nás čekaly dva přestupy. První Cincinnaty (snad prý kvůli právě probíhajícím tenisovém turnaji) a druhé v NY. Přelet z Cincinnaty do New Yorku měl být krátký, protáhl se však kvůli počasí v NY na dvojnásobek, protože jsme cestou dvakrát otravně kroužili, než nás nechali pokračovat. Přistání v NY bylo nejdelší, jaké jsem zažil. V bouřce jsme stále a stále klesaly a stále a stále nebyly vidět země. Nakonec se klepající letadlo vylouplo z mraků již jen kousek nad zemí a konečně se dotklo plochy letiště. Nyní nás čekal poklus s palubními zavazadly napříč terminálu, abychom stihli let do Prahy. No, stihli, ale nakonec jsme ještě hodinu stáli na ranveji kvůli bouřce...

Ať si protiameričtí jazykové říkají co chtějí, mně se tam líbilo a na řadu věcí jsem si utvořil vlastní názory - většinou odlišné od těch, které tu slýcháme, často od lidí, kteří v Americe nikdy nebyli.

Autor: MESIalbum

Další články autora: 8

Kvalita příspěvku:

hodnotit kvalitu příspěvku | nahlásit příspěvek redakci

Sdílet s přáteli