Dovolená 08 - 7 - Jak jsme viděli Broumovské stěny podruhé

I dneska se budíme do překrásného rána a po přesunu na nádraží odjíždíme busem do Police nad Metují. Tady přestupujeme do miniaturního autobusu do Machova, což je rozlehlá větší obec téměř u hranic s Polskem. Mají tu dokonce i náměstíčko a dostatek ubytovacích a pohostinných zařízení. Vybíráme si zelenou značku a necháme se jí vést napřed údolím a pak lesem na louku, překonáme potok a stojíme u shluku stavení s rybníčkem a soškou vodníka. Po velice slušné lesní asfaltce s mírným sklonem stoupáme několik km až po Machovský kříž.

Stojí tu hezký turistický altánek a velká a turistická mapa. Zprava k nám přichází nějaká manželská dvojice a když se na tu stranu lépe podívám, tož tam vidím hraniční kameny. Běžím se na ně podívat a pak volám na Janu, ať sem jde taky. Fotíme se před cedulí s nápisem " Vítejte v Gorach Stolowych" a nemůžeme si dostatečně vynachválit Schengenskou dohodu. Od nynějška už žádný nákaz, zákaz, příkaz a rozkaz, ale člověk si může přes hranici svobodně jít kam a kudy chce, jen musí mít u sebe alespoň platný občanský průkaz. Myslím, že od převratu a od doby, kdy jsme vrátili ruské Ivany zpět k jejich mamušám a Natašám, tož to bylo zatím v rámci EU nejrozumnější politické rozhodnutí ... ( Zrovna včera večer nám soused v kempu - ten z Hlučínska - popisoval příhodu, kdy si vyjel za mlada autem s milenkou k polským hranicím. Když si vybírali místečko, kde se budou moci oddat naplno erotickým hrátkám, tak se dostali na území sousedního státu. Samozřejmě je hned zadrželi bdělí a ostražití polští pohraničníci a protože sebou neměli žádné doklady - občanky si nechali v autě - tak je sebou vzali na výslech a po četných telefonátech do Československa pustili až na druhý den. U nás z toho měli průšvih jak hrom a následné popotahování a to jsem ještě z jeho hlučínského "hutorení" nepochopil, jestli to měl sebou jen "galánku", anebo už byl tehdy ženatý a opravdu to byla jeho milenka ... )

Chvíli si povídáme s tou dvojicí u altánku. Dozvídáme se, že se byli na dva dny podívat do Polska a přespali tam v jednom kempu, kde dostali i snídani a celá ta sranda jich vyšla asi na 700 korun. Loučíme se a vyrážíme dál : napřed po kamenité cestě, ale její povrch se neustále zlepšuje a zanedlouho stojíme na náhorní rovině u dalšího altánku a rozcestí Pánův kříž. Po žluté značce se jdeme podívat na začátek skalního bludiště na Signálu a na Junáckou vyhlídku. Tak na ní a z ní se ještě i přes vzrostlé stromy fotit dá a výhled je také pěkný. Jana tu s foťákem zůstává dál blbnout a já proto chvátám kus cesty do skalního bludiště. Ale tady je to všude všechno beznadějně zarostené a zvěčnit se tu nedá lautr nic !! ( Kdyby to tu tak Jana viděla tenkrát před dvaceti lety, jaká to tu byla romantika a paráda !! )

Vracíme se na rozcestí k altánku a protože má Jana čím dál větší problémy s nohou, dává si delší oddech. Já si beru i její digitál a prchám na okruh druhým bludištěm na temeni Božanovského Špičáku - to je tady ve Stěnách se svými 783 m nejvyšší kopec... Tentokrát vede moje cesta skrze zdejší kamenné ZOO. A znovu zažívám obrovské zklamání : 50 % všech bizarních a pitoreskních skalních "hříček" je náletovými dřevinami zacloněné tak, že se tu také skoro vůbec nedá fotit anebo vám k tomu chybí patřičný odstup ! Je to hrozná škoda, protože zdejší nevysoké skalní útvary mají fantastické tvary a hodně z nich vypadá jako zkamenělé zvířátka. Vidět tu můžeme Velblouda, Kočku, Varana, Želvu, Kačenku a další... Výskyt takovýchto skalek s podobou zvířat v tak velké koncentraci a na tak malé ploše u nás myslím nemá obdoby ... Vážení páni lesníci, obracím se na Vás jménem svým a jménem nejširší turistické veřejnosti s prosbou : opravdu by to tu nešlo trošku prořezat a udržovat odlesnění aspoň na několik metrů od těchto zajímavých a fenomenálních skalních útvarů ? My - vděční romantici bychom Vám za to líbali paty !!!

Vracím se k Janě, oba posvačíme a pak vystupujeme jen velmi mírným sklonem lesem na další rozcestí. Ke Koruně se podívat nejdeme - není čas - a pro naše další putování si vybíráme cestu v barvě žluté. Kratším stoupáním se dostáváme pod vrchol skalního hřebene s mohutnými a velice malebnými pískovcovými útesy. Pak už mírně zestupujeme mezi početnými skalními hradbami a nižšími stěnami - i nějaký ten hřib se kolem najde, ale tyto jsou nejedlé,protože jsou to všechno houby z kamene.. ( Snad kdybychom měli apetýt a schopnosti obra Kamenožrouta z pohádkového filmu Nekonečný příběh, tak to bychom si na nich určitě s chutí smlsli ... )

Mezi skálami obcházíme povalové chodníky z uschlých a prohnilých "kůláčů" - na nichž hrozí přinejmenším vyvrtnutí nohy - a přecházíme přes vyschlé močály a malá rašeliniště, která jsem tu viděl ještě před těmi dvaceti lety. Pak o něco prudším a mnohem divočejším terénem zestup pod hodně vysokými skalními stěnami na rozcestíčko a odtud už je to jen kousíček ke Kamenné bráně. Tento nádherný skalní útvar by se mohl klidně být jedním ze symbolů Broumovských stěn !! A nejenom že je to přírodní úkaz mimořádně malebný, romantický a fotogenický, ale je od něj i moc hezká vyhlídka na celou Broumovskou kotlinu s "hlavním" městem Broumovem hezky uprostřed !!! Odpočívá tu jedna dost unavená paní, která dnes podnikla výšlap až od Hvězdy a zatímco tady fotíme a obdivujeme Bránu, vystřídá se tu i dosti značné množství dalších turistů...

Od Brány nás čeká ostrý a nepříjemný zestup na lesní cestu. Míjíme studánku a pak dalším nechutně strmým klesáním na dno skalní rokle. Po vrstevnici ocbcházíme jeden skalnatý výběžek "Stěn" do další hluboké strže. Když od ní stoupáme lesem nahoru, tak potkáváme toho kluka a dvě holky, co jeli vedle nás ve vlaku do Adršpachu - ( vede je ta holka napřed "s" a pak "bez" těch černých plavek ! ) Ptáme se, jak to máme daleko do Slavného a oni zase vytěžují informace od nás : " Na "Bránu" je to jenom hodina ... no to je paráda - na Špičák jenom dvě hoďky ... no to je SUPER !!" rozplývá se nadšením to ukecané děvče...

Pod stožáry vysokého napětí procházíme roklí s ohromnými balvany na dně a pak podnikáme průstup částí Zaječí rokle a zde si zvolíme zkratku přes její nejstrmější část a je to tzv. "cesta pro dobytek". A já se pak nahoře tluču do hlavy, jaké jsme to telata, protože jít jen o 0.5 km dál, tak jsme mohli vidět jednu z nejhezčích roklí Broumovských stěn !! No - snad někdy příště ...

Pořádně zpocení a vyfluslí se konečně vyškrábeme na vrcholové temeno kopčiska a já tady zbystřím zrak : Hrome - tady jsem přece předevčírem fotil skalní město nad Zaječí roklí shora ! A fakt !! Po sto meterch jsme u prvních Slavenských hřibů a odtud spěcháme dolů do Slavného na bus. Jede s námi i ta paní od "Kamenné brány", bydlí v Praze a přítel v Olomouci, takže je skoro pořád na cestách !

V Polici n. M. opět přestup a v Náchodě si v "naší" hospodě Jana dává na večeři smažené žampióny s oblohou a já zase žampiony se šunkou a těstovinou a krmím se po domácku lžící a je to moc dobré a je toho dost ! Potom se odplazíme do kempu na kafé a pod sprchu a spát... A ráno nám sousedé říkají, jaká byla o půlnoci hrozná bouřka a my ji vůbec neslyšeli !!!