Dovolená 08 - 6. Adršpašsko - Teplickými skálami na Čáp a hrad Skály

Dnešní krásný den nechávám Janu odpočívat a po společné ranní kávičce prchám na náchodské vlakové nádraží a podnikám sólovýlet do méně známých částí Adršpašsko - Teplických skal. Vystupuju ve stanici Teplice n.Metují a jen co sejdu ze schodů dolů na silnici, tak u mne přistaví auto a já ochotně radím Polákům, kde najdou nejbližší směnárnu. ( Zde bych jen rád podotknul, že polsky hovořit samozřejmě neumím ...)

Pak mne čeká stoupání po žluté značce a po úzké silničce s mnoha serpentinami pořád nahoru do kopce až pod zalesněný okraj našeho největšího skalního velkoměsta. To stoupáníčko má délku téměř 3 km a dost mi to připomíná, jak jsem v Jeseníkách stoupal z osady Vidly nahoru na Lyru. Tehdy ale aspoň nebylo takové horko ! Na jedné louce usedám zchvácený do stínu stromu a doplňuji pohonnou kapalinu a taky s chutí pořádně posvačím. Pak už vede cesta mimo dosah protivných slunečních paprsků - kráčím ve stínu lesa - a pak nechám silnici pokračovat do osady Skály a já na rozcestí odbočuju po modré a lesní cestě vpravo. Tato vede velmi pohodlně po vrstevnici napřed hvozdem a pak po jeho okraji nad rozsáhlým lánem obilí, až přicházím na křižovatku cest s turistickým rozcestníkem. Stojí tam kluk a dvě holky a zdraví mne : " Ahóój !"

Chvíli na ně trochu nedůvěřivě koukám - na čundráky zrovna moc nevypadají - a tak dáme řeč. A oni to jsou Poláci a chtějí se dostat do Teplického skalního města a tak máme před sebou - pokud budou chtít - kus společné cesty. Protože jsou obě strany "PRO", tak je na několik hodin "adoptuju" a beru Jacka ( 15 let), jeho sestru - černovlasou a ukecanou Marlenu ( 19 let), a jejich tichou blonďatou kamarádku Evelýnu ( 17 let a je to ještě takové "telátko") - pod svá "ochranná křídla". Po zelené značce prudce stoupáme lesem k vyhlídkovému skalnímu útvaru Lokomotiva.

Marleně furt jede klapačka : dozvídám se, že sem přijeli stopem až od nich od moře, že jsou ubytováni v Teplicích u známého faráře a že ona sama studuje slovanskou kulturu a jazyky a já jsem byl zvolen za "studijní objekt" !!!

Najednou radostně zvolá : " Jéé, jagody !" Já se ptám: " Kde ??", protože kolem sebe nic takového nevidím a ony jsou polsky jagody naše borůvky ! Borůvka je zase brusinka a jahoda už nevím jak ... O kousek dál mi holka ukazuje rozkvetlý vřes. U nich v Polsku je prý podle něj pojmenovaný jeden měsíc a ten se po našem jmenuje " žáží"... Já ji zase na oplátku názorně a za pomoci rukou a nohou vysvětluju, proč se u nás měsíc prosinec po staročesku jmenoval prasinec atd... atd... a srandy je kopec !! Dostáváme se na temeno jakési náhorní planiny a další cesta nás vede horem po lávkách přes hluboké skalní rokle. Zatímco tu kratší - prvou - překonáváme po dvou kládách, z nichž ta jedna je prohnilá a namísto zábradlí je tu jen opřený strom, přes tu druhou propast vede 20 metrů dlouhý a propadlý mostek, ještě že aspoň tady je zábradlí solidní ... UFFF !!!

U skalky a výhledu na Kraví hoře se k našemu česko - polskému turistickému kroužku připojuje polský cykloturista - ( kolo má dole v Teplicích ) - se zelenomodrým šátkem na hlavě a jmenuje se Andřej a má 50 let. Pochází z Vambeřic a je to veliký sympaťák a moc ho rozesměju, když mu nabídnu cigaretu se slovy : " Poď, dáme spolu bafku !"

Procházíme Údolí Tří mušketýrů se zajímavými skalními útvary a pak jím zestupujeme a kecáme a kecáme. Probíráme české a polské filmy - jemu se moc líbí náš Menzel, pak naši a jejich literaturu - já zase zbožňuju jejich Sienkiewicze - a další a další věci a je to hrozně fajn. ( Mně polština připadá jako směsice ruštiny a slovenštiny s mnoha českými výrazy - na 75 % si rozumíme a co nee, tož to si buď domyslíme anebo si to názorně nakreslíme do písku... Určitě to nebude náhoda, že podle starých Českých pověstí byli praotcové Čech a Lech rodní bratři !! )

Pak už přicházíme ke spojovací rokli k Teplickému skalnímu městu a mně nezbývá, než se s Jackem a holkami rozloučit. Ještě fota na památku a Marlena mi pak dává svoji webovou adresu s tím, že její rodiče vlastní u Pomorských jezer kemp s jednou chatkou a že kdybychom k nim s Janou přijeli, tak ji máme "grátys"... Ještě mohutné : " Čaóóó !!" na rozloučenou a my s Andřejem pokračujeme dál ...

Čeká nás prudký - ( ale krátký ) - výstup nahoru na Čáp, který je se svými 786 m nejvyšším bodem Adršpašsko - Teplických skal. Z jeho skalnatého vrcholu je moc krásný výhled nejen na Broumovsko, ale i kus za hranice na Gory Stolowe a Hejšovinu - po polsky Sczeliniec - a dokonce jsou odsud vidět i Krkonoše !! Nahoře na skalní plošině tu posedává docela dost lidí a pak přichází chlapeček s maminkou blondýnou, celou v bílém, a trošku zakřiknutým tatínkem. Krásná a notně sebevědomá mamina strčí Andřejovi do rukou fotoaparát s tím, aby je vyfotil. Ten nerozumí, co po něm ta kočka chce a tak se hlásím : " Já rozuměla česky ! Já Moravák !" Pak mi děkují, loučí se a ten chlapeček na mne při odchodu volá : " Děkujeme, hodný pane Moraváku !!" a Andřej nechápe, proč se od smíchu válím po zemi ...

Zestup z Čápu už je pohodlnější a zanedlouho se ocitáme na rozcestí u silnice, kde vysedává spousta cyklistů. Loučíme se s Anřejem jako rodní bratři, objímáme se a navzájem si říkáme, že to byla paráda - pogoda - a ti cykloturisté jsou z toho vyvalení jak pojistky a kroutí hlavami a absolutně to nechápou ... ( Asi si o nás mysleli, že oba patříme k sexuální menšině a že jsme asi oba ... no fujtajbl !! )

Já scházím po silničce směrem k osadě Skály a protože už mám hlad jak spisovatel - tož rychlosvačina. Pak přicházím ke krásnému lesnímu rybníčku - správný název zní "Černé jezírko", a to je obklopeno velmi romantickými skálami. Dokonce se tu v něm koupe několik lidí ... Obcházím jezero pod nádherně modelované skalní bloky a věže dalšího skalního města - těch skalních věží je tu tedy jinde neviděné množství ! Pak lezu nahoru na spodní nádvoří hradu Skály. Jsou tu tabule s popisem a uřvaní Němci a tož honem odsud pryč do vlastního hradu ! Hrad Skály ( Bišofštejn ) je vzornou ukázkou toho, jak má vypadat pořádný skalní hrad. Většina skalních bloků tu měla funkci obranných bašt a do nejvyššího místa skal stavitel zakomponoval hradní palác a mohutnou věž. Tento hrad byl založen až při konci 14.století a už v roce 1447 ho vykoupili Slezané a nechali jej zbořit. Byl ale znovu obnoven a protože jeden z majitelů byl i jakýsi pán jménem Kočka, říkalo se feudálnímu sídlu i "Kočkovštejn". Po bitvě na Bílé hoře se tu tajně scházeli evangelíci s českobratským biskupem Matoušem Ulickým. Kdo jste někdy četl vícero děl od spisovatele A.Jiráska, tak budete vědět, že tuto skutečnost ztvárnil v románu Skály...

Procházím se velmi malebnou a romantickou zříceninou. V několika skalních věžích jsou vytesány místnosti a úplně nahoru na nejvyšší skálu vede i přes malý skalní tunýlek upravené schodiště. Z vrcholové plošiny, zajištěné zábradlím, je nádherný kruhový rozhled nejen na hřeben se skalním městem, plným věží za hradem, ale i daleko do kraje. Chvilku po mně leze nahoru holka s copánky a velkým psem - fenou Britou. Děvče na Britu mluví jako na svou kamarádku a já se jí ptám, zdali neví, kolik je hodin. Když mi oznámí přesný čas, zjištuju, že sebou musím už trochu hodit ! Když lezeme z vyhlídky dolů, tak mi Brita zacpe svým zadkem průchod skalním tunelem a bojí se pohračovat dolů po schodech ! Na chvilku zakoketuju s myšlenkou, že ji budu muset prdélku pohladít špičkou svojí tenisky, naštěstí ale fenka poslechne paničku a zleze dolů sama ...

Hned pod zříceninami hradu se nachází povědomá stavba z obrázků a ilustrací - je to zámeček Skály, který byl vystavěn na místě bývalého hospodářského dvora a býval letním sádlem kanovníků a dokonce i biskupa. Od roku 1950 zde až do r.1974 fungovalo muzeum, to ale bylo pak zrušeno a zámeček byl přestavěn na rekreační objekt. I dnes je z něj pohostinné zařízení - funguje jako penzion - původní dvojramenné schodiště do prvního - a posledního patra zámečku s mansardovou střechou - ale zůstalo zachováno. Když procházím okolo něj na zahradu s bufetem, vidím, jak jednu stěnu zámku opravují dělníci až z daleké Ukrajiny. Vedle bufetu je ve stínu stromů hospodská "zahrádka" a tak si tu dávám na pití velikou kofolu. Ta copánková holka si přijde odpálit a já když pak za chvilku odcházím, tak k ní a její psici prohodím : " Na shledanou, slečny !" A dostane se mi odpovědi : " Na shledanou, mladý pane ..."

No nic, čas běží a tak valím po červené značce lesem dolů, směr Dědov a když pak vycházím na louky s krásným a dalekým výhledem, tak podle rozcestníku zjišťuju, že to mám o 0.5 km blíž do Teplic. Okolo překrásné Hubertovy studánky a lesního rybníčka se přes elektrický ohradník dostávám na travnatý výběh s několika kusy ležícího a přežvykujícího tura. Když k němu přijdu blíž, tak kravičky povstanou, aby mne pozdravili a zblízka si mne hezky prohlédli. A já vidím, že z těch struků, kterých je nějak podezřele málo a co se jim pohupují mezi nožičkama, ani slza mlíčka nikdy neukápla !!! : "Franto, ty vole, šak to sú býci !!!!!" A tak se staženou prdýlkou pomalu přes louku pryč od nich. Naštěstí je vedro takové, že se znavenému skotu dnes na honěnou s procházejícím blbcem hrát nechce ...

Lesem dolů z kopce na hlavní silnici a zpět na Teplické nádraží. Stojí tam vlak, ptám se průvodčího : " Jede to do Náchoda ?" Prý jede a jen co vlezu do vagónu, tak výpravčí píská odjezd a bylo to doslova na vteřinku a mohlo mně to ujet, ale já se ničemu nedivím, protože dneska mám "svůj den" ...

Janka mne čeká na nádru a jdem do Sportu na výborný guláš a já se přitom "vykecávám" ze zážitků a to samé pokračuje i v kempu s jeho "obyvateli" při vaření kávy a při večeři. Pozdě večer pak ještě posedíme u ohně s našimi sousedy, kteří byli dnes též na výletě .A jejich kluk se pak jde s námi do umývárny umýt a vykládá nám, jak si zase pochutnal na obědě - měl zase svíčkovou, protože on nic jiného nejí ...