Dolomity di Sesto
Majestátnou krásu Dolomit, tohoto horolezeckého ráje, nelze popsat jen několika slovy. Ten, koho zajímají Hory, určitě zná bohatství bizarních tvarů a zejména barevné změny horských masívů, které mění barvu vlivem různě dopadajících slunečních paprsků během dne; od nejjemnější modré až po tmavě červenou. DOLOMITY jsou stále znovu a znovu inspirací bezpočtu vysokohorských turistů a horolezců, snad více než jakékoliv jiné Hory v Evropě. DOLOMITY jsou největším alpským rájem zajištěných cest, jejichž hustota je opravu neskonalá. Navíc se počet via ferrat (klettersteigů) neustále zvyšuje s tím, jak jsou budovány další cesty ve vysokohorském terénu. I starší cesty jsou neustále vylepšovány a opravovány. V Dolomitech si tak na své přijdou jak “normální” turisté se skromnějšími cíli a odvažující se jen na lehké cesty, stejně jako technicky zdatní a zkušení “labužníci”, kteří kmitají od jedné skalní direttisiny s ocelovými jistícími lany ke druhé. Samostatným horským světem jsou Sextenské DOLOMITY, známé zejména díky svým třem věžím Tre Cime di Lavaredo (Drei Zinnen). Jako obzvláštní krásná vyhlídková hora by měla být připomenuta Schusterplatte (2957 m), která se nachází jižně od chaty Drei Zinnen-hütte a může na ni vystoupit bez problémů každý zkušený horák. Slavné Sextenské sluneční hodiny, které vytvářejí vrcholy Elferkofel (3092 m), Zwölferkofel (3094 m) a Einserkofel (2699 m), poskytují trvalé dojmy svým jedinečným umístěním a bizarními věžemi, propastmi, jakož i mohutnými stěnami. O frontovou linii vedoucí od vrcholu Sextener Rotwand přes Toblinger Knoten, Paternkofel až po Monte Piano se sváděly během první světové války velice těžké boje. Turistické cesty se v té době změnily na bojové chodníky. Z horských chat se staly vojenské opěrné body, anebo byly bezohledně ničeny. Téměř tři a půl roku byly DOLOMITY tragickým dějištěm krvavých válečných jatek. Historické prameny vypovídají o vleklých bojích o jednotlivé hřebeny a sedla, o útocích spojených s obrovskými lidskými i materiálními ztrátami. Protivníci trávili často celé měsíce na protilehlých skalách, vzdáleni od sebe na pouhé zavolání. Tato vysokohorská poziční válka nepřinesla ani jedné z válčících stran žádný podstatný územní zisk. Když v 60. letech zintenzívněly práce pro zajištění Schůdnosti bývalých vojenských chodníků, bylo zřízeno mnoho zajištěných cest v dějišti bývalých válečných událostí. S vrcholem Paternkofelu (Monte Paterna) je spojeno jméno sextenského horského vůdce Seppa Innerkoflera, který zde v červenci roku 1915 padl v bitvě o vrchol. Turisticky je dnes tato skupina dobře přístupná. Od severu vede silnice do údolí Innerfeldtal a Fischleintal, od západu se lze dostat od Misuriny po silnici s mýtem 30 tisíc ITL na parkoviště u chaty Auronzo. Po nočním přejezdu z republiky přes Vídeň, Graz, Villach, Lienz a hraniční přechod Sillian tedy vjíždíme do italského S. Candido směrem na Dobbiaco. Před tímto městečkem odbočíme vlevo v Misurině a těsně před jezerem se dáváme opět vlevo do kopce k mýtné silnici na parkoviště u chaty Auronzo. Kolem chaty je situováno několik parkovišť s poměrně velkou kapacitou. Místními je vcelku tolerováno i stanování na okraji parkovišť přes noc, ráno je ale nutné stany sbalit. Od parkoviště tedy ráno vyrážíme po široké cestě pod jižním úpatím Tre Cime s náramnými pohledy na skupinu Cadini. Před chatou Rifugio Lavaredo začínáme sutí pomalu stoupat cestou č. 101 do sedla Paternsattel ve výšce 2454 m, odkud se naskýtá velice zajímavý pohled na skalní monument Tre Cime, náhorní planinu Lange Alm, vrchol Toblinger Knoten s chatou Drei Zinnenhütte na úpatí, vzadu k severu ční hora Schüsterplatte (2957 m). Vpravo se pak tyčí rozeklaný skalní hřeben Bodenknoten. Cesta nyní klesá mírně dolů na náhorní planinu. Na pravé straně se tyčí vrcholek Paternkofelu (Monte Paterna). Po dalším 1 a půl kilometru se dostáváme k chatě Drei Zinnenhütte ve výšce 2405 m. Chata je otevřena od poloviny června do konce září, noc v ubytovně tu přijde člena Alpenvereinu na 13 000 ITL, ostatní asi 23 000 ITL. Čaj stojí 4 000 ITL, pivo 5 000 ITL, těstoviny 8 až 12 000 ITL atd. Po polední pauze se vydáváme nalehko na zlatý hřeb dnešního programu – na výstup na vrchol Toblinger Knoten (2617 m). O vybudování prvních pozorovatelen a bojových postavení na vrcholu Toblinger Knoten se v době I. světové války zasloužil známý polní kurát rakouské armády Hosp. Právě podle něj je pojmenován rekonstruovaný chodník normální cesty. Na jaře 1917 pak začali rakouští ostřelovači se stavbou žebříkové cesty skalními komíny na severní straně. Tento průkopnický čin dodnes připomínají mimo jiné čtyři historické dřevěné žebříky i původní skoby. Výstupová cesta byla před lety nově zajištěna a dnes je tento extrémně vzdušný výstup opravdovou lahůdkou pro všechny zkušené vyznavače via ferrat. Od rozcestníků za chatou se vydáváme k vrcholu. Na příští křižovatce odbočujeme vlevo a přecházíme pod severní stěnu, kde začíná lezení štěrbinou s převýšením 110 metrů. Úvazek se dvěma karabinami a přilba jsou nutností, kožené rukavice dobrým pomocníkem. Pro mého třináctiletého syna Pavla je to zážitek na celý život. Zvládá lezení s naprostou rozvahou a technicky. Výstup je skutečně vzrušující a dokonale prověří vaší odolnost vůči závratím. Ale ten pocit nahoře … Sestupová cesta Feldkurat-Hosp-Steig po severovýchodních svazích již nabízí menší obtížnost; za chvíli jsme dole. Při výstupu severní stěnou je třeba počítat asi s hodinou lezení. Je ale nutné dávat pozor na uvolňující se kameny, padající občas štěrbinou. Podvečer již trávíme před chatou pozorováním měnícího se zabarvení skal se západem slunce. Ráno se nám nechce z chaty ani vylézt, neboť hustě prší. Takže v klidu snídáme a odpočíváme. Jakmile ale déšť zeslábne, vyrážíme k severu cestou č. 4, pevně rozhodnuti vylézt na horu Schüsterplatte (2957 m). Po kilometru chůze odbočujeme vlevo na značenou pěšinu k výstupu do skal. Přestává pršet. Šlapeme suťovisky nahoru a dolů, přes skalní práh. Výstup je pomalý, nespěcháme. Když už začínáme šplhat do posledního úseku před vrcholem, protne oblohu blesk. Ozvěna hromu nás již zastihuje na sestupu. Bouřka je to pořádná, voda se neodbytně tlačí nejen přes oblečení, ale i přes boty. K chatě docházíme regulérně zmáčení. Ale o nic přece nejde. Stačí vše sundat a šup do spacáku. Když po pár hodinách procitáme, je venku azurově modrá obloha. Po dešti se paří z hor, celá fronta oblačnosti zatím přešla. Takže honem využíváme podvečerního slunce a rozvěšujeme mokré šaty kolem chaty. Je středa 11. srpna. Dnes máme být svědky částečného zatmění Slunce. Jsme rozhodnuti pozorovat tento jev z vrcholu Paternkofelu. Vybaveni úvazky, přilbami a nezbytnými baterkami vyrážíme ke skalním věžím Frankfurter Würstl. Vcházíme do systému tunelů, který je přerušován uměle vylámanými skalními okny. Ve výšce 2520 metrů pak z tunelu vycházíme do strmého suťového žlabu. Zajištěnou cestou stoupáme do štěrbiny Gamsscharte (Kamzičí štěrbina). K vrcholu Paternkofelu vylézáme zajištěnou cestou přes dva skalní stupně. Problémem je setkání se sestupující skupinou ve skalní stěně. Výhledy z vrcholu Paternkofelu (2744 m) jsou nádherné a částečné zatmění slunce jim dodává zvláštní kouzlo. Jelikož se během zatmění tady nahoře docela citelně ochladilo, na nic po skončení tohoto úkazu nečekáme a slézáme do Kamzičí štěrbiny a pokračujeme vlevo východním směrem zajištěnou via ferratou De Luca přes terasy a krátké, ale strmé výšvihy silně rozeklaného ostří hřebene Bodenknoten. Přicházíme do sedla Büllelejoch se zbytky vojenských opevnění z první světové války. Cestou č. 101 sestupujeme sutí pod severními stěnami hřebene, kolem jezírek Bödensen vystoupáme zpět k naší chatě. Po doplnění kalorií a tekutin vyrážíme obtěžkáni batohy na přechod k chatě Auronzo, kde je plánována další noc. Pokračujeme cestou č. 101 jižním směrem k rozcestí, kde se dáváme vpravo cestou č. 105 přes louky na západ proti údolí Val Rinbon. Odtud pokračujeme opět nalevo loukou Pian da Rin, kde se nám poštěstí z dálky sledovat rozsáhlé sviští sídliště s těmito nádhernými zvířaty. Strmě vystoupáme na náhorní plošinu Lange Alm, kamenitou cestou kolem jezírek k sedlu Forc. La Col di Menzo ve výšce 2315 m. Ještě před tím však naše kroky zastavují u soukromé chatky při cestě, kde přívětivá horalka prodává produkty svého chovu koz. Připíjíme si na zdraví hrnky kozí smetany (Buttermilch). Výtečná chuť a cena 1 000 ITL zapůsobí a dáváme repete. Ze sedla je to již jen něco přes kilometr k chatě Auronzo, která je v provozu také od začátku června do konce září. Příštího dne se vydáváme cestou č. 117 Via ferrata Bonacossa, která spojuje oblast Tre Cime s rozeklaným horským útvarem Cadini v jihozápadní části. Tato krajinářsky velice překrásná, místy zajištěná vysokohorská cesta, skýtá opravdu silné a nezapomenutelné zážitky při minimální technické obtížnosti. Velmi příjemným místem pro přestávku je ve výšce chata Rifugio Fratelli Fonda-Savio, kde neodoláme vůni čerstvě upečeného jablečného štrůdlu. Pro dokreslení celkového dojmu ze skupiny Cadini se vydáváme zajištěnou cestou Via Ferrata Merlone na vrchol Cima Cadin di Nord-Est (SV věž Cadini). Výstupová cesta je tvořena převážně strmými a exponovanými žebříky, které následují ihned po přechodu suťovisek při úpatí a překonávají prakticky kolmou západní stěnu s převýšením asi 300 metrů. Horní část výstupu pod vrcholem je již mírnější a je zajištěna několika ocelovými fixními lany. Jste-li dostatečně odolní vůči závratím, jedná se o technicky nepříliš těžkou cestu, která vás odmění zážitky a krásnými výhledy. Je třeba počítat, že tento přídavek k túře zabere asi 2 a půl hodiny navíc. Poté již opouštíme skupinu Cadini a sestupem po cestě č. 115 se dostáváme k nádhernému jezeru Misurina. Dobrovolníci s vydávají autostopem nahoru k chatě Auronzo pro naše vozy. Poté Sextenské DOLOMITY opouštíme. Vzpomínky na pobyt v těchto nádherných horách máme stále před sebou, takže příště …
Přidat do oblibených uživatelů
Mapa
Ubytování
Počasí
Letenky Sexten
Půjčovna autPříspěvky z okolí Dolomity di Sesto
