Do Lesního baru

Než se vyjede musí se namazat  •  Fotografie (24)  • Foto: Bobkart

Vstoupit do fotogalerie (24 fotografií)

Sjezdovka Zetocha na kraji Petříkova

Petříkov

Vstoupit do fotogalerie (24 fotografií)

Po vánoční a nakonec i novoroční oblevě snad zima konečně začíná nabírat sílu, takže s druhým lednovým víkendem se blížila i otázka kam na běžky. Konečně začal padat sníh i ve středních polohách, tak se nám v Jeseníkách zlepšily i sněhové podmínky, které byly zatím od začátku zimy dosti zoufalé. Když se tedy kamarádi zeptali, mám-li nějaký námět, vcelku bez dlouhého váhání jsem navrhl lesní bar. Tuto atrakci jsem sice již navštívil někdy před 5 lety, spousta kolegů tu ještě nebyla. Navíc se nám to i hodí, víceméně tradičně první běžky volíme někam na Švýcárnu, a protože jsme to minulou sobotu splnili, byla na řadě oblast Ramzové. Nakonec zájem o výlet byl solidní, v autobuse, který nás veze do Rudy na nádraží se nás sejde (kromě jiných turistů) asi 8 do naší skupiny, takže to dnes bude dosti veselé.

Ráno je tak oblačné až polojasné, mrazivé a zasněžené, slibuje to tedy solidní stopu, rychlík dorazí tentokrát včas, a naštěstí není úplně přeplněn, tak se sice mírně rozdělení po kupéčkách, ale všichni v pohodě usadíme. Zastávka Ramzová není zas tak daleko, po necelé hodině jízdy už mažeme běžky. Dnes je to klasicky na modrý. Povinná zastávka je samozřejmě v Petříkovském Mázhausu – nejen kvůli chlebu se sádlem, ale i k nabrání informací. U vedlejšího stolu zaslechneme hovor, stopa na lesní bar je prý čerstvě vyjetá, takže o směru výletu je definitivně rozhodnuto. Z Petříkova vyjíždíme trošku netradičně ne po modré běžkařské promenádě, ale kratší červenou přímo k Císařské boudě. Trasa je i zde slušně vyjetá, tak až na Martinu, která má nové lyže všichni v pohodě. Naštěstí při občasných zastávkách k domazání je dostatek různě svařených tekutin, tak se zbytek výpravy má čím zabývat. Na císařskou boudu vede vlastně taky pěkná lesní cesta, až před cílem je nutno překonat prudší stoupání (i to jde ale částečně objet). U rozcestí nepotkáváme dvě dívky, co jely napřed tak jedné zavolám a právě ty použily objížďku (ve stoupání pod Císařskou boudou serpentina doleva a po necelém kilometru narazí na značku od Ostružné a přes Trnovou horu k Císařské boudě). Nečekáme však dlouho a můžeme tedy vyrazit na další úsek. Tím je část okruhi Pohádka, který od Promenády mírně stoupá k vrcholové partii u státní hranice a dál přes kolem skliska Brousek až k trojmezí na Smrku. Tím vlastně vyčerpáváme i dnešní příděl stoupání. Kromě uvítací SMS narazíme i na dvojici povědomých osob. Jedná se o „šéfa“ jednoho z našich členů, jinak dobrý známý z doby, kdy z některými z nás chodil sportovat, takže musí následovat povinná výměna dojmů i jiných záležitostí.

Před námi je teď sice ještě delší, ale méně náročná část cesty. Žlutí TZ nás vyvede k útulně Mates a od ní pokračování po lyžařské stopě (vlastně i cyklotrase). Zvěsti z hospody nelhaly, je skutečně vyvedená krásná strojová stopa, a protože se jedná většinou o sjezdy, ubíhá trasa poklidně. Škoda jen, že odpoledne se trošku zatáhlo a nesvítí už sluníčko jak ráno, tak i ty slibovaná panoramata (viz Horní bar) jsou dosti utajená. Díky čerstvému prašánku je jízda poklidná, je i dost místa na nutné připlužení, a až na pár úseků trasa není přehnaně prudká (i když obráceně z Lipové by se mi moc nechtělo). V údolíčku jednoho z potůčku se dá najít tzv. Horní bar – to je vlastně taková dřevěná sprcha, dnes ovšem dokonale zamrzlá. Po asi 5km sjezdu dojíždíme k serpentině, která otáčí sjezd do rovinného úseku a po chvíli už hlavní směr – Lesní bar. Je to vlastně svérázné občerstvení, které zde zřídil lesník z Horní Lipové. Původně se jednalo o prosté místo s lavičkami, kam navezl nějaké bedny s občerstvením (limonády, či plechovkáče), k tomu nějaké čokolády či oplatky. Kolemjdoucí si mohl vzít dle potřeby a podle ceníku či uvážení něco hodil do kasičky. Místo se postupně stalo oblíbenou výletní destinací, tak přibyl i vařič, suroviny na kávu, čaj, něco tvrdšího apod. A protože to funguje, přibyl nakonec dřevěný přístřešek, krb, turista si může i něco opéct, v létě tu cyklista najde i nějaké nářadí apod. A protože je i dosti nabito, bývá tu o víkendech či prázdninách i příležitostná obsluha.

To už jsme skoro u závěru výletu, pod lesním barem je cesta dosti zledovatělá ( i méně sněhu), tak část trasy (až na výjimky) lyže neseme, ovšem pod nejprudším úsekem se dá nasadit, tak celkem rychle dojíždíme na okraj Horní Lipové. Před chvílí sice odjel rychlík, ale brzy by měl jet spěšňák, a díky tomu, že i v Postřelmově na přestupu jel hned přípoj, proběhla patřičně veselá zpáteční jízda bez problémů. No a protože před odjezdem byla skutečně ještě asi půlhodinka, věnoval jsem čas k návštěvě jednoho malého muzea – kde, na nádraží Horní Lipové najdeme malé Muzeum Slezského Semmeringu – čili horské trati mezi Jeseníkem a Hanušovicemi...

(12.1.2013)

Více foto

https://picasaweb.google.com/114618530849847762962/LesniBar120113

Autor: Bobkart

Další články autora: 2456

Kvalita příspěvku:

hodnotit kvalitu příspěvku | nahlásit příspěvek redakci

Sdílet s přáteli

Diskuse a komentáře k Do Lesního baru

Bobkart

Bys měl vědět, že jako komplikovaná osobnost nemám rád holé věty.   Bob

markyz63

Tě, Bobe, trošku zkracuj souvětí. V části "Ráno je tak oblačné až polojasné, mrazivé a zasněžené,…

jirkacek

Pěkně popsáno, a jelikož jsme ještě v Lesním baru nebyli, tyto informace se budou hodit....

bezprezdivky

jako obvykle paráda

Vstoupit do diskuse

Přidat komentář