Dánsko, Norsko 2003

Dánsko, Norsko 2003

Když 21. 8. 1968 začala okupace Československa vojsky Varšavské smlouvy, tak moje prateta Hana a prastrýc Zdeněk emigrovali do Dánska, kde žijí dodnes. Máma si s tetou Hanou často volala. Jednou nás teta Hana pozvala do Dánska. Vyrazili jsme hned začátkem července 2003. Jeli jsme autem něco přes 12 hodin. Po příjezdu do Dánska jsme ihned jeli do Århusu. Dojeli jsme na jakési sídliště s řadovými domy, kde bydlí teta Hana. Její dům jsme chvíli hledali, ale pak jsme našli správný č. 57. Druhý den dopoledne jsme vyrazili do turecké části města, kde jsme byli na tržišti. Koupili jsme meloun, třešně a Nutellu. Další den jsme se vydali na cestu do Norska. Jeli jsme kolem pískem zavátého majáku. Nakonec jsme dorazili do přístavu Hirtshals. Po 19:30 jsme lodí Christian IV. vypluli do Norska. Na loď se vejde 580 aut a 2000 lidí. Vzhledem k tomu, že jsme vypluli o trochu později, tak jsme do norského přístavu Kristiansand dopluli po 4 hodinách asi v 00:20. Za necelou hodinu jsme našli místo pro přespání. Druhý den jsme si koupili zmrzlinu, která se později stala jakýmsi symbolem celé cesty. V úterý jsme našli pěkné místo se skálou, na kterou bylo možné bez velké námahy vylézt, a vodopádem. Norsko má stejně jako například Skotsko obrovskou výhodu oproti ostatním zemím – naprosto volné táboření. U nás by to asi dopadlo katastrofálně. Celé místo bylo navíc oplocené pro ovce, které jsme rovněž viděli. Našli jsme i zbytek mrtvé, ze které máma chtěla zvon – dodnes visí v předsíni, hned vedle hlavních dveří. Další místo už tak pěkné nebylo. Další den jsme opět koupili zmrzlinu. Je nás 5, a proto jsme kupovali vždy dvoulitrovou. Tentokrát jsem neměl chuť, a tak jsem ani neochutnal. Málem to nesnědli. Říkal jsem jim, že mají kupovat menší. K obědu u nějakého jezera jsme měli ovocné knedlíky. Jezero jsme užili k umytí, protože naposledy jsme se pořádně myli u tety Hany. Po obědě jsme opět pokračovali dál. Spatřili jsme nějaké vodopády, a proto jsme k nim zamířili. Jmenovalo se to tam Lureåe. Byl tu také starý náhon na mletí mouky. Bylo to opravené a je tedy možné, že to může ještě fungovat. Dlouho jsme hledali místo k přespání. Nakonec jsme ho našli až kolem deváté večer u starého bagru. Ráno krátce pršelo. Pak přestalo, ale slunce ještě nesvítilo, a tak nebylo moc teplo. Kolem půl páté jsme se vrátili z asi 2,5 hodinového výletu v Presholtu. Večer lilo jako z konve. Snad se ráno vyčasí. Následující den sice nepršelo, ale bylo stále zataženo. O kus dále přitom svítilo slunce, u nás ale byla celkem zima. Když jsme sjeli o něco níž, tak se počasí začalo vylepšovat. Vjeli jsme do 6,6 kilometrového tunelu. Malou převozní lodí jsme za 14 minut pluli přes část Laerdalsfjord. Potom jsme vjeli do tunelu, který byl přesně o půlku kratší než předchozí. Za delší dobu jsme opět vjeli na loď a pluli jsme necelých 10 mn přes Vetlefjord. Netrvalo dlouho a našli jsme kousek od silnice naše dnešní tábořiště. Po probuzení jsme zjistili, že nám počasí už zase přeje. Ráno jsme vyjeli v devět, kdy jsme obvykle vstávali. Jeli jsme na ledovec Jostedalsbreen a to na jeho část – Kjensdalsbreen. Kluci zůstali v autě, ale Ondra za chvíli přišel. Kuba dorazil až o dost později. Po ledovci jsme pokračovali dále. Udělali jsme si malou zajížďku a stavili jsme se na vyhlídce Dalsnibba. Všude psali, že měří 1500 m. Ve skutečnosti je v nadmořské výšce 1476 metrů a dá se na ní dojet autem. Za nedlouho jsme zastavili na další vyhlídce, která byla hned u silnice. Ještě 13. 7. jsme měli plout vyhlídkovou lodí přes Geirangerfjord. Muselo se však sejít 3500 norských korun (1 norská je asi stejně jako dánská – tedy asi 4 koruny české). Byla to výjimka v čase od 19:00 do 20:30, a tak se nikam nejelo. O plavbu jsme ale nepřišli. Jeli jsme výjimečně do levného kempu. Všichni kromě Kuby jsme se umyli v umyvadle, protože sprcha se platila zvlášť. Museli jsme vstávat v 6:00, neboť první vyhlídková loď odplouvala v 8:00 a vracela se za 1,5 hodiny. Do kempu jsme se již nevraceli. Loď jsme stihli akorát. Cílem bylo Sedm vodopádů‑Seven sisters. Viděli jsme na nich asi 2 nebo 3 duhy. Pokračovali jsme dále po silnici Trolí cestou. Zde jsme koupili plyšového soba, který se stal doma maskotem obýváku. Nakonec jsme pluli dalším menším trajektem. Po delší době jsme dopluli do  Trollstigenu. Zde byla vyhlídka, ze které jsme viděli serpentiny, přes které jsme záhy jeli také. Později jsme opět koupili zmrzlinu a dojeli k řece, kde jsme se zase mohli pořádně umýt. Utábořili jsme se u jezera Våhasjøen. Druhý den po snídani jsme si vyšli na asi dvouhodinový výlet. Po obědě jsme vyrazili na Lillehammr. Později jsme chvíli stáli ve frontě, protože asi došlo k nějaké nehodě. Nečekali jsme dlouho a otočili jsme se, abychom to někudy objeli. Zastavili jsme u kempu, abychom se v něm umyli. Tedy já jsem se nekoupal. Pak už to zas jezdilo, a tak jsme jeli také. Když jsme dojeli do Lillehammru, tak jsme se museli zeptat na cestu do skanzenu, do kterého jsme nakonec nešli, protože bychom na prohlídku měli asi jen půl hodiny. Celý komplex je dlouhý několik kilometrů. Ve středu – bohužel už předposlední den – jsme navštívili hlavní město Norska Oslo. Byli jsme ve dvou muzeích. Jedno bylo muzeum Vikingů a druhé muzeum Kon-tiki. Obě muzea i zbylá prohlídka Osla byla pěkná. Ve čtvrtek jsme už nikam pořádně nešli, protože jsme museli včas přijet do přístavu Kristiansand, abychom se mohli vrátit k tetě do Dánska a po několika dnech zpátky domů. Po cestě jsme se zastavili jen v městečku Tønsberg, které bylo založeno asi v roce 870. Zde jsme si dali svačinu a šli se podívat někam k věži. Potom jsme šli do muzea, kde bylo k vidění vše možné. Měli tam například modely lodí, zvířat, dále kola nebo medicínu. V Århusu jsme šli ještě na prohlídku města, kterou Kuba vynechal. Předtím jsem si odskočil na záchod a zamkl se. Pak mi to však nešlo otevřít. Teta Hana naštěstí měla náhradní klíč. Řekla mi něco, co mě uspokojilo. Totiž to, že jsem nebyl jediný, komu se to také podařilo. Když jsme byli ve městě, tak jsme špatně najeli na křižovatce. Táta začal couvat a narazil do zadního auta. Naštěstí jsme se jen ťukli, tak se nic nestalo. Ihned v neděli jsme vyrazili do Legolandu, které jsou na světě zatím 4 – kromě Dánska je Legoland je ještě v USA, Velké Británii a nejnovější je v Německu, který jsme už také navštívili. Po vynikajícím Legolandu jsme ještě přespali u tety Hany. V neděli ráno jsme se rozloučili s tetou Hanou. Když jsme jí slíbili, že určitě zase někdy přijedeme, tak nás konečně pustila. Asi v devět ráno v pondělí jsme vyrazili od tety Hany dom, jak sama říká. Doma jsme byli zhruba taky kolem devíti večer.

Autor: srajer

Další články autora: 10

Kvalita příspěvku:

hodnotit kvalitu příspěvku | nahlásit příspěvek redakci

Sdílet s přáteli