Čtyři řeky s Trilobitem – Berounka

Čtyři řeky s Trilobitem – Berounka

KČT Trilobit Barrandov pořádá turistické pochody Čtyři řeky s Trilobitem, tentokrát je to pochod okolo Berounky. Vybíráme si pětadvacítku se startem od nádraží Zbečno a cíl všech tras je v restauraci U medvěda poblíž nádraží Beroun.

Ve Zbečně vystupujeme kolem půl deváté a hlásíme se na startu. Bereme si propozice trasy a já prohlašuju že jsem rád že nejdeme jako obyčejně přes Sýkořice, že to je hrozný krpál. Nepřecházíme tedy most do obce ale jdeme doleva po silnici na Leontýnský zámek a já zjišťuju že ze Zbečna je to do kopce na všechny strany.

Po třech kilometrech odbočujeme ze silnice doleva na cestu krajem lesa kolem zemědělské usedlosti Dubina a chatové osady a pak s kopce zpátky k řece. Zprava přichází žlutá od hájovny Kolouch, s tou dolů ke kolejím a Doprava k žst. Račice.

Od nádraží Račice stoupáme přímo vzhůru do kopce a serpentinami až k požární nádrži asi 1200 m. Od nádrže projdeme poslední ulicí přímo mezi posledními domy vesnice a sestoupíme k potoku a dáme se doleva po jeho proudu. Asi po 700m se potok vlévá do Žloukavy u rekreačního střediska Lobkowitz ( viz foto 6) a tady se stáčíme ostře Doprava a jdeme tentokrát proti proudu potoka Žloukavy.

Pokračujeme velmi příjemnou lesní cestou po pěšině podél potoka .

Po necelých 2500m přicházíme na rozcestí a po přicházející červené jdeme doleva směrem k Nižboru. Po dalších asi dvou kilometrech na rozcestí u odpočivadla svačíme, je kolem jedenácté, a pokračujeme doleva po červené k Žloukovické hájovně. U hájovny jdeme s červenou doprava k rozcestí Pod Hrachovkou další lesní partií a chatovou osadou k vyhlídce Čerchov až k zámku Nižbor.

Tam samozřejmě fotíme, scházíme na náměstí kde se pohostíme pivem a kávou a pokračujeme stále po červené směrem na Stradonice. Ve Stradonicích odbočku ke keltskému opidiu ignorujeme, byli jsme tam asi před dvěma roky, ale Karel mě vede na hřbitov u kaple sv.Liboriuse k jednoduchému hrobu Františka Nepila. Ten tu taky ještě mohl být.

Za Stradonicemi červená odbočuje doprava na Zdejcinu a k Berounu ale my jdeme rovně po cyklo a NS Po stopách českých králů. Ještě jsme jí nevyzkoušeli a těmi serpentinami nahoru na Zdejcinu se nám moc nechce. Stezka kopíruje Berounku kolem (na protějším břehu) Hýskova, Eternitky a Závodí.

U dvora Pták nepřecházíme novou lávku ale pokračujeme dál po cyklo krajem lesa a podél chatové osady přicházíme do města ulicí Nad Úvozem, Talichovou na náměstí (u Plzeňské brány samozřejmě zmrzlina) a do cíle, restaurace U medvěda kousek za nádražím. To je kapitola sama pro sebe a už na nádvoří staré fabriky či co to kdy bylo vám připadá že válka skončila minulý týden. Občas se tam před odjezdem vlaku stavím ale řekl bych úroveň pěnivého moku střídavá a úroveň obsluhy ještě střídavější. Leč je to můj subjektivní názor, nikomu ho nevnucuju.

Takže se zde u organizátorů pochodu odhlašujeme, přebíráme diplom, podaří se nám přece jen ukořistit jedno pivo a posléze plni hrdosti jdeme na vlak a rozjíždíme se do svých domovů.

Co dodat. Dobře vybraná trasa i neznačenými cestami vždy našince potěší, protože popravdě řečeno to své, i značně široké okolí máme už prošmejděno a leckdes známe každý kámen. No a Křivoklátsko a Berounsko, tam já můžu i častěji. Karlova navigace ukázala dvacet sedm, počasí bez deště, co víc si přát.

Takže zdrávi došli, zase někdy. Seventy.

Odkaz na mapu trasy